20 Cdo 2740/2004
Datum rozhodnutí: 22.03.2005
Dotčené předpisy: § 238a odst. 1 písm. d) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2740/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. p., k.s., proti povinné G. L., s.r.o., o zastavení exekuce, pro 1.000.000.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. Nc 2376/2002, o dovolání exekutora Mgr. J. N., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 30.ledna 2004, č.j. 18 Co 507/2003-32, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. .

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně v souvislosti se zastavením exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. uložil povinnému zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 6.506.-Kč.

Exekutor ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř) v otázce, v níž je rozhodování soudů rozdílné. Dochází-li k zastavení exekuce pro nedostatek majetku a je-li uložena náhrada nákladů povinnému, fakticky to znamená, že náklady exekuce má nést exekutor. Soudy by měly v takové situaci aplikovat § 89 exekučního řádu a zavinění zastavení exekuce by mělo být přičítáno oprávněnému.

Dovolání přípustné není.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu § 52 odst. 1 a § 130 zák. č. 120/2001 Sb. nepochybně též zastavení exekuce); ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že je jimi rozhodováno ve věci zastavení exekuce, takové rozhodování pak představuje nepochybně věc samu předmětem rozhodování je další osud exekuce.

Ve smyslu ustáleného výkladu přípustnosti dovolání ve vztahu k pojmu věc sama je totiž takový pojem právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení o zastavení exekuce je tedy o věci samé rozhodováno pozitivním, případně zamítavým (ve vztahu k návrhu byl-li podán) výrokem. Současný výrok o nákladech exekuce podle § 87 odst. 1 až 3 zák. č. 120/2001 Sb. vydaný soudem v souvislosti se zastavením exekuce ať již za postupu dle § 52 odst. téhož zákona podle § 271 o.s.ř. anebo podle § 89 zák. č. 120/2001 Sb. - je rozhodnutím o vedlejším plnění (jde o rozhodnutí výlučně procesní povahy), které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná návrhem nebo vyplývající z průběhu řízení a není tedy rozhodnutím o věci samé ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř..

Dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze. Dovolacímu soudu tak nezbývá, nežli jeho dovolání za postupu dle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.

Tomu odpovídá i nákladový výrok ( § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.); podle obsahu spisu není zřejmé, že by komukoliv krom dovolatele vznikly v dovolacím řízení náklady.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 22.března 2005

JUDr. František I š t v á n e k , v.r.

předseda senátu