20 Cdo 2840/2009
Datum rozhodnutí: 14.04.2011
Dotčené předpisy: § 261a o. s. ř., § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., § 185a o. s. ř., § 345 o. s. ř., § 351 o. s. ř., § 20 předpisu č. 229/1991Sb.




20 Cdo 2840/2009

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. M. , zastoupené JUDr. Josefem Šnejdou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Nerudova 21, proti povinnému Zemědělskému obchodnímu družstvu Olešník , se sídlem v Olešníku č. 14, identifikační číslo osoby 001 09 568, zastoupenému JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 5, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 E 86/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2009, č. j. 19 Co 2516/2008-147, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením ze dne 13. 10. 2008, č. j. 17 E 86/2007-125, zamítl návrh oprávněné ze dne 16. 6. 2008 na uložení další pokuty povinnému, výkon rozhodnutí zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o návrhu oprávněné na ukládání dalších pokut povinnému a o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil a oprávněné uložil zaplatit povinnému na nákladech odvolacího řízení 5 474,- Kč k rukám jeho advokáta. Exekučním titulem bylo povinnému uloženo, aby J. O. (právnímu předchůdci oprávněné) poskytl plnění jako náhradu za odejmutý mrtvý inventář, a to v hodnotě 12 550,- Kč. Odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí ze dne 8. 2. 2008, č. j. 19 Co 139/2008-84, uvedl, že v souzené věci nelze postupovat podle § 345 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), a nařídit výkon rozhodnutím odebráním věci (oprávněná požadovala traktor tovární značky ZETOR, typ 6211, SPZ CB6968, dále též jen traktor ), ale že lze nařídit jen výkon rozhodnutí ukládáním pokut podle § 351 o. s. ř. Povinný dne 4. 9. 2008 navrhl zastavit výkon rozhodnutí s tím, že částku 12 550,- Kč složil do úschovy soudu, čímž splnil uloženou povinnost. Odvolací soud uzavřel, že ukládá-li exekuční titul poskytnout plnění jako náhradu za odejmutý mrtvý inventář v hodnotě 12 550,- Kč a nedohodli-li se účastníci na věcném plnění, je postup povinného správný; proto byl dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Uvedl dále, že je třeba vycházet z exekučního titulu a nikoliv z § 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 229/1991 Sb. ), jak požadovala oprávněná.

Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. b), popř. c) o. s. ř., namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o. s. ř.). Tvrdí, že dosud nebyla splněna povinnost uložená vykonávaným rozhodnutím, a zpochybňuje, zda lze v dané věci vést výkon rozhodnutím ukládáním pokut podle § 351 o. s. ř. Uvedla, že požádala dopisem ze dne 18. 3. 2008 zástupce povinného, aby ji podle § 33a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. zaslal seznam všech věcí ve vlastnictví povinného včetně jejich ocenění v zůstatkových účetních cenách, což se však dosud nestalo. Proto se také domáhala ukládání dalších pokut. Oprávněná je sama ochotna podat návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, pokud jí povinný převede traktor, který mu byl odebrán usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 9. 2007, č. j. 17 E 86/2007-64, a k němuž nyní oprávněná uplatňuje zadržovací právo podle § 175 odst. 1 občanského zákoníku. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl ve věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, čl. II. Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil výrok o zamítnutí návrhu na uložení další pokuty, není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde. Podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení o uložení či neuložení další pokuty podle § 351 odst. 1 o. s. ř. na rozdíl od usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a s tím spojeným uložením první pokuty není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení. Dovolání nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1, 3 o. s. ř., protože tato ustanovení jsou v řízení o výkon rozhodnutí uplatnitelná toliko prostřednictvím § 238a odst. 1 a 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003).

Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že ve věci samé byla řešena otázka zásadního právního významu; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 51/2003).

Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil výrok o zastavení výkonu rozhodnutí, rovněž není přípustné.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež se při posuzování přípustnosti dovolání ve věci návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí užije obdobně (§ 238a odst. 2 o. s. ř.), je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy především důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Ačkoliv oprávněná přisuzuje napadenému usnesení zásadní právní význam, posouzením námitek v něm obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

Exekučním titulem je v souzené věci rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 3. 1996, č. j. 10 C 26/95-55, kterým bylo mimo jiné rozhodnuto, že odpůrce je povinen poskytnout navrhovatelům plnění jako náhradu za odejmutý mrtvý inventář, a to každému v hodnotě 12 550,- Kč ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci rozsudku.

Obsahem takto vymezené povinnosti je exekuční soud při posuzování materiální vykonatelnosti exekučního titulu vázán (§ 261a o. s. ř.). Není-li v pokladovém rozsudku blíže vymezeno, že se jedná o věcné plnění s vymezením konkrétních věcí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1307/2010), může být tímto plněním jen plnění finanční. V takovém případě nelze vést, jak již dovodil odvolací soud, výkon rozhodnutí odebráním věci podle § 345 o. s. ř. ani ukládáním pokut podle § 351 o. s. ř., neboť tento způsob výkonu rozhodnutí se týká uložení jiné povinnosti.

Jestliže však povinný složil částku 12 550,- Kč do soudní úschovy za účelem splnění závazku postupem podle § 185a o. s. ř. (viz usnesení na č. l. 108), protože oprávněná odmítá peníze přijmout a trvá na vydání traktoru, závěr odvolacího soudu o tom, že došlo k zániku práva přiznaného exekučním titulem a že je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., nevybočuje z ustálené soudní praxe.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Oprávněná se svým dovoláním úspěšná nebyla, povinnému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu