20 Cdo 2870/2007
Datum rozhodnutí: 29.06.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2870/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné E. P. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému P. B., pro částku 12.976,03 Kč a 4.406,07 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 Nc 2562/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze 14.11.2006, č. j. 14 Co 514/2006-26, takto:





Dovolání se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Usnesením z 2.6.2005, č.j. 9 Nc 2562/2004-15, okresní soud nařídil (na základě dvou exekučních titulů, totiž rozsudku Okresního soudu v Rakovníku z 29.8.2001, sp. zn. 1 T 95/91, pro částku 12.976,03 Kč, a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích z 25.1.1996, sp. zn. 7 C 207/92, pro částku 4.406,07 Kč s příslušenstvím) na majetek povinného exekuci (výrok I.), jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora (výrok II.).


V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud v napadené části tj. ve výroku I., pokud jím byla nařízena exekuce podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Rakovníku z 29.8.2001, sp. zn. 1 T 95/91, pro částku 12.976,03 Kč , usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení exekuce pro tuto částku zamítl. Své rozhodnutí s poukazem na ustanovení § 40 odst. 1 písm. b), odst. 3 exekučního řádu odůvodnil závěrem, že trestním rozsudkem byli k náhradě škody v částce 19.464,- Kč s povinným zavázáni ještě další dva obžalovaní, aniž přitom bylo stanoveno, že uvedenou částku jsou všichni tři obžalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně. Protože podle výše uvedeného ustanovení exekučního řádu platí, že v takovém případě jsou zavázáni splnit všichni povinní rovným dílem, a poněvadž samotná oprávněná v návrhu uvedla, že povinný částku 6.487,97 Kč (tedy na něj připadající třetinu náhrady škody) ještě před zahájením exekučního řízení zaplatil, není podle názoru odvolacího soudu splněn základní předpoklad pro nařízení exekuce, totiž že povinný dobrovolně nesplnil to, co mu ukládá exekuční titul.


V dovolání oprávněná namítá, že řízení trpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci, a zároveň ohlašuje i dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřuje v okolnosti, že se odvolací soud v rozporu s ustanovením § 44 odst. 10 exekučního řádu zabýval námitkou zaplacení již ve stadiu nařízení exekuce, ačkoli je případné splnění povinnosti relevantní teprve ve fázi jejího zastavení. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. pak dovolatelka vidí v tom, že odvolací soud při posuzování námitky zaplacení vyložil nesprávně ustanovení § 438 občanského zákoníku, když nesprávně aplikoval při odpovědnosti solidární dle občanského zákoníku tzv. odpovědnost dělitelnou podle exekučního řádu. Podle názoru dovolatelky z ustanovení § 438 odst. 1 občanského zákoníku jednoznačně vyplývá, že způsobilo-li škodu více škůdců a soud jim neuložil uhradit škodu podle míry jejich zavinění, pak za škodu odpovídají všichni škůdci společně a nerozdílně. Procesní právo nemůže upravovat odpovědnost více škůdců jiným způsobem než právo hmotné, neboť podle práva procesního nejsou v rámci nalézacího řízení škůdci povinni. Dovolatelka tedy zastává názor, že zná-li hmotné právo v ustanovení § 438 občanského zákoníku pouze dva druhy odpovědnosti, totiž solidární a podle míry zavinění, pak právo procesní nemůže znát odpovědnost dělitelnou, tedy jinou.


Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ os.ř.) není důvodné.


Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že je namístě aplikace ustanovení § 40 odst. 3 exekučního řádu a že ke splnění v takovémto případě může přihlédnout již ve fázi nařizování exekuce, vyplývá-li tato skutečnost ze samotného návrhu.


Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale a o takový případ jde v souzené věci i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).


Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. b) exekučního řádu je exekučním titulem vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek.


Podle ustanovení § 40 odst. 3 exekučního řádu má-li podle exekučního titulu uvedeného v odstavci 1 písmeno a), b) nebo c) splnit povinnost více povinných a jde-li o dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li exekuční titul jinak, jsou zavázáni splnit všichni povinní rovným dílem.


U některých exekučních titulů, které neobsahují přesný popis způsobu plnění při pluralitě povinných, tedy § 40 odst. 3 exekučního řádu stanoví, že jsou povinní zavázáni splnit rovným dílem. Zákon tudíž nevyvratitelnou domněnku dělby plnění spojuje výslovně pouze s exekučními tituly taxativně vyjmenovanými v § 40 odst. 1 písm. a), b) a c), tedy s rozhodnutími českých soudů (ve všech typech řízení, tedy i v řízení trestním, jak ostatně plyne přímo z výslovného znění § 40 odst. 3), s některými rozhodnutími českých orgánů činných v trestním řízení a s vykonatelnými rozhodčími nálezy vydanými v České republice. Vzhledem k jasnému vymezení okruhu exekučních titulů, kterých se ustanovení týká, není, na rozdíl např. od ustanovení § 40 odst. 2 exekučního řádu, třeba judikatorního výkladu (viz. Kasíková. M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.BECK, 2007, s. 123). Argumentace ustanovením § 438 občanského zákoníku použitá oprávněnou (opomíjející, že pro nařízení exekuce je ve vztahu k občanskému zákoníku exekuční řád předpisem speciálním) tedy správná není, jelikož v jí naznačeném případě by ustanovení § 40 odst. 3 právě ve spojení s ustanovení § 40 odst. 1 písm. b) exekučního řádu ztrácelo smysl.


Důvodná pak není ani námitka, že řízení trpí vadou podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Předně zaplacení částky 6.487,97 Kč není namítáno jako obrana povinného, nýbrž tvrzeno (již v návrhu na nařízení exekuce) samotnou oprávněnou. V takovémto případě se uplatní zásada, že nařízení exekuce, kterou by bylo třeba ihned zastavit, neodpovídá zákonu (viz Bureš J., Drápal L. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C.H.BECK, 2006, s. 1414, a Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. LINDE PRAHA, 2004, s. 137 a 307). Tato literatura se sice týká případů, kdy soud již při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce přihlédne k neúčinnosti titulu (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu z 22.3.2006, sp. zn. 20 Cdo 1591/2005) či ke vznesené námitce promlčení, není však důvodu uvedenou zásadu neaplikovat i v případech, kdy již ze samotného návrhu na nařízení exekuce (byť oprávněný vychází z nesprávného předpokladu, že má nárok na plnění ve větším rozsahu) plyne, že povinný svou povinnost splnil. Ostatně na rozdíl od § 261 o.s.ř. stanoví § 38 odst. 1 exekučního řádu jako náležitost návrhu údaj o tom, zda, případně v jakém rozsahu, povinný vymáhanou povinnost splnil.


S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem odst. 6 o. s. ř. zamítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a následující exekučního řádu).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. června 2009


JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.


předseda senátu