20 Cdo 2906/2009
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 2906/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné nezletilé J. M. V. , zastoupené matkou H. H. , proti povinnému PhDr. J. V. , zastoupenému JUDr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou 1, pro dlužné výživné v částce 171.000,- Kč a dále pro běžné výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 Nc 1104/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 23. 10. 2008, č. j. 21 Co 352/2008-171, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil v napadeném výroku pod bodem II. (kterým obvodní soud rozhodl, že žádný z účastníků ani soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce) usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a žádnému z účastníků a ani soudnímu exekutorovi nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním (jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).

Dovolání není přípustné.

Předně nutno zdůraznit, že povinný, vymezuje-li rozsah dovolání tak, že je směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze z 23. 10. 2008, č. j. 21 Co 352/2008-171, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 33 Nc 1104/2005-153, o zastavení exekuce a náhradě nákladů řízení , specifikuje předmět dovolacího řízení nesprávně, jelikož odvolacímu přezkumu nebylo otevřeno usnesení soudu prvního stupně v plném rozsahu, tedy v obou svých výrocích, nýbrž pouze ve výroku II., tedy o náhradě nákladů řízení (účastníků a soudního exekutora) o zastavení exekuce.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o náhradě nákladů řízení ani o nákladech exekuce (a tedy ani usnesení odvolacího soudu takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzující) v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o náhradě nákladů řízení ani o nákladech exekuce není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu věc sama srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2011


JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu