20 Cdo 2922/2000
Datum rozhodnutí: 28.11.2001
Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 241 odst. 3 písm. d) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2922/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně D. M. proti žalovanému L. S., o zaplacení částky 11. 425.- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 236/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2000, č. j. 11 Co 384/2000, 11 Co 385/2000-121, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2000, č. j. 11 Co 384/2000, 11 Co 385/2000-121, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze shora označeným usnesením zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 6. 4. 2000, č. j. 9 C 236/96-105 (ve znění opravného usnesení ze dne 14. 4. 2000, č. j. 9 C 236/96-110), kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11. 425.- Kč s příslušenstvím, rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu ke státu; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Podle názoru odvolacího soudu odvolání žalovaného postrádalo vedle obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) i náležitosti stanovené v § 205 odst. 1 o.s.ř., tj. nebylo v něm uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí a čeho se odvolatel domáhá. Protože tyto formální nedostatky (které odvolatel přes písemnou výzvu soudu prvního stupně neodstranil) brání věcnému přezkoumání napadeného rozhodnutí, odvolací soud řízení podle § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen advokátem) včas dovolání, v němž výslovně uplatnil dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b) o.s.ř s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Obsáhle zdůvodňuje, proč v odvolání nebylo uvedeno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí a čeho se odvolatel domáhá, a proč nebylo ve lhůtě vyhověno výzvě soudu prvního stupně k odstranění vad odvolání. Současně poukazuje na to, že jeho právní zástupce telefonicky (opakovaně) požádal o prodloužení lhůty k doplnění odvolání, a že po svém návratu z dovolené také odvolání doplnil. Vyjadřuje nesouhlas se zastavením odvolacího řízení a navrhuje, aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 4. 8. 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů, to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 (dále jen "o. s. ř.").

Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f) o. s. ř.

K vadám uvedeným v § 237 o. s. ř. a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vady vyjmenované v § 237 odst. 1 o. s. ř. nebyly dovolatelem tvrzeny a z obsahu spisu nevyplývají. Dovolatelem uplatněné argumenty nevystihují ani dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (takovéto obligatorně posuzované vady se nepodávají ani z obsahu spisu).

Dovolací tvrzení lze však po obsahové stránce - co do nesouhlasu se závěrem odvolacího soudu, který jej vedl k zastavení odvolacího řízení pro neprojednatelnost odvolání - podřadit dovolacímu důvodu dle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu a čeho se odvolatel domáhá. O odstranění vad podání dbá dle § 209 o. s. ř. předseda senátu prvního stupně postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. Není-li vada odvolání přes výzvu předsedy senátu soudu prvního stupně odstraněna, ačkoli účastník byl poučen o následcích, a nelze-li pro tento nedostatek v odvolacím řízení pokračovat, odvolací soud jej ve smyslu § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. zastaví.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek odůvodnil závěr, že je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle ustanovení § 212 odst. 1 o. s. ř. projednává věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí, aniž je vázán důvody odvolání a odvolacími návrhy účastníků (§ 212 odst. 3 a 4 o. s. ř.). Od závěrů formulovaných v citovaném rozhodnutí (z nichž vychází i rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, pod pořadovým číslem 29) nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v této věci.

Jak se podává z obsahu spisu (odvolání na č. l. 113, 114) žalovaný jednoznačně označil rozhodnutí, proti němuž jeho odvolání směřuje, uvedením data jeho vydání a jednacího čísla. Tím, že výslovně specifikoval obsah všech výroků rozhodnutí a vyjádřil, že proti "tomuto" rozsudku podává odvolání, vymezil i rozsah, v němž rozhodnutí soudu prvního stupně napadá. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu sice žalovaný nedoplnil, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí a čeho se domáhá, avšak nedostatek těchto údajů nezakládá neprojednatelnost odvolání, a to bez ohledu na to, zda došlo k odstranění takových vad následně (viz doplnění odvolání na č. l. 124 až 128, doručené osobně soudu prvního stupně dne 8. 8. 2000).

Dospěl-li naopak odvolací soud k závěru, že odvolání vykazuje vady, které brání jeho věcnému projednání, takže řízení je nutno zastavit podle § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř., pak jeho právní posouzení věci není správné.

Protože dovoláním napadené usnesení není správné, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle § 243b odst. 2 věty prvé o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro další řízení závazný; v novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. listopadu 2001

Doc. JUDr. Věra Korecká , CSc., v. r.

předsedkyně senátu