20 Cdo 304/2005
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy: § 239 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 304/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Celního úřadu P. S., proti povinnému V. J., pro 61.766,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2284/95, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2004, č.j. 54 Co 616/2003-41, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 8. 1998, č.j. E 2284/95-26, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle rozhodnutí oprávněného z 21. 9. 1994, č.j. A 7000/94, ve spojení s rozhodnutím z 14. 5. 1995, č.j. A 7007/94, k vymožení pohledávky 61.766,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a povinnému uložil zaplatit na soudním poplatku 1.236,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí (platební výměr) lze vykonat i po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/ ve znění pozdějších předpisů, neboť právo vybrat a vymáhat nedoplatek cla (tedy i daní a poplatků vybíraných při dovozu a vývozu zboží) se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal splatným (§ 282 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž vytýká, že řízení je postiženo vadami, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně namítá, že nebyl poučen o povinnosti označit důkazy způsobilé k prokázání významných skutkových tvrzení a že odvolací soud vůbec nepřihlédl k tvrzení o nedostatku jeho věcné legitimace.

Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen o.s.ř. ). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud ač rozhodoval po 1. 1. 2001 odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 3. 8. 1998 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení § 238a o.s.ř.; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 239 o.s.ř., protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil (odstavec 2/).

Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají (námitka existence jiných vad ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. je z hlediska přípustnosti dovolání bezcenná), lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto odmítl (§ 243b odst. 4, věta první, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; oprávněnému, jemuž by příslušela jejich náhrad, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu