20 Cdo 2765/2008
Datum rozhodnutí: 25.02.2009
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. d) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 2 písm. d) předpisu č. 99/1963Sb., § 284 odst. 4 písm. d) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2765/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nezletilého J. S., zastoupeného matkou M. S., povinnému M. S., zastoupenému advokátem, pro výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. E 3132/96, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007, č.j. 58 Co 254/2007-91, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 2. 2007, č.j. E 3132/96-75, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. a/ a § 290 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ) zamítl návrh, kterým se povinný domáhal zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žádný z výše uvedených důvodů zastavení výkonu rozhodnutí, a to ani podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., není dán. Po nařízení výkonu rozhodnutí došlo ve smyslu ustanovení § 284 odst. 3 o.s.ř. ke zvýšení výživného, takže již nařízený výkon se vztahuje i na částky zvýšeného výživného, a to jak na běžné výživné, tak i na případný nedoplatek. Změní-li se rozsudek, na jehož základě byl výkon rozhodnutí nařízen a stále probíhá, tak, že výživné soud zvýší, o splatnosti nedoplatku na zvýšeném výživném se nerozhoduje.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. namítá nevykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 23 Co 537/2005, a to pokud jde o nedoplatek na výživném 20.800,- Kč vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 9. 2004 do 31. 12. 2005. Jelikož soud nevyslovil povinnost nedoplatek zaplatit a nestanovil lhůtu k jeho splnění, nevztahuje se nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy ve smyslu § 284 odst. 3 o.s.ř. na toto dlužné výživné; tím se otevírá prostor pro užití ustanovení § 290 odst. 2 o.s.ř. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že nezohlednil jeho platby nad rámec běžného výživného poté, co bylo výživné na oprávněného zvýšeno, a brojí proti správnosti vyčíslení nedoplatku na výživném v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 23 Co 537/2005.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl zamítnut návrh na zastavení výkonu, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Povinný netvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze; otázky, které v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nabídl k přezkumu, odvolací soud vyřešil ve shodě s konstantní soudní praxí.

Ze spisu vyplývá, že usnesením ze dne 2. 10. 1996, č.j. E 3132/96-2, nařídil Obvodní soud pro Prahu 4 výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného pro vymožení dlužného výživného (1.544,- Kč) a pro výživné na nezletilého oprávněného ve výši 800,- Kč měsíčně od 1. 10. 1996 do budoucna. Usnesením ze dne 7. 3. 2006, č.j. E 3132/96-31, Obvodní soud pro Prahu 4 uvědomil účastníky a plátce mzdy povinného, že se nařízení výkonu rozhodnutí vztahuje i na tu část výživného, která představuje zvýšení; plátci mzdy přikázal, aby od 1. 1. 2006 do budoucna prováděl srážky ze mzdy povinného pro běžné výživné 2.500,- Kč měsíčně a pro nedoplatek na výživném ve výši 16.400,- Kč (za dobu od 1. 9. 2004 do 31. 12. 2005). Výživné na oprávněného zvýšil rozsudkem ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 23 Co 537/2005 (jímž změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. P 384/97) Městský soud v Praze, a to (z částky 1.200,- Kč) na částku 2.500,- Kč měsíčně od 1. 9. 2004 do budoucna; současně vyčíslil 20.800,- Kč nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2004 do 31. 12. 2005.

Zpochybňuje-li dovolatel vyčíslení nedoplatku výživného vzniklého jeho (zpětným) zvýšením, namítá věcnou nesprávnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 23 Co 537/2005; tu však v řízení o výkon rozhodnutí přezkoumávat již nelze. Tvrzení, že po zvýšení výživného zaplatil nad rámec běžného výživného 6.200,- Kč, může být relevantní z pohledu ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., o čemž přísluší rozhodnout soudu prvního stupně (srov. § 269 odst. 1 o.s.ř.).

O tom, že se nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 284 odst. 3 o.s.ř. vztahuje i na zvýšené výživné, a to jak běžné, tak i dlužné, a že zvýšené výživné má stejné pořadí jako zbytek pohledávky, vydá soud i bez návrhu usnesení, které má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Výjimku představuje jako tomu bylo v projednávané věci výrok, kterým soud provedl výpočet nedoplatku výživného; proti této části usnesení je odvolání přípustné (srov. zprávu o zhodnocení úrovně výkonu rozhodnutí, Cpj 65/86 z 28. 12. 1986, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19, roč. 1987, str. 141). Jestliže povinný nepodal proti výroku usnesení ze dne 7. 3. 2006, č.j. E 3132/96-31, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 vyčíslil dlužné výživné, odvolání, nemůže úspěšně namítat nesprávnost výpočtu nedoplatku na zvýšeném výživném návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí. Na tom nic nemění skutečnost, že vyčíslení nedoplatku výživného v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 23 Co 537/2005 (který je co do zvýšených dávek výživného v budoucnu splatných exekučním titulem, i když na jeho základě probíhající výkon rozhodnutí nebyl nařízen), postrádá uložení povinnosti ho zaplatit a lhůtu k plnění; podkladem pro postup podle ustanovení § 284 odst. 3 o.s.ř. je totiž změna výživného (zvýšení) způsobem vyplývajícím z ustanovení § 163 o.s.ř.

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (vyjma dovolatele žádnému z účastníků náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu