20 Cdo 30/2001
Datum rozhodnutí: 26.02.2002
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 30/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. D. proti povinné P., v. o. s., pro 63.877,- Kč, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 21 E 1765/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2000, č.j. 10 Co 818/2000-18, takto :

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. srpna 2000, č.j. 10 Co 818/2000-18, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 8. 2000, č.j. 10 Co 818/2000-18, potvrdil usnesení ze dne 22. 12. 1999, č.j. 21 E 1765/99-4, kterým Okresní soud v Karlových Varech nařídil podle platebního rozkazu téhož soudu ze dne 11. 12. 1996, sp. zn. 22 Ro 1737/96, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 63.877,- Kč jakož i nákladů předcházejícího řízení (5.556,- Kč) a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (1.488,- Kč) výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinné u peněžního ústavu (Č. s., a. s., okresní pobočky v K.). Podle odvolacího soudu se povinné nepodařilo prokázat, že proti platebnímu rozkazu, který je titulem pro výkon rozhodnutí, podala řádně a včas odpor. Podání označené jako odpor, které sice povinná dodatečně v řízení o výkon rozhodnutí předložila (aniž bylo založeno ve spisu nalézacího soudu), neobsahuje údaje předepsané ustanoveními § 113 odst. 1 a § 115 tehdy platného kancelářského řádu a postup, jakým bylo toto podání opatřeno otiskem razítka Okresního soudu v Karlových Varech s datem 23. 1. 1997, zpochybnila V. H., zaměstnankyně soudu, která byla vyslechnuta. Návrh na nařízení výkonu rozhodnutí je tedy - uzavřel odvolací soud - podložen platebním rozkazem, který nabyl dne 25. 1. 1997 právní moci.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná (zastoupena advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), namítajíc tedy dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Dovolatelka konkrétně poukazuje na to, že odvolací soud, který v rámci dokazování včasnosti podání odporu proti platebnímu rozkazu vyslechl V. H. mimo jednání, aniž byl zástupce povinné o provedení důkazu vyrozuměn, odňal tímto postupem povinné možnost jednat před soudem, neboť jí znemožnil realizaci procesních práv, která jí občanský soudní řád dává. Současně poukázala i na porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, z něhož vyplývá právo, aby věc byla projednána v její přítomnosti a aby se mohla vyjádřit ke všem provedeným důkazům.

Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Dovolání je přípustné (a současně důvodné) podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť účastníku řízení (povinné) byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, přičemž je nerozhodné, zda se tak stalo v řízení před soudem prvního stupně nebo v řízení odvolacím. Ustálená judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročníku 1998, sešitech č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49) dovodila, že od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný (v rozporu s občanským soudním řádem, případně dalšími obecně závaznými právními předpisy).

Z ustanovení § 251 o.s.ř. vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže rozhodnutí, jehož výkonu se oprávněný domáhá, se stalo vykonatelným. Je-li - jako v daném případě - vykonávaným rozhodnutím (exekučním titulem) platební rozkaz, stává se formálně vykonatelným (s účinky pravomocného rozsudku) uplynutím patnáctidenní lhůty k plnění počítané od jeho doručení žalovanému za předpokladu, že proti němu nebyl včas podán odpor (§ 172 odst. 1, § 174 odst. 1 o.s.ř.). Jestliže žalovaný podal včas odpor, platební rozkaz - coby potenciální vykonatelný exekuční titul - se bez dalšího v plném rozsahu ruší (srov. § 174 odst. 2 o.s.ř.).

Při zkoumání, zda k výkonu navržený platební rozkaz byl napaden včasným odporem, vychází soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, popřípadě ze skutečností o okolnostech podání odporu zjištěných pomocí šetření, které provedl buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně jako soudu dožádaného. I když při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí (včetně otázky, zda exekuční titul je formálně vykonatelný) nejde o dokazování (dokazování se v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé), soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení § 122 a násl. o.s.ř. Účastníci proto mimo jiné mají právo být přítomni při výslechu svědků (§ 126 o.s.ř.), výslechu účastníků (§ 131 o.s.ř.) či při provádění důkazu listinou (§ 129 odst. 1 o.s.ř.), jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností, mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly v rámci šetření provedeny (§ 123 o.s.ř.). O šetření postupy podle § 122 a násl. o.s.ř. oproti tomu nejde, a požadavek, aby účastníci řízení o výkon rozhodnutí mohli být přítomni při provádění tohoto šetření a aby se před rozhodnutím mohli vyjádřit k jeho výsledkům, se neuplatní, jestliže soud výkonu rozhodnutí činí závěr o vykonatelnosti exekučního titulu (včetně toho, že platební rozkaz nebyl napaden včasným odporem) pouze z obsahu spisu, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2001 pod poř. č. 135).

Výše uvedené se uplatní i v řízení o odvolání (srov. § 211 o.s.ř.).

V projednávaném případě prováděl odvolací soud prostřednictvím soudu prvního stupně šetření, jehož cílem bylo zjistit, zda proti vykonávanému platebnímu rozkazu skutečně podala povinná řádně a včas odpor. Závěr o tom, že platební rozkaz je vykonatelný (protože nebyl napaden odporem), založil (vedle zjištění čerpaných z nalézacího spisu) také na výpovědi V. H., zaměstnankyně Okresního soudu v Karlových Varech, která byla dne 24. 3. 2000 vyslechnuta prostřednictvím soudu prvního stupně. Z obsahu spisu vyplývá, že povinná, resp. její zástupce, nebyla o výslechu předem vyrozuměna.

Možnost rozhodnout o odvolání podaném proti usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. má odvolací soud jen tehdy, rozhoduje-li bez provádění dokazování (bez zjišťování rozhodných skutečností). Přistoupí-li odvolací soud k dokazování (ke zjišťování skutečností o okolnostech podání odporu), musí i v případě uvedeném v ustanovení § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. nařídit jednání. Využití postupu podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. nesmí být na újmu práv, která občanský soudní řád účastníkům poskytuje. Jen při jednání mohou totiž účastníci uplatnit své právo vyjádřit se k výsledkům provedeného šetření (§ 122 odst. 1, § 123, § 215 o.s.ř.).

Jestliže v daném případě odvolací soud při rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně zjišťoval rozhodné skutečnosti týkající se vykonatelnosti exekučního titulu pomocí šetření, aniž nařídil odvolací jednání a aniž dal účastníkům řízení možnost se při tomto jednání k výsledkům provedeného šetření vyjádřit, zatížil řízení vadou podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2, 5 o.s.ř.).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2002

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu