20 Cdo 3016/2006
Datum rozhodnutí: 31.01.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 3016/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné A. C. L., zastoupené advokátem, proti povinnému V. F., pro 850.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Nc 10003/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 23. 12. 2005, č.j. 10 Co 1485/2005-178, takto;


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 15. 8. 2005, č.j. 51 Nc 10003/2002-169, jímž okresní soud odmítl jako opožděné dovolání povinného proti usnesení krajského soudu z 29. 4. 2005, č. j. 9 Co 577/2005-159 (§ 241b odst. 1 ve spojení s ustanovením § 208 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen o.s.ř. /).


Usnesení odvolacího soudu z 23. 12. 2005 povinný napadl dovoláním.


Dovolání není přípustné.


Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.


Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. v souzené věci přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí podle ustanovení § 208 odst. 1 ve spojení s § 241b odst. 1 o.s.ř., kterým soud prvního stupně pro opožděnost dovolání odmítl, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod poř. č. 41, jež se sice týká odmítnutí odvolání, jehož závěry však lze s ohledem na ustanovení § 241b odst. 1 o.s.ř. užít obdobně).


Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl dovolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).


Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání povinného (jenž v takovémto případě nemusel být zastoupen advokátem, srov. ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.


O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu).





Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. ledna 2007


JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.


předseda senátu