20 Cdo 2864/2005
Datum rozhodnutí: 14.03.2006
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2864/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Č., a.s., proti povinnému J. H., zastoupenému advokátem, pro 485.896,69 Kč, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 ENc 668/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. prosince 2004, č. j. 56 Co 558/2004-198, takto :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.prosince 2004, č.j. 56 Co 558/2004-198, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se nepřipouští, aby na místo oprávněné Č., a.s., do řízení vstoupil C., LTD., Anglie. Svůj postup odvolací soud zdůvodnil tím, že oprávněnou předložené listiny neprokazují, že oprávněná z vykonatelného titulu Z. b., a.s. - převedla na dalšího nabyvatele pohledávku přiznanou vykonatelným titulem proti předchůdkyni povinného. Neprokázala-li samotná oprávněná, že je nositelem práva ze závazku povinné vůči původnímu věřiteli Z. b., a.s. - nemohl být ani dán důvod pro postup podle ustanovení § 107a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen o.s.ř. ), neboť nebylo prokázáno, že po zahájení řízení o nařízení exekuce nastala ta právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (o něž v řízení jde) na tohoto právního nástupce. Nadto odvolací soud uzavřel, že návrhu nemohlo být vyhověno ani z toho důvodu, že listinami předloženými oprávněnou nebylo prokázáno, že nabyvatel práva má způsobilost být účastníkem řízení, a také oprávnění konkrétního subjektu za nabyvatele jednat, včetně práva vyjádřit souhlas ke vstupu do řízení, neboť tyto nebyly opatřeny příslušným ověřením (apostilací) ve smyslu Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin.

Oprávněná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); podle ní totiž otázka, zda listiny předložené oprávněnou prokazují či neprokazují převod pohledávky přiznané exekučním titulem na nabyvatele, nemůže být relevantní při rozhodování soudu o návrhu podle ustanovení § 107a o.s.ř., tedy o vstupu právního nástupce do zahájeného řízení namísto oprávněné. Dovolatelka dále namítá, že není správným názor odvolacího soudu pojící se k nedostatku apostilace jí předložených listin. Podle jejího názoru není smyslem apostilace ověření pravosti listiny jako takové, neboť toto ověření je plně v pravomoci notáře, příp. jiných osob, nýbrž funkcí apostilace je stvrzení pravosti podpisu notáře, který ověřil pravost podpisů osob vystavujících Potvrzení registrátora společností pro Anglii a Wales a Osvědčení tajemníka, včetně jejich oprávnění takovéto listiny vystavovat.

Povinný ve svém vyjádření uvedl, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné, přičemž navrhl, aby dovolací soud dovolání oprávněné v souladu s ustanovením § 243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.

Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. dubna 2005.

Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka podle ustanovení § 107a o.s.ř. (§ 239 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

Dovolání je důvodné.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné - jako v projednávaném případě - přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).

Protože uvedené vady namítány nebyly a ze spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení závěru odvolacího soudu o významu jeho úsudku o nedostatku aktivní legitimace oprávněné při rozhodování soudu podle ustanovení § 107a o.s.ř., a dále otázka prokázání způsobilosti nabyvatele vykonávaného práva být účastníkem exekučního řízení prostřednictvím dovolatelkou předložených listin.

Podle ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o.s.ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 o.s.ř. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

Se závěrem odvolacího soudu o nedostatečném prokázání aktivní legitimace oprávněné a jeho promítnutím do rozhodování o návrhu dle ustanovení § 107a o.s.ř. se ztotožnit nelze. Ustanovení § 107a o. s. ř. upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastává po zahájení řízení, aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení; předmětem řízení o návrhu ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. však není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí či nikoli takový závěr je hodnocením věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2004, pod poř. č. 31). Lze proto přisvědčit dovolatelce v názoru, že otázka aktivní legitimace oprávněné nemůže mít relevanci při rozhodování o vstupu nabyvatele práva do řízení na místo dosavadního účastníka řízení podle ustanovení § 107a o.s.ř., a že její posouzení nemůže tedy ani rezultovat (samo o sobě) do zamítavého rozhodnutí soudu v této procesní situaci. S dalšími argumenty dovolatelky však již souhlasit nelze.

Z dovolacímu soudu předloženého spisového materiálu se podává, že oprávněná ke svému návrhu na vstup právního nástupce do řízení namísto dosavadního účastníka dle ustanovení § 107a o.s.ř. ze dne 9. července 2004 doložila jednak dílčí smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. února 2004 s úředně ověřenými podpisy, mající prokázat převod práva oprávněné na nového nabyvatele (č. l. 137-139 spisu), dále potvrzení registrátora společností pro Anglii a Wales o záznamech vedených o společnosti č. 4434554 (C., LTD.) ze dne 16. února 2004 (č. l. 141 spisu) bez apostilační doložky a osvědčení tajemníka společnosti C. LTD. ze dne 17. února 2004, taktéž bez apostilační doložky, dále osvědčení notáře M. E. B. ze dne 18. února 2004, opatřené apostilační doložkou ze dne 19. února 2004 (č. l. 140 spisu) tom, že podpis C. L. oprávněné podepisovat za Obchodní rejstřík společností zapsaných v Anglii a ve Walesu, která je řádným a oprávněným úředníkem pověřeným tímto úřadem vydávat taková osvědčení jeho jménem, představuje její vlastnoruční podpis a že podpis N. D. R., který je tajemníkem společnosti s obchodní firmou C., LTD a je řádným a oprávněným úředníkem této společnosti podepsat takové osvědčení tajemníka jménem uvedené společnosti je pravý, jakož i že kopie podpisů uvedené na seznamu podpisových vzorů přiložené k uvedenému osvědčení tajemníka odpovídají originálům podpisů P. T. C., K. B. T. a I. D. D. d. C.

Lze souhlasit s dovolatelkou, že ověřováním podle Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin se rozumí formální úkon (tzv. apostilační doložka), jímž diplomatičtí nebo konzulární zástupci země, ve které má být listina předložena, potvrzují jednak pravost podpisu, dále oprávněnost příslušné osoby listinu podepsat, a dále také - je-li to třeba - pravost pečeti nebo razítka, jimiž je opatřena (viz článek 2 a 3 Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, publikované ve sdělení Ministerstva zahraničních věcí pod č. 45/1999 Sb.). Lze také souhlasit s jejím názorem, že pravdivost obsahu listiny se prostřednictvím apostilace neověřuje, neboť obsah těchto listin jsou povinny garantovat osoby listinu vydávající. Naproti tomu odvolací soud - když hodnotil dovolatelkou předložené potvrzení registrátora společností pro Anglii a Wales o záznamech vedených o společnosti č. 4434554 (C., LTD.), jež má doložit existenci nabyvatele práva jakožto existující právnické osoby, avšak apostilaci samo neobsahuje, stejně jako předložené osvědčení tajemníka společnosti o oprávnění jednat za společnost - jako neprokázání tvrzených skutečností právě prostřednictvím apostilace, přehlíží smysl a účel Úmluvy, jež v čl. I bodu c/ považuje za veřejné listiny též notářské listiny a že dovolatelka soudu doložila prohlášení notáře, jež, vybaveno řádnou apostilační doložkou vystavenou Hlavním tajemníkem Ministerstva Jejího veličenstva pro zahraniční věci a záležitosti Společenství ověřující, že notář M. E. B. podepsal jím vystavenou listinu, je ve smyslu Úmluvy apostilací ověřeno.

Jde tak dle názoru Nejvyššího soudu o ověření sice zprostředkované, leč odpovídající smyslu apostilace jakožto ověření formálním úkonem příslušného úřadu státu, v němž listina byla vydána.

Vzhledem k výše uvedenému lze proto uzavřít, že odvolací soud pochybil, pokud přezkoumával návrh oprávněné podle ustanovení § 107a o.s.ř. optikou věcněprávního posouzení; a také závěr odvolacího soudu, podle kterého nejsou splněny procesní předpoklady pro vstup nabyvatele práva na místo dosavadního účastníka, je potřeba považovat z důvodů výše naznačených za nesprávný. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 243b odst. 2 a 3 o.s.ř. a dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušuje a věc odvolacímu soudu vrací. Ve smyslu § 243d odst. 1 o.s.ř. je odvolací soud vázán právním názorem soudu dovolacího.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. března 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v.r.

předseda senátu