20 Cdo 2794/99
Datum rozhodnutí: 21.06.2001
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2794/99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. S., zastoupené opatrovnicí E. S., proti žalované V. R., o neplatnost nájemní smlouvy a vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 156/97, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. června 1999, č. j. 12 Co 333/99-118, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.075,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud rozsudkem ze dne 9. června 1998, č. j. 6 C 156/97-72, rozhodl, že smlouva o nájmu sporných nebytových prostor je neplatná a žalovanou zavázal k jejich vyklizení a k zaplacení náhrady nákladů řízení.

Jeho rozhodnutí krajský soud shora označeným rozsudkem ve výroku o určení neplatnosti změnil tak, že žalobu zamítl, ve výroku o vyklizení je potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů řízení a zamítl návrh žalované na připuštění dovolání.

Pravomocný rozsudek odvolacího soudu žalovaná napadla dovoláním.

Žalobkyně navrhla jeho odmítnutí.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 10. června 1999, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen o. s. ř.").

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Jak se podává z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 6. září 1999, kdy jej osobně převzal zástupce žalované (zástupci žalobkyně byl doručen již 2. září téhož roku - viz doručenky u č. l. 123 versa). Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 6. října téhož roku (§ 57 odst. 2 o. s. ř.). Ze spisu dále plyne, že dovolání - označené datem 5. října 1999 - žalovaná podala osobně 6. října 1999 u Vrchního soudu v Praze (č. l. 128).

Ve věcech, v nichž jako soud prvního stupně rozhoduje okresní soud, je dovolání podané po 1. lednu 1996 (kdy byl občanský soudní řád novelizován zákonem č. 238/1995 Sb.) u vrchního soudu včasné pouze tehdy, jestliže je tento soud, který od uvedeného data již dovolacím soudem není, odeslal (odevzdal orgánu, který má povinnost je doručit) soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu či dovolacímu v dovolací lhůtě (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. ledna 1998, sp. zn. 1876/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod poř. č. 43). Z úředního záznamu o postoupení podání JUDr. L. M. k dalšímu opatření", učiněného vrchním soudem dne 7. října 1999 (č. l. 127) však vyplývá, že dovolání mohlo být podáno k přepravě nejdříve téhož dne, tedy den po uplynutí dovolací lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.

Žalovaná podáním opožděného dovolání z procesního hlediska zavinila jeho odmítnutí, takže žalobkyni vzniklo podle ustanovení § 146 odst. 2 věty první per analogiam, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty u ní spočívají v částce 1.000,- Kč, představující mimosmluvní odměnu za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§ 1 odst. 2, § 9 odst. 3 písm. e), § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) - a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 citované vyhlášky.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat u soudu návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 21. června 2001

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.

předseda senátu