20 Cdo 2943/2006
Datum rozhodnutí: 27.07.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2943/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové


v exekuční věci oprávněné F. F. S., spol. s r. o., proti povinnému A. P., zastoupenému advokátem, pro částku 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. Nc 5356/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci z 21. 4. 2006, č. j. 30 Co 713/2005-18, takto:





Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 3. 10. 2003, č.j. Nc 5356/2003-5, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil navrženou soudní exekutorku. Svůj závěr, že k exekuci navržený směnečný platební rozkaz je pravomocný a formálně vykonatelný, odvolací soud odůvodnil zjištěním ze spisu nalézacího soudu, že vykonávaný titul byl povinnému doručen za splnění podmínek předepsaných ustanovením § 46 odst. 4 občanského soudního řádu ve znění účinném v době doručování, tedy v lednu 2001 náhradním způsobem, tedy uložením na poště.


V dovolání, v němž sice poukazuje na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž však vysvětluje, v čem by měl spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, povinný byť odkazuje na zákonná ustanovení § 241a odst. 2 písm. a)


i § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. výslovně namítá (pouze), že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění uvedeného (nikoli tedy obou uvedených, specifikovaných ustanoveními § 241a odst. 2 písm. a/ i § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) dovolacího důvodu, totiž důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., spatřuje v tom, že soudy obou stupňů neprovedly důkazní řízení a nepřihlédly k prohlášení jeho manželky, že se po rozvodu manželství na adrese Č. L., V. 1831, v době, kdy mu měl být směnečný platební rozkaz doručován, prokazatelně nezdržoval . Podle jeho názoru tedy platební rozkaz nemohl nabýt právní moci


a není exekučním titulem způsobilým k nařízení exekuce. Dále pak dovolatel zpochybňuje správnost směnečného platebního rozkazu s odůvodněním, že podpis směnky byl na něm vynucen pod nátlakem a vyhrůžkou násilím.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Dovolatel, aniž ovšem uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybnil závěr, že k výkonu navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda k exekuci navržený platební rozkaz byl povinnému řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byl exekuční titul řádně doručen, a předložil vlastní skutkovou verzi, že rozhodnutí mu bylo doručeno uložením na poště, aniž však k takovému způsobu doručení byly dány zákonné podmínky, jelikož se v předmětné době v místě doručování nezdržoval.


I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho vykonatelnosti založil na vlastních skutkových tvrzeních (jež ovšem navíc nemají oporu ve spise nalézacího soudu, konkrétně v doručence splňující požadavky kladené na veřejnou listinu, z níž plyne, že vykonávaný titul mu byl doručen v souladu s podmínkami předepsanými ustanovením § 46 odst. 4 o.s.ř. v rozhodném znění, jelikož adresát, ač se v místě doručení zdržuje, nebyl přes písemnou výzvu opakovaně zastižen) odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení (povinný ostatně sám výslovně uplatněný dovolací důvod kvalifikuje jako vadu řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm a/ o.s.ř., zatímco dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. pouze odkazem na toto ustanovení ohlašuje), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučního titulu), však jak již bylo uvedeno způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.


Pouze subsidiárně budiž uvedeno, že bez významu není ani okolnost, že povinný v odvolání ani netvrdil, že se na adrese uvedené na doručované zásilce nezdržoval v době doručování exekučního titulu, nýbrž že v tomto odvolání, podaném poštovní přepravě 21. 9. 2005 (tedy po více než 4 a půl letech po doručování titulu) pouze uvedl, že se na této adrese nezdržuje dlouhodobě . Tvrzení, že se na uvedené adrese nezdržoval již v době doručování exekučního titulu, přednesl nově, a tedy v rozporu s ustanovením § 241 odst. 4 o.s.ř. teprve v dovolání.


Námitka týkající se podpisu směnky se vztahuje k věcné správnosti vykonávaného titulu; tu však exekuční soud vázán vykonávaným rozhodnutím nalézacího soudu oprávněn přezkoumávat není.


Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.


O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení bude rozhodnuto v režimu ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb. (§ 87 a násl. exekučního řádu).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. července 2007


JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.


předseda senátu