20 Cdo 2958/2006
Datum rozhodnutí: 21.06.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2958/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné J. J., zastoupené advokátem, proti povinnému B. N., zastoupenému advokátkou, pro 406 159,- Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 4 Nc 4498/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 16. 5. 2006, č.j. 15 Co 96/2006-81, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Oprávněná je povinna do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.700,- Kč k rukám advokátky.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení okresního soudu ze dne 7. 11. 2005, č.j. 4 Nc 4498/2005-9 (kterým okresní soud nařídil podle smíru účastníků, schváleného usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 1. 2005, č.j. 8 C 245/2003-55, exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. M. D., soudní exekutorku), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Dospěl k závěru, že ke ztrátě výhody splátek nedošlo, neboť povinný se s oprávněnou dohodl, že částku 6 159,50 Kč za ni zaplatí k rukám soudní exekutorky v jiné exekuci (nařízené na majetek oprávněné) a tato platba bude odečtena z částky 300 000,- Kč, představující druhou splátku pohledávky oprávněné podle smíru, jenž je v souzené věci exekučním titulem.


V dovolání jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) namítá oprávněná nesprávné a jednostranné hodnocení důkazů a z toho vyplývající nesprávné právní posouzení věci. Trvá na tom, že s povinným žádnou dohodu o zaplacení částky 6 159,50 Kč neuzavřela a o úhradě této částky k rukám exekutorky vůbec nevěděla; povinný provedl úhradu o své vůli s cílem zajistit odblokování katastru nemovitostí. Hodlal-li svůj písemný závazek změnit, měla být dohoda učiněna písemně. Jednostranný úkon směřující k započtení nebyl ze strany povinného učiněn. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Povinný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Z výpovědí svědků podle jeho názoru nepochybně vyplývá, že úhradu dluhu za oprávněnou provedl na její žádost a po předchozí dohodě s ní podle § 534 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ). Povinný dostál své povinnosti platit jednotlivé splátky řádně a včas, a proto ke ztrátě výhody splátek nemohlo dojít.


Dovolání přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů není důvodné.


Námitkou, že odvolací soud v otázce uzavření dohody o úhradě částky 6 159,50 Kč nesprávně a jednostranně zhodnotil provedené důkazy, zejména že neměl uvěřit pouhému tvrzení povinného o uzavření této dohody, zpochybňuje dovolatelka hodnocení důkazů odvolacím soudem. To však v dovolání již nelze úspěšně napadnout, a to ani prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.s.ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolatelka tak nečiní), pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3178/2005).


Námitka, že povinný neučinil vůči dovolatelce úkon směřující k započtení, není důvodná. Takového úkonu by bylo třeba tehdy, jestliže by povinný za dovolatelku zaplatil její dluh z vlastního podnětu, bez jakékoli předchozí dohody s ní. V takovém případě by mu vznikla vůči dovolatelce pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení podle § 454 obč. zák. a snížení svého závazku vůči ní by mohl dosáhnout vskutku pouze započtením. Jestliže však (jako tomu bylo v souzené věci) platbě dluhu za dovolatelku předcházela dohoda účastníků podle § 534 obč. zák., podle níž platbou povinného k rukám dovolatelčina věřitele bude snížen dluh povinného vůči ní, došlo touto platbou k zániku závazku povinného splněním a projev směřující k započtení již není na místě (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 679/2003). Situace je tu obdobná jako u poukázky (§ 536 odst. 1, věta první a druhá, obč. zák.). Námitka, že dohoda o převzetí plnění měla být uzavřena písemně, není opodstatněná, neboť § 534 obč. zák. písemnou formu této dohody nevyžaduje.


Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.


Protože dovolání bylo zamítnuto, vzniklo povinnému podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 9 400,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 6. a § 12 odst. 1 písm. a/ bod 1. vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006), sníženou dále o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění od 1. 9. 2006.





Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li oprávněná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může povinný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 21. června 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu