20 Cdo 3040/2000
Datum rozhodnutí: 28.02.2002
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 3040/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Zemědělského družstva B., družstva, proti žalovanému P. B., o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u bývalého Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 417/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.7.1999, sp. zn. 1 Cmo 44/99 - 14, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na povolení obnovy řízení, vedeného u něho pod sp. zn. 4 Cm 4/97. Ve shodě se soudem prvního měl za to, že návrh na obnovu řízení byl podán po uplynutí (subjektivní) lhůty stanovené v § 230 odst. 1 o.s.ř.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, v němž namítl, že v původním řízení mu byla odňata možnost jednat před soudem (§ 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), neboť jeho zmocněnci nebylo řádně doručeno ani předvolání k jednání ani posléze rozsudek pro zmeškání, který byl při něm vydán. Dovolatel navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. zrušeno, a věc mu vrácena dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen o.s.ř. ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v ustanoveních § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.

O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v § 238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení § 238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť na jeho základě může být dovolání přípustné jen proti (potvrzujícím) usnesením ve věci samé, a tato podmínka v daném případě splněna není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání však není přípustné ani z hlediska ustanovení § 237 o.s.ř., neboť k závěru o existenci vad řízení uvedených v § 237 odst. 1, jmenovitě vytýkané vady podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., v dovolání užitá tvrzení vést nemohou. Je tomu tak již proto, že nesměřují do řízení o obnovu, o které jedině zde může jít; oproti tomu dovolatel své námitky spojuje výlučně s řízením původním, a jejich prostřednictvím polemizuje toliko s předpoklady, z nichž vychází tam vydaný rozsudek pro zmeškání, resp. namítá, že mu tento rozsudek nebyl řádně doručen. Námitku, že mu byla odňata možnost jednat před soudem nesprávným postupem v řízení o obnově, dovolatel neuplatnil, a z obsahu spisu se nepodává.

Případné vady, jimiž bylo zatíženo řízení, o jehož obnovu se žádá, nejsou zaměnitelné s vadami řízení, v němž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení.

O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., jež měl dovolatel na mysli, ostatně jde pouze tehdy, jestliže se (příslušný) postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování), a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za postup soudu v průběhu řízení pak lze považovat jen činnost která vydání konečného soudního rozhodnutí předcházela, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, jímž byl průběh řízení zhodnocen.

Nelze jej tedy spatřovat ani v určitém výkladu ustanovení, která upravují podmínky obnovy řízení a v jejich konkrétní aplikaci; hodnotící úsudek soudu, jenž se promítl (přímo) do rozhodnutí, že obnova řízení není přípustná, nesprávným postupem soudu v průběhu řízení být nemůže (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11.1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 42/1998).

Žalovaný objektivně vyjádřil snahu zpochybnit předpoklady, za nichž byl v původním řízení vydán rozsudek pro zmeškání; k obraně proti závěru, že tyto předpoklady splněny byly, a k námitce, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, mu však bylo k dispozici (§ 202 odst. 1 o.s.ř.) odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura); jestliže ustanovení § 204 odst. 1 o.s.ř. stanoví, že se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, rozumí se, že tato lhůta plyne od doručení řádného.

Tím je odůvodněn v konečné podobě závěr, který byl výše předznamenán, že dovolání žalovaného není přípustné. Dovolání, které není přípustné, však Nejvyšší soud nemůže než podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; žalobci jemuž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2002

JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.

předseda senátu