20 Cdo 2850/2009
Datum rozhodnutí: 27.07.2011
Dotčené předpisy: § 46 odst. 5 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 46 odst. 6 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009, § 46 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




20 Cdo 2850/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) K. B. , b) Ing. J. K. , obou zastoupených Mgr. Ilonou Karlovou, advokátkou se sídlem v Písku, Karlova 108, proti povinnému D. H. , pro 209.017,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 21 Nc 5649/2008, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2008, č. j. 30 Co 376/2008-23, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud usnesením ze dne 17. 4. 2008, č. j. 21 Nc 5649/2008-6, nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2005, č. j. 13 Cm 354/2005-33, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 4. 2006, č. j. 393/2006-10, ve znění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 6. 2006, č. j. 13 Cm 393/2006-16, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2007, č. j. 11 Cmo 344/2006-39, 11 Cmo 352/2006, k uspokojení pohledávky oprávněného 209 017,- Kč s 2,5% úroky od 2. 9. 2004 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení 50 676,- Kč a 12 301,60 Kč a nákladů exekuce a oprávněného, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Dalimila Miku.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a oprávněnému uložil zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce 4 165,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul není formálně vykonatelný, neboť nebyl povinnému doručen. Vzal za prokázané, že povinný stále bydlí na adrese v L., M, a pokud mu soud exekuční titul doručoval na adresu B, nelze doručení považovat za účinné.

V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), oprávnění namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedli, že povinný podal proti exekučnímu titulu žalobu pro zmatečnost a návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku, žaloba i návrh byly zamítnuty (usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 393/2006-10 a č. j. 13 Cm 393/2006-16) a k odvolání povinného byla obě rozhodnutí potvrzena usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2007, č. j. 11 Cmo 344/2006-39, 11 Cmo 352/2006. Soudy přitom vycházely z předpokladu, že exekuční titul napadený žalobou pro zmatečnost a návrhem na odklad vykonatelnosti musel být povinnému doručen. Uvedli rovněž, že povinný nikdy nepodal odvolání proti exekučnímu titulu; ten mu byl doručen na poslední známou adresu, kterou sám povinný uvedl ve své omluvě k nařízenému jednání u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Podle jejich názoru se povinný dovoláním snaží odložit exekuci a ztížit možnost postihnout jeho majetek. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř., není důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Žádné takové vady však dovolatelé nenamítají a nevyplývají ani z obsahu spisu. Předmětem dovolacího přezkumu v souzené věci, jak jej dovolatelé obsahově vymezili (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je tedy závěr odvolacího soudu o neúčinnosti doručení exekučního titulu - rozsudku ze dne 25. 8. 2005, zaslaného povinnému dne 14. 10. 2005 na adresu B.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu však v souzené věci není.

Podle § 46 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009 platí, že písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí, nemůže-li jí být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem.

Nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží (§ 46 odst. 3 věta první o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009).

Podle § 46 odst. 5 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009 platí, že byla-li písemnost doručována v místě, které není vedeno podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, je uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, neúčinné, ledaže fyzická osoba požádala o doručování na adresu tohoto místa nebo je jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, podniká anebo pracuje, popřípadě jako jiné místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, nebo ledaže se prokáže, že se na tomto místě zdržovala v den, kdy nebyla zastižena, popřípadě kdykoli v době do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení.

Podle § 46 odst. 6 o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009 platí, že byla-li písemnost doručována na adrese, která je vedena podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, nebo na adrese, kterou fyzická osoba sdělila soudu a požádala o doručování na ni (odstavec 1), anebo na adrese, kterou fyzická osoba jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, podniká anebo pracuje, popřípadě jako místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, neúčinné, jestliže fyzická osoba soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena, a v době do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení.

Závěr o nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí je závěrem právním. Aby mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci bylo zjištěno, že Krajským soudem v Českých Budějovicích byl dne 16. 3. 2005 vydán platební rozkaz, který byl povinnému doručen na adresu L. M., kde si taktéž zásilku převzal 25. 3. 2005, současně soud dosílal platební rozkaz na adresu trvalého bydliště B. (adresa Městského úřadu v B.), odtud se však vrátila 21. 3. 2005 jako nedoručená s poznámkou na uvedené adrese neznámý. Dne 8. 4. 2005 podal žalovaný odpor na hlavičkovém papíře se záhlavím D. H. zámečnictví, klempířství, L., M., okres P. Proto byl platební rozkaz zrušen a nařízeno jednání na den 25. 8. 2005, pozvání k jednání bylo žalovanému zasláno opět na adresu L., M., kde si povinný předvolání osobně dne 8. 8. 2005 převzal. Z účasti na jednání se však povinný podáním z 22. 8. 2005 omluvil, přičemž jako odesílatel je v písemné omluvě uveden D. H., B. Při jednání soudu, jež proběhlo dne 25. 8. 2005, byl vyhlášen rozsudek, který byl povinnému zasílán do vlastních rukou dne 14. 10. 2005 na adresu B., s tím, že zásilka se 3. 11. 2005 vrátila zpět odesílajícímu soudu s poznámkou nevyzvednuto.

Odvolací soud tedy správně uzavřel, že povinný se v době doručování exekučního titulu v říjnu 2005 na adrese B., jež je adresou městského úřadu, nezdržoval (zdržovat nemohl) a pobýval dosud na adrese L., M., kam mu však doručováno nebylo; exekuční titul mu tudíž nebyl řádně doručen a není vykonatelný (srov. obdobně k nemožnosti účinného doručení při doručování poste restante usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4731/2009, k doručování do tzv. PO BOXu rozhodnutí Vrchního soudu v Praze uveřejněné pod číslem 66/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pro úplnost se dodává, že stejný závěr o neúčinnosti podkladového rozhodnutí učinil již i Krajský soud v Praze (viz usnesení ze dne 21. 9. 2006, č. j. 27 Co 291/2006-44, založené na č. l. 15 spisu), který rozhodoval o předchozím návrhu na nařízení exekuce k vymožení povinnosti vyplývající z téhož exekučního titulu (vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 Nc 5387/2006), přičemž z nalézacího spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 13 Cm 354/2005 se podává, že poté k žádnému dalšímu (řádnému) doručování rozsudku nedošlo (a ani účastníci nalézacího řízení se k soudu s žádnou takovou žádostí neobrátili).

Pokud pak dovolatelé polemizují - posuzováno podle obsahu - se skutkovými závěry odvolacího soudu, jedná se o kritiku samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3178/2005). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolatelé tak ani nečiní), pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, nebo že některý důkaz je či není pro skutkové zjištění důležitý).

Protože se oprávněným prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud bez jednání (§ 234a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.

Povinnému vzniklo podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož mu však v této fázi řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu