20 Cdo 2775/2006
Datum rozhodnutí: 17.04.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2775/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné C., L., zastoupené advokátem, proti povinné nezletilé K. K., zastoupené matkou P. K., pro 4 082 374,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. Nc 2211/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2006, č.j. 11 Co 83/2006-31, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeném usnesení krajský soud potvrdil usnesení ze dne 28. 12. 2005, č.j. Nc 2211/2004-22, kterým Okresní soud v Rokycanech zamítl návrh, jímž se oprávněná na základě platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 1995, sp. zn. Ro 01809/95, domáhala k vymožení pohledávky 4 082 374,- Kč a nákladů předcházejícího řízení 163 296,- Kč nařízení exekuce na majetek povinné. Uzavřel, že oprávněná ačkoli soudem prvního stupně vyzvána nedoložila ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 a 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), přechod povinnosti ze S. K., zemřelého, na povinnou.


Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ) a že řízení bylo postiženo vadami, které mají za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Za otázku zásadního právního významu pokládá otázku, zda lze zamítnout návrh na nařízení exekuce jen proto, že oprávněný neprokázal přechod práva na povinného, když předmětné dědické řízení nebylo ještě ukončeno, navíc za situace, kdy je oprávněný nucen podat předmětný návrh z důvodu zachování promlčecí lhůty . Vadu řízení potom spatřuje ve skutečnosti, že exekuční soud nevyčkal vydání rozhodnutí v dědickém řízení, z nějž vyplyne, na koho povinnost z exekučního titulu přešla. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl návrh zamítnut, sice předcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně, ale soud prvního stupně rozhodl shodně jako předtím), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).


Dovolatelkou předložená argumentace však k závěru o tom, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, nevede; k přezkumu nabídnutou otázku, jež se týká důsledků nedoložení přechodu vymáhaného práva na nástupce (dědice) zemřelé fyzické osoby, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nehodlá nic měnit. Listinou vydanou státním orgánem, která prokazuje přechod povinnosti na dědice osoby z exekučního titulu povinné (§ 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb.), je rozhodnutí o dědictví. Jestliže oprávněný takovou listinu (ani po výzvě soudu, viz § 254 odst. 3 o.s.ř.) nepředloží, soud návrh na nařízení exekuce bez dalšího zamítne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 1968, sp. zn. 4 Cz 19/68, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1969, pod č. 18, důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1211/2005). Tentýž názor dovolací soud zopakoval i v usnesení ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3077/2005 nebo v usnesení ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 411/2006.


Ze shora uváděné zákonné konstrukce přípustnosti dovolání plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tím i o přípustnosti dovolání bezcenné.


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (povinné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 17. dubna 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu