20 Cdo 2833/2006
Datum rozhodnutí: 19.07.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2833/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné ČR Správy vojenského bytového fondu P., zastoupené advokátkou, proti povinnému J. H., zastoupenému advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 E 22/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 18. 5. 2006, č.j. 23 Co 239/2006-21, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Povinný je povinen do tří dnů od právní moci usnesení zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 700,- Kč k rukám advokátky.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 3. 2006, č.j. 16 E 22/2006-13, jímž Okresní soud v Pardubicích nařídil na podkladě rozsudku téhož soudu ze dne 1. 9. 2004, č.j. 7 C 24/2004-12, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 25. 10. 2005, č.j. 22 Co 295/2005-45, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. Nařízení výkonu rozhodnutí nebrání ani skutečnost, že povinný podal proti pravomocnému exekučnímu titulu v nalézacím řízení dovolání, neboť samotným podáním dovolání ale ani případným rozhodnutím o odložení vykonatelnosti podle § 243 o.s.ř. (když nadto povinný ani netvrdí, že by takový návrh učinil) nedochází k zániku vykonatelnosti podkladového rozhodnutí; v takovém případě by přicházelo v úvahu toliko odložení nařízeného výkonu rozhodnutí dle ustanovení § 266 odst. 2 o.s.ř.


V dovolání povinný namítá, že rozhodnutí, které je podkladem výkonu rozhodnutí, není věcně správné, neboť vyklizovaný byt se dle jeho přesvědčení stal bytem obecním, a protože žalovaný, který žil s matkou ve společné domácnosti


a nesvědčilo mu žádné právo nájmu k jinému bytu, tudíž neměl žádný byt, došlo k přechodu nájmu k tomuto bytu na žalovaného a žaloba měla být tudíž v celém rozsahu zamítnuta . Dovolatel rovněž uvedl, že jestliže podal proti pravomocnému podkladovému rozhodnutí dovolání, nemělo být do doby rozhodnutí dovolacího soudu exekuční řízení nařízeno . Povinný vyjádřil obavu, že jestliže by dovolací soud v nalézacím řízení dospěl k odlišnému závěru a mezitím by došlo exekučně k vyklizení předmětného bytu , povinný se mohl dostat do patové situace, kdy by měl rozhodnutí ve věci svědčící v jeho prospěch, ale již by se nedomohl faktického naplnění tohoto rozhodnutí .


Oprávněná se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry soudů obou stupňů.


Dovolání není přípustné.





Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu přípustné jen, dospěje-li dovolací soud


k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která


v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


Takovou zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných


v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).


Otázku posouzení podmínek pro nařízení exekuce vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí. Nařízení exekuce nebrání podání dovolání v nalézacím řízení stejně jako jí nebrání ani rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti takového rozhodnutí dle ustanovení § 243 o.s.ř. Soud návrhu na nařízení exekuce tedy vyhoví i tehdy, jestliže byla vykonatelnost rozhodnutí odložena před zahájením exekučního řízení; současně by však provedení exekuce odložil až do doby rozhodnutí


o dovolání (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád, Komentář, 4. vydání, Praha: C. H. Beck, str. 974).


Byl-li by po nařízení exekuce povolen ohledně exekučního titulu odklad vykonatelnosti podle § 243 o.s.ř., má exekuční soud k dispozici institut odkladu (již nařízeného) výkonu rozhodnutí dle ustanovení § 266 odst. 2 o.s.ř., kdy i bez návrhu povinného může předseda senátu odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268 o.s.ř.). Bylo-li by rozhodnutí, které je podkladem výkonu, po nařízení výkonu zrušeno nebo stalo-li by se neúčinným, byl by dán důvod pro zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř.


Není-li dovolání přípustné dle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 625,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/ bod 2., § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou dále o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč představující paušální náhradu podle


§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


V Brně dne 19. července 2007


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.


předsedkyně senátu