20 Cdo 2895/2013
Datum rozhodnutí: 22.10.2013
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 do 31.12.2012, § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 do 31.12.2012, § 243b odst. 5 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 do 31.12.2012, § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009 do 31.12.2012, § 55 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb.



20 Cdo 2895/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s.r.o. , se sídlem v Praze 1-Malá Strana, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 272 42 617, proti povinnému J. W. , zastoupenému JUDr. Markem Neustupným, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, U Mlékárny 290, pro 104.395,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 23 EXE 5763/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. července 2012, č. j. 15 Co 357/2012 - 112, takto:

Dovolání se o d m í t á. S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 25. 4. 2012, č. j. 23 EXE 5763/2011 - 91, zamítl návrh povinného ze dne 29. 6. 2011 a ze dne 21. 3. 2012 na zastavení exekuce vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. 11 C 268/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2003, č. j. 15 Co 140/2003 - 18, nařízené usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 4. 2011, č. j. 23 EXE 5763/2011 - 8 . Soud prvního stupně předně neshledal důvodnou námitku promlčení vymáhané pohledávky vznesenou povinným, a k jeho návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu uvedl, že povinný konkrétní důvody pro tento postup neuplatnil, a takový důvod nevyplývá ani z obsahu spisu. Pokud soudní exekutor po provedeném šetření zjistí, že povinný nemá majetek, může sám exekuci se souhlasem oprávněného zastavit; z dosavadního průběhu exekuce však nelze učinit závěr o tom, zda je povinný nemajetný.

Krajský soud shora označeným usnesením k odvolání povinného usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že vymáhaná pohledávka oprávněné není promlčena, byť otázku promlčení posuzoval - na rozdíl od soudu prvního stupně - podle obchodního zákoníku a nikoliv podle občanského zákoníku. Pokud jde o důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu, krajský soud vyšel z jím vyžádané zprávy pověřeného soudního exekutora, který mu sdělil, že v dané věci vydal exekuční příkazy přikázáním pohledávky z účtu povinného u Wüstenrot - stavební spořitelny a.s., u Raiffeisenbank a.s. a u Komerční banky, a.s. a dále exekuční příkaz srážkami ze mzdy či jiného příjmu povinného vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení a exekuční příkaz postihující postižitelné movité věci povinného, a dále že na základě těchto exekučních příkazů k datu sdělení zatím ničeho nevymohl, neboť dosud nemá k dispozici usnesení o nařízení exekuce s vyznačenou doložkou právní moci, na základě níž by mohl vyrozumět příslušné instituce. K námitce povinného, že předchozí exekuce vedená proti němu právním předchůdcem oprávněné byla zastavena pro nemajetnost, odvolací soud konstatoval, že tato skutečnost není bez dalšího důvodem k zastavení exekuce v dané věci, neboť je nutné zvážit, jaký bude její průběh, přičemž ze sdělení soudního exekutora vyplývá, že dosud nelze odpovědět na otázku, zda povinný má majetek, z něhož lze dosáhnout takový výsledek, aby postačil alespoň ke krytí nákladů provádění exekuce, či nikoliv. Z přehledu vydaných exekučních příkazů se podává, že byly zjištěny určité možné majetkové hodnoty, rozhodné podle odvolacího soudu je to, zda se podaří exekuci z těchto majetkových hodnot realizovat. Dospěl k závěru, že v současném stádiu exekuce nelze uzavřít, že by výtěžek, kterého jí bude dosaženo, nepostačil ani ke krytí jejích nákladů.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání (doplněné prostřednictvím soudem mu ustanoveného zástupce) z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s tím, jak odvolací soud jím tvrzenou a prokazovanou nemajetnost posoudil, a vytýká mu, že stejně jako soud prvního stupně dovodil, že tato není důvodem k zastavení exekuce s tím, že konkrétní důvody pro zastavení exekuce dovolatel údajně zatím neuplatnil . Stejně jako v řízení před soudy obou stupňů poukazuje na to, že předchozí exekuce proti němu vedená byla zastavena, že pobírá starobní důchod ve výši 6.857,- Kč, že nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek a že se stará o vážně nemocnou manželku, která je příjemcem invalidního důchodu. Tyto skutečnosti podle dovolatele vyplývají i z přiložené přílohy k protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 1. 3. 2013, který pořídil pověřený soudní exekutor, přičemž však sepsal toliko věci nepatřící povinnému, nýbrž třetí osobě. Podle jeho názoru je taktéž třeba vycházet z § 322 odst. 1 o. s. ř., který vyjmenovává věci, jež nemohou být výkonem rozhodnutí (exekucí) postiženy. Protože tedy výtěžek, kterého by bylo v exekuci dosaženo, nepostačí ani ke krytí jejích nákladů, měla být exekuce zastavena, a to i s ohledem na zásadu ekonomie řízení. Navíc je zřejmé, že i v případě neúspěchu případné excindační žaloby ze strany vlastníka sepsaných movitých věcí by s ohledem na výši jejich odhadních cen, nebylo možno uhradit náklady exekuce. Dále dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že akceptoval argument oprávněné, že v budoucnu může nabýt blíže nespecifikovaný majetek a že nerozhodl podle stavu věci v době vydání rozhodnutí. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V doplnění dovolání povinný dále namítá, že nebyl nikým informován, že původní věřitelka GE Money Bank a.s. postoupila vymáhanou pohledávku oprávněné, že z obsahu spisu nevyplývá, že by v něm založené oznámení o postoupení pohledávku mu bylo doručeno, což popírá. Z toho dovozuje, že oprávněná není ve věci aktivně legitimována.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.) a po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a s § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není přípustné.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. nevznesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Exekuci podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu lze zastavit tehdy, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, popřípadě je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující. V exekučním řízení úkony směřující ke zjištění majetku povinného provádí pověřený exekutor.

Podle § 55 odst. 1 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u pověřeného exekutora. Podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení, vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu (odst. 2). O zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný (odst. 3). Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 4. O zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu (odst. 4).

Dovolatel zcela přehlíží, že odvolací soud při svém rozhodnutí vyšel ze zprávy soudního exekutora, který mu k jeho dotazu sdělil, že vydal celkem 5 exekučních příkazů (viz shora), že však zatím ničeho nevymohl, neboť dosud nemá k dispozici usnesení o nařízení exekuce s vyznačenou doložkou právní moci, na základě níž by mohl vyrozumět příslušné instituce, tedy Wüstenrot - stavební spořitelnu a.s., Raiffeisenbank a.s., Komerční banku, a.s. a Českou správou sociálního zabezpečení.

Jestliže odvolací soud v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. postupoval v souladu s § 55 exekučního řádu, přičemž zjistil, že soudní exekutor sice vydal exekuční příkazy o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžních ústavů, avšak doposud neprověřil majetkové poměry povinného, nelze učinit závěr, že by rozhodnutí odvolacího soudu, jímž usnesení soudu prvního stupně potvrdil, mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012. Závěr odvolacího soudu o tom, že v současném stádiu exekuce nelze uzavřít, že by výtěžek, kterého jí bude dosaženo, nepostačil ani ke krytí jejích nákladů, tedy jinak řečeno, že návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu, je zatím předčasný, je v souladu se zákonem i s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. jeho usnesení ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 1548/2011).

Výtka dovolatele, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) dovodil, že povinný zatím konkrétní důvody pro zastavení exekuce neuplatnil, je nepřípadná, neboť takový závěr se z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu nepodává. Dovolatelovy námitky vznesené v souvislosti s protokolem soudního exekutora o soupisu movitých věcí ze dne 1. 3. 2013, na uvedených závěrech nemohou ničeho změnit, navíc se v dovolacím řízení jedná o tzv. nepřípustné novoty (k tomu srov. § 241a odst. 4 o. s. ř.). Z důvodu, že exekucí je postihována věc, která je z ní vyloučena (§ 322 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.), povinný návrh na zastavení exekuce nepodal. Jeho námitkami v doplnění dovolání se dovolací soud zabývat nemohl, neboť je odvolací soud neřešil, jelikož je povinný neuplatnil v odvolání.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012, a dovolání povinného proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 a § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5, věta první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2013


JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu