20 Cdo 2776/2011
Datum rozhodnutí: 28.02.2013
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., § 126 odst. 1 obč. zák.




20 Cdo 2776/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněného Ing. J. R. , zastoupeného Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti povinné J. H. , o provedení prací a výkonu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 Nc 6108/2007, dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29.10.2010, č.j. 23 Co 361/2010-104, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29.10.2010, č.j. 23 Co 361/2010-104, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

Usnesením z 9. 6. 2010, 22 Nc 6108/2007-61 (zažurnalizovaným však ve spise na č. l. 81), okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce nařízené k vymožení její povinnosti zdržet se užívání nemovitostí specifikovaných ve vykonávaném rozsudku. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že povinná dosud nesplnila povinnost uloženou jí exekučním titulem a nadále tak oprávněnému znemožňuje nejen právní, ale i faktické užívání pozemku.
Napadeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinné usnesení okresního soudu změnil tak, že exekuci podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. zastavil s odůvodněním, že povinná předmětné pozemky (na nichž například také sázela zemědělské produkty ) sice užívala, avšak jen do vydání exekučního titulu, po jehož doručení s touto činností a ani oprávněný netvrdí opak ustala, čímž svou povinnost uloženou jí vykonávaným rozsudkem splnila .

Odvolací soud uzavřel, že i když oprávněný v nalézacím řízení k ochraně svého vlastnického práva zvolil tzv. zápůrčí (negatorní) žalobu, aniž konkrétně vymezil, jakých neoprávněných zásahů se má povinná zdržet, přesto nelze dospět k závěru o nevykonatelnosti exekučního titulu, jestliže ten ukládá povinnost zdržet se užívání pozemku . Užívání pozemku podle názoru odvolacího soudu znamená, že z pozemku jsou brány užitky, že je využíván k pěstební či stavební činnosti a podobně. Pokud jde o stromy a trávu na pozemku, nemůže povinná zasahovat do vlastnického práva oprávněného tím, že by tyto stromy a trávu vlastnila, jelikož trvalé porosty tvoří součást pozemku; je-li pozemek ve vlastnictví oprávněného, jsou v jeho vlastnictví i trvalé porosty. Jestliže výrokem exekučního titulu nebyla stanovena konkrétní povinnost odstranění plotu, oprávněný se v rámci exekuce domáhat jeho odstranění nemůže. V exekučním řízení nelze přezkoumávat správnost exekučního titulu ani jej napravovat, byl-li žalobní petit formulován nepřesně. Za užívání pozemku tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, lze považovat obhospodařování pozemku a pěstování rostlin, což žalovaná a opak oprávněný ani netvrdí - ukončila po doručení exekučního titulu. Pokud se oprávněný konkrétně domáhá odstranění plotu ze svého pozemku, musel by podle odvolacího soudu podat v nalézacím řízení žalobu na odstranění plotu a v tomto řízení by pak byla zkoumána i otázka vlastnictví k této věci. Jestliže oprávněný při odvolacím jednání poukazoval i na to, že na jeho pozemcích běhají psi povinné, pak jím zvolený typ žaloby ani její petit exekučním titulem pro zdržení se takového jednání být nemohl.

V dovolání oprávněný uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. V průběhu celého exekučního řízení opakovaně namítal, že povinná svou povinnost uloženou jí exekučním titulem nesplnila, jelikož sice na předmětných pozemcích přestala pěstovat zemědělské produkty, byť až po podání návrhu na nařízení exekuce, že se však nezdržela dalšího užívání pozemku. Oprávněný je shodně se soudem prvního stupně názoru, že v nalézacím řízení bylo zjištěno, že aplikace hmotněprávního ustanovení na ochranu před zásahem do vlastnického práva podle § 126 odst. 1 občanského zákoníku je důvodná. V odůvodnění exekučního titulu je mimo jiné výslovně uvedeno, že jeho pozemek parc. č. 764/8 je dokonce povinnou oplocen a připojen volně k jejímu pozemku parc. č. 740/2, takže oprávněnému je znemožněno právní i faktické užívání pozemku, a že je tudíž takové jednání povinné namístě kvalifikovat jako neoprávněné zasahování do výkonu jeho vlastnického práva. Soud v nalézacím řízení dospěl ke skutkovému závěru, že předmětný plot patří povinné, a mimo jiné i proto shledal, že z její strany dochází k neoprávněnému zásahu do jeho vlastnického práva. S názorem nalézacího soudu se ztotožnil i exekuční soud prvního stupně, dospěl-li ke skutkovému zjištění, že povinná má na pozemku oprávněného umístěn svůj plot, jímž fakticky připojila část tohoto pozemku oprávněného k pozemkům svým, čímž zasahuje do jeho vlastnického práva.

Naproti tomu odvolací exekuční soud pojem užívání pozemku zužujícím způsobem vykládá pouze jako braní užitků, kdy je pozemek obhospodařován např. pěstováním rostlin . Oprávněný má za to, že takovýto restriktivní výklad odvolacího soudu není správný. Podle jeho názoru povinná zasahuje do jeho práva i tím, že má část jeho pozemku, jehož užívání se má podle titulu zdržet, oplocen a fakticky připojen ke svým pozemkům. Nadto se na části takto fakticky připojeného pozemku pohybuje povinná i členové její rodiny a zejména její psi, což je nepochybně také jeden z možných způsobů užívání pozemku.

Oprávněný nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že by k odstranění plotu ze svého pozemku musel v nalézacím řízení podat speciální, konkrétní žalobu o odstranění plotu. V nalézacím řízení se podle jeho názoru soud s otázkou vlastnictví plotu vypořádal, byť vycházel jen z tvrzení oprávněného, jelikož se povinná jednání nezúčastnila. Kromě toho oprávněný nemohl žalobní petit specifikovat tak, aby povinnost zněla k odstranění plotu, jelikož se v předmětném případě nejedná o stavbu, a stejně tak nemohl žalovat na vyklizení. Kromě toho je třeba brát v úvahu i zásadu hospodárnosti řízení, v němž oprávněný zcela pochopitelně požaduje, aby se povinná zdržela veškerých neoprávněných zásahů do jeho vlastnického práva, bylo-by tedy nesmyslné s každým zásahem (způsobem užívání) spojovat zvláštní zápůrčí žalobu, aby se povinná zdržela vždy toho kterého konkrétního jednání, a to jen proto, aby mohl exekuční titul sloužit pro vymožení konkrétní jedinečné povinnosti. V závěru dovolání oprávněný vyjádřil přesvědčení, že dokud povinná svůj plot z jeho pozemku neodstraní a fakticky část jeho pozemku od svých pozemků neodpojí, nelze mít její povinnost uloženou exekučním titulem za splněnou a nelze tudíž exekuci zastavit.

Povinná navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb).

Dovolání, přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne k též vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

O vady řízení při zjišťování skutkového stavu věci se jedná zejména také tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci, tedy jestliže se soud jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., § 201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1919 s. shora).

V souzené věci oprávněný již ve svém vyjádření k návrhu na zastavení exekuce (č.l. 49) výslovně uvedl, že povinná nepřestala předmětné pozemky užívat v době, kterou uvádí ve svém návrhu ... , a ve vyjádření k odvolání povinné (č.l. 93), že povinná neplní svou povinnost a závadný stav i nadále trvá. Odvolací soud však tato tvrzení (v dovolání konkretizovaná údajem, že jeden ze způsobů /obecně/ zapovězeného užívání nemovitostí spočívá v tom, že se na části jeho pozemku nadále pohybuje povinná a členové její rodiny... ) ponechal nepovšimnuta a své rozhodnutí bez dalšího odůvodnil závěrem, že povinná po doručení rozsudku s touto činností (sázením zemědělských produktů) ustala. Je přitom mimo jakoukoli pochybnost, že tvrdí-li oprávněný opakovaně, že povinná i nadále části jeho pozemků užívá jde o okolnosti rozhodné pro posouzení věci (ve smyslu výše uvedené komentářové citace).

I když tedy nelze upřít správnost dílčímu právnímu závěru odvolacího soudu, že exekučnímu soudu (soudnímu exekutorovi) nepřísluší, aby na povinné vymohl konkrétní povinnost odstranění plotu, nebyla-li tato povinnost uložena exekučním titulem (jenž povinnou zavázal ke zdržení se užívání částí pozemků oprávněného ), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že řízení bylo postiženo výše uvedenou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, proto bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) napadené rozhodnutí podle § 234b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc odvolacímu soudu podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil k dalšímu řízení, v němž bude třeba oprávněného s příslušným poučením vyzvat, aby ke svému tvrzení o dalším užívání částí jeho pozemků povinnou nabídl důkazy.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu