20 Cdo 2775/2007
Datum rozhodnutí: 23.06.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2775/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Z. H., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. K., zastoupenému advokátkou, pro 825.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. Nc 2820/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 8. 2006, č.j. 18 Co 370/2006-68, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 4. 2006, č.j. Nc 2820/2004-44, kterým Okresní soud v Rokycanech zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že nedatovaná smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi oprávněným (postupitelem) a Ing. F. K. (postupníkem), jejímž předmětem byla (i) vymáhaná pohledávka, obsahovala odkládací podmínku, podle níž smlouva nabývá účinnosti dnem úplného zaplacení sjednané úplaty za postoupenou pohledávku. Protože úplata zaplacena nebyla, smlouva o postoupení pohledávky se nestala účinnou a oprávněný se i nadále může domáhat splnění dluhu po povinném. Důvod, pro který by měla být exekuce zastavena, tedy odvolací soud neshledal.

V dovolání podle jeho obsahu brojí povinný proti závěru odvolacího soudu, podle něhož oprávněný nepozbyl aktivní věcnou legitimaci, neboť smlouva o postoupení pohledávky nenabyla účinnosti. Podle dovolatele platná smlouva o postoupení pohledávky má za následek, že postupník s pohledávkou nabývá aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění; úplata za postoupení pohledávky je věcí pouze smluvních stran a nemá žádný vliv na třetí osoby. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, jehož povinný užil, je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Dovolatel sice pokládá napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, hodnocením v dovolání obsažené argumentace však k takovému závěru dospět nelze, neboť odvolací soud své rozhodnutí založil na konstantní judikatuře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1151/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 149/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 969/2006).

Věcná legitimace účastníků exekučního řízení patří k předpokladům nařízení exekuce, jinak řečeno, zda oprávněnému svědčí právo z rozhodnutí nebo jiného titulu a povinného zatěžuje povinnost rozhodnutím nebo jiným titulem uložená, musí soud vyřešit v řízení, které nařízení exekuce předchází. V případech, kdy (procesně) oprávněný je totožný s osobou, jíž bylo rozhodnutím nebo jiným titulem přiznáno právo, může povinný nedostatek věcné legitimace oprávněného, jenž nastal tím, že po nařízení exekuce postoupil pohledávku třetí osobě, relevantně uplatnit jen v řízení o zastavení exekuce. Jestliže povinný v tomto řízení prokáže, že vymáhaná pohledávka byla smlouvou podle § 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), postoupena, soud exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. zastaví, nejde-li o případ uvedený v § 530 odst. 1 obč. zák. Není pochyb o tom (a nezpochybňuje to ani dovolatel), že následek vyplývající z právního vztahu založeného postupní smlouvou, tedy změna v osobě věřitele, mohou účastníci smlouvy vázat na splnění odkládací podmínky (§ 36 odst. 1, 2 obč. zák.). Není-li podmínka splněna, předpokládané účinky (platné) smlouvy nenastanou.

Z výkladu shora se rovněž podává, že námitky dovolatele, podle nichž ujednání oprávněného s Ing. F. K. neumožňovalo odstoupit od smlouvy o postoupení pohledávky pro nezaplacení úplaty a že dovolatel dluh odpovídající vymáhané pohledávce zaplatil postupníkovi, jsou jednak skutkového charakteru, tj. z hlediska přípustnosti vymezené § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. bezcenné, jednak vycházejí ze skutkové verze, která i kdyby byla prokázána nemá na výsledek řízení vliv.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje v zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu