20 Cdo 2772/2004
Datum rozhodnutí: 23.06.2005
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2772/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky Obvodního soudu pro Prahu 4, se sídlem v Praze 2, Spálená 2, proti povinnému J. G., zastoupenému advokátkou, pro 1.500,- Kč, srážkami ze mzdy důchodu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 8594/98, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2000, č.j. 51 Co 364/2000-7, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 22. 7. 1998, č.j. 13 E 8594/98-2a, jímž obvodní soud nařídil podle svého usnesení ze dne 19. 11. 1997, sp. zn. 33 T 88/96 výkon rozhodnutí. Dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny, zejména že podkladové rozhodnutí je vykonatelné a že dále námitky povinného jsou pro nařízení výkonu rozhodnutí irelevantní.

Povinný v dovolání namítá, že řízení trpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 2 písm. a/ a b/ občanského soudního řádu zjevně ve znění účinném od 1. 1. 2001.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu l7. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaných po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000) projednávají a rozhodnou podle dosavadních předpisů. O prvně uvedený případ jde v souzené věci, jelikož odvolací soud rozhodoval dne 21. 8. 2000. Je-li ovšem namístě usnesení odvolacího soudu posuzovat jako rozhodnutí vydané před dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., je nutno občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen o.s.ř. ) použít i pro účely posouzení přípustnosti dovolání (viz bod l7, hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb.).

V takovém případě však dovolání přípustné není.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají.

Dovolání není přípustné ani podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 239 o. s. ř.; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého z toho důvodu, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání oprávněná nevznesla.



Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 4, odst. 5 věty za středníkem a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku, protože oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 4, § 224 odst. l a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam) o.s.ř., takové náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu