20 Cdo 287/2005
Datum rozhodnutí: 21.09.2005
Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

20 Cdo 287/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného Ing. J. B., proti povinné V. I. s. r. o., zastoupené advokátem, pro částku 2,430.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 53 Nc 660/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2004, č. j. 10 Co 98/2004-47, takto:



Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 11. 9. 2003, č. j. 53 Nc 660/2003-4, kterým okresní soud nařídil exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil navrženého soudního exekutora. S odvolací námitkou povinné, že ta dne 2. 9. 2003 podala proti vykonávaným exekučním titulům žalobu na obnovu (nalézacího) řízení s návrhem na odklad jejich vykonatelnosti (§ 235a o.s.ř.), se odvolací osud vypořádal závěrem, že tato skutečnost je pro nařízení exekuce nerozhodná. Za stejně nerelevantní považoval pro nařízení exekuce také námitku splnění dluhu s odůvodněním, že tato otázka může být posuzována teprve v řízení o zastavení exekuce.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), povinná namítá, že řízení trpí vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřuje v tom, že se odvolací soud nezabýval jejím podáním z 10. 2. 2004 (č.l. 43), jímž své odvolání doplnila námitkou, že povinná má za oprávněným vzájemnou pohledávku v částce 842.451,- Kč z titulu náhrady škody, ke dni zahájení exekučního řízení (29. 8. 2003) již splatnou. Tuto vzájemnou pohledávku uplatnila žalobou z 10. 12. 2002 u Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 24 Cm 4/2003 /připojení tohoto spisu navrhla i v odvolání a na tomto důkazním návrhu trvá i v řízení dovolacím/. Z uvedeného povinná dovozuje, že v rozsahu pohledávky ve výši 842.451,- Kč byla exekuce vedena neodůvodněně. Naplnění druhého dovolacího důvodu (podle téhož ustanovení, tedy § 241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) povinná spatřuje ve skutečnosti, že ač neprodleně učinila úkony směřující k odložení vykonatelnosti exekučního titulu , nebylo o těchto podáních do dne podání dovolání rozhodnuto, přičemž podle jejího názoru nemůže být přetíženost soustavy soudů v ČR přičítána k tíži povinného.

Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.



Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je tudíž (vyjma případu o který však v dané věci nejde kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Takovýto dovolací důvod však povinná a plyne to nejen z jejího odkazu na (pouze) ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nikoli tedy ustanovení § 241a odst. 2 písm. b), ale i z obsahu dovolání neuplatnila. První vadu řízení jež je ovšem, viz výše, důvodem k založení přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilým spatřuje v tom, že se odvolací soud nezabýval její vzájemnou pohledávkou za oprávněným; i kdyby však tuto protipohledávku k započtení namítala, mohl by se jí soud zabývat teprve v řízení o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., nikoli tedy již ve stadiu jejího nařízení.

Pokud pak jde o druhou namítnutou vadu řízení, že totiž do dne podání dovolání nebylo rozhodnuto o úkonech směřujících k odložení vykonatelnosti exekučního řízení , i zde platí předně, že opět nejde o dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (tedy nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); kromě toho je ovšem tato námitka, byla-li uplatněna v exekučním řízení, nepřípadná, jelikož k rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti podle § 235c o.s.ř. je věcně příslušný soud rozhodující o žalobě na obnovu řízení (zatímco o návrhu na odložení provedení exekuce podle § 266 odst. 1 o.s.ř. /č.l. 33/ rozhodl exekuční soud usnesením ze 7. 6. 2004 /č.l. 62/).

Jelikož dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl.



O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu