20 Cdo 2913/2008
Datum rozhodnutí: 18.03.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 2913/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, IČ 452 44 782, adresa pro doručování: Česka spořitelna, a.s., Oddělení restrukturalizace a vymáhání retailových klientů, regionální centrum v Ostravě, Ostrava, Nám. Dr. E. Beneše 6, proti povinným 1) J. A., 2) R. A. , zastoupenému JUDr. Julií Janatovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Jihovýchodní I. - 1619, 3) S. V. ,4) Ing. V. R. a 5) B. M. , pro 1.026.280,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 53 Nc 1119/2003, o dovolání druhého povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2005, č. j. 10 Co 147/2005 - 53, takto:

Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 2005, č. j. 10 Co 147/2005 - 53, potvrdil usnesení ze dne 2. 1. 2004, č. j. 53 Nc 1119/2003 - 9, kterým Okresní soud v Novém Jičíně nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2000, sp. zn. 19 Cm 75/98, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.026.280,- Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 41.052,- Kč a pro náklady exekuce exekuci na majetek povinných, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku Mgr. Pavlu Fučíkovou, Exekutorský úřad Ostrava. Krajský soud dospěl k závěru, že exekuční titul je formálně a materiálně vykonatelný, a nepřisvědčil odvolací námitce první a druhého povinných, že nebyly dány důvody pro nařízení exekuce, jelikož pohledávku oprávněné ke dni 20. 4. 2004 zcela uhradili, neboť oprávněná podala návrh na nařízení exekuce dne 2. 12. 2003, která byla soudem prvního stupně nařízena usnesením ze dne 2. 1. 2004; tato okolnost je důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., což ostatně druhý povinný navrhl v odvolání. Pokud druhý povinný v odvolání dále namítal, že v návrhu na nařízení exekuce bylo chybně označeno jméno první povinné a u obou povinných byly též chybně uvedeny adresy jejich bydliště, poukázal odvolací soud na to, že oprávněná podáním ze dne 10. 12. 2003 návrh na nařízení exekuce ohledně jména první povinné opravila, že v usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce bylo její jméno uvedeno správně a že prostřednictvím soudní exekutorky bylo usnesení soudu prvního stupně doručeno těmto povinným na adresu jejich současného bydliště.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že usnesení o nařízení exekuce obsahovalo po formální stránce všechny náležitosti, neboť ve skutečnosti v něm byly uvedeny špatné údaje , a nebylo tudíž vykonatelné. Dále poukazuje na to, že pohledávka oprávněné byla dne 18. 3. 2004 částečně uspokojena částkou 1.000.000,- Kč, dne 20. 4. 2004 byla zcela doplacena a že teprve dne 28. 4. 2004 bylo vydáno opravné usnesení exekučního příkazu již se správným označením jména první povinné. Z toho dovozuje, že oprávněná měla okamžitě požádat o zastavení exekuce. Dále uvedl, že exekuční příkaz převzal až dne 13. 5. 2004 a že proti němu podal odvolání, neboť pohledávka byla již uhrazena. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle jeho názoru po právní stránce zásadní význam, neboť krajský soud věc posoudil v rozporu s hmotným právem . Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně .
Dovolací soud neshledal dovolání druhého povinného podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustným, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v řešení otázky, které skutečnosti soud při nařízení exekuce zkoumá, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. stanovisko Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21).
Ve vztahu k námitce splnění povinnosti uložené exekučním titulem (vykonávaným rozhodnutím) dovolací soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1833/2006). Dovolatelem vznášená skutková okolnost, spočívající ve splnění vykonávané povinnosti, je tak uplatnitelná a může být hodnocena jen v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá provádění dokazování, a nikoliv již v rámci rozhodování o nařízení exekuce [srov. § 268 odst. 1 písm. g), § 269 odst. 1 o. s. ř., a dále pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6/2005, pod poř. č. 101]. Odvolací soud tudíž k uvedené námitce první a druhého povinných v souladu se zákonem nepřihlédl.
Okolnost, že v usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce byla uvedena nesprávná adresa bydliště první a druhého povinných, nemá pro posouzení dané věci žádný význam, neboť toto usnesení bylo povinným doručeno prostřednictvím soudní exekutorky na adresu jejich současného bydliště.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, není dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání druhého povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. března 2010 JUDr. Olga Puškinová,v.r. předsedkyně senátu