20 Cdo 2910/2006
Datum rozhodnutí: 12.04.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2910/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné S. C. F. a. s., zastoupené advokátem, proti povinnému M. K., zastoupenému advokátem, za účasti soudního exekutora, pro 101.006,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 Nc 9319/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2006, č. j. 30 Co 199/2006-24, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení ze dne 16. 12. 2005, č.j. 14 Nc 9319/2005-3 (jímž obvodní soud nařídil exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (l. výrok napadeného usnesení), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (2. výrok napadeného usnesení), oprávněné uložil povinnost zaplatit povinnému na nákladech odvolacího řízení 9.980,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta (3. výrok napadeného usnesení) a dále soudnímu exekutorovi na odměně 3.000,- Kč a na náhradě hotových výdajů 1.500,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci usnesení (4. výrok napadeného usnesení).


Rozhodnutí odvolacího soudu ve výrocích, jež oprávněné ukládají zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení a nákladů exekuce (3. a 4. výrok), napadla oprávněná dovoláním.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.


Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení ani usnesení o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod č. 4, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).


Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c) o.s.ř.).


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; povinnému ani soudnímu exekutorovi však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 12. dubna 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu