20 Cdo 2726/2006
Datum rozhodnutí: 29.05.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2726/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného S. F., s. r. o., proti povinnému R. D., pro 15.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 24 Nc 1701/2005, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. 10. 2005, č.j. 40 Co 1391/2005-23, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 29. 3. 2005, č. j. 24 Nc 1701/2005-6, nařídil podle rozhodčího nálezu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 1347/2004, k vymožení pohledávky ve výši 15.100,- Kč s 3 % úroky z prodlení od 30.10.2004 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 425,- Kč za každý započatý měsíc počínaje měsícem říjnem 2004 až do úplného zaplacení jistiny 15.100,- Kč, nákladů za rozhodčí nález ve výši 2.000,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 2.380,- Kč a 10.890,- Kč a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ).


K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud uzavřel, že rozhodčí nález, přestože je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti, podkladem pro nařízení exekuce být nemůže, neboť není vykonatelný; povinnému totiž nebyl doručen. Protože zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon č. 216/1994 Sb. ), nestanoví jinak, užijí se na doručování písemností v rozhodčím řízení přiměřeně příslušná ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o. s. ř. . Z fikce doručení, jak bylo ujednáno v rozhodčí smlouvě , nelze podle odvolacího soudu vycházet, neboť dohoda účastníků o způsobu doručení rozhodčího nálezu, zakládající fikci doručení bez ohledu na to, zda se adresát v místě doručení zdržoval, je pro rozpor s ustanoveními občanského soudního řádu upravujícími náhradní doručení v tomto rozsahu neplatná. Taková dohoda, argumentuje dále, se rovněž příčí zásadám rovného postavení a poskytnutí stejných příležitostí k uplatnění práv v rozhodčím řízení (§ 18 a § 19 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). Dodává, že v uvedené dohodě si účastníci sjednali pouze informační povinnost ohledně případné změny adresy bydliště, nedohodli si však postup pro případ, že pošta písemnost jako nedoručenou vrátí.


Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, kterým prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. oponuje závěru o nevykonatelnosti rozhodčího nálezu. Účastníci sjednali ve smyslu § 19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. zcela jasnou a přesnou dohodu o způsobu doručování písemností v rozhodčím řízení (nikoli jen informační povinnost), včetně následků účinnosti doručování účastníku v případě, že se písemnost zasílaná na adresu uvedenou ve smlouvě vrátí jako nedoručená a účastník se o doručení nedozví. Podle dohodnutých pravidel byl rozhodčí nález povinnému (náhradním způsobem) doručen. Na rozdíl od odvolacího soudu dovolatel prosazuje, že právě taková dohoda, ukládající účastníkům povinnost prokazatelným způsobem vzájemně si oznámit změnu bydliště, pak ve svém důsledku zaručuje rovné postavení stran v rozhodčím řízení. Okruh procesních otázek, ohledně kterých se strany mohou pro účely rozhodčího řízení dohodnout, není žádným způsobem omezen či taxativně vyjmenován; mohou tedy, dovozuje dovolatel, upravit jakékoli otázky týkající se postupu řízení, pokud budou zachovány základní zásady rozhodčího řízení, tj. zásada stejné příležitosti a rovného postavení stran. Podle dovolatele není vyloučeno, aby se dohoda o postupu, kterým má rozhodce vést řízení, týkala i způsobu, jakým bude doručován rozhodčí nález, a je-li taková dohoda, je rozhodce povinen se jí řídit. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o. s. ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci nařízení exekuce (§ 237 odst. 1 písm. a/, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o. s. ř., § 130 zákona č. 120/2001 Sb.); důvodné však není.


Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem v daném případě důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu otázka, zda si mohou strany rozhodčího řízení dohodou sjednat způsob, kterým jim bude doručen rozhodčí nález, respektive závěr odvolacího soudu, podle něhož není předložený rozhodčí nález vykonatelný, a není tak způsobilým exekučním titulem.


Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, může oprávněný podat návrh na nařízení exekuce (§ 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Soud nařídí exekuci a jejím provedením pověří oprávněným označeného soudního exekutora, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení exekuce (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.); k nim patří (mimo jiné) existence exekučního titulu, tj. rozhodnutí soudu, jiného orgánu, popř. jiného subjektu, anebo listina, která je objektivním právem uznána za přímo vykonatelnou.


Podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb. je exekučním titulem vykonatelný rozhodčí nález. To, zda podkladový titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální), zkoumá soud před nařízením exekuce. Není přitom omezen údaji vyplývajícími z potvrzení o vykonatelnosti, jímž titul opatřil orgán, který ho vydal, ale je oprávněn správnost potvrzení o vykonatelnosti přezkoumat (§ 41, § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 275 odst. 2 o. s. ř.). Vykonatelnost v jednotě obou aspektů lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou exekuce; nevykonatelnost titulu je důvodem pro zamítnutí návrhu.


Podle ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. musí být písemné vyhotovení rozhodčího nálezu (stejné platí i pro usnesení ve smyslu § 23 písm. b/ cit. zákona) doručeno stranám a po doručení opatřeno doložkou o právní moci. Nezbytnost doručení zákon zdůrazňuje proto, že rozhodčí nález za podmínek vyjádřených v § 28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. nabývá dnem doručení účinku pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Protože doručování rozhodčích nálezů nebo usnesení není v zákoně č. 216/1994 Sb. upraveno, uplatní se ustanovení o doručování písemností v občanském soudním řízení (srov. § 30 zákona č. 216/1994 Sb.). To znamená, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu (stejně jako rozsudku, viz § 45b odst. 1, § 158 odst. 2 o. s. ř.) se doručuje stranám (účastníkům rozhodčího řízení) do vlastních rukou. Právní moc a vykonatelnost je pak podmíněna účinným doručením rozhodčího nálezu.


V projednávaném případě je exekučním titulem rozhodčí nález vydaný rozhodcem JUDr. T. V. dne 26. 1. 2005, sp. zn. 1347/2004. Z odůvodnění rozhodčího nálezu a ze záznamu rozhodce o právní moci rozhodčího nálezu ze dne 1. 3. 2005 se podává, že pravomoc rozhodce k projednání sporu a rozhodnutí byla účastníky založena rozhodčí doložkou ve smlouvě o úvěru č. 2004-3795 ze dne 9. 9. 2004, a že součástí rozhodčí doložky je toto ujednání: Pro účely doručování písemností v rámci smluvního vztahu a také v rozhodčím řízení si strany dohodly, že doručování se provádí na adresu bydliště/sídla stran, jak je uvedeno v záhlaví této smlouvy. V případě změny adresy bydliště/sídla jsou účastníci povinni tuto změnu prokazatelným způsobem písemně oznámit druhé smluvní straně. V případě, že se písemnosti z takto uvedených adres bydliště/sídla vrátí jako nedoručené, považuje se zásilka za doručenou dnem následujícím po dni, kdy byla vrácena zpět odesílateli (smluvní straně nebo rozhodci), a to i když se účastník o tomto doručení nedozvěděl . Z předložených fotokopií obálek bylo zjištěno, že zásilka s písemným vyhotovením rozhodčího nálezu byla povinnému prostřednictvím pošty zaslána na dvě adresy vždy doporučeným dopisem s dodejkou do vlastních rukou. Zásilka odesílaná na adresu H., P. 1368, byla podána k přepravě dne 27. 1. 2005 (na poště P. 1, R 048988) a následně vrácena zpět odesílateli dodací poštou v H. dne 28. 1. 2005 se zprávou, že adresát (povinný) je na uvedené adrese neznámý. Zásilka odesílaná na adresu V., B. H. 73, byla podána k přepravě rovněž dne 27. 1. 2005 (na poště P. 1, R 048987) a odesílateli byla vrácena jako nevyžádaná dodací poštou ve Vsetíně dne 8. 2. 2005. Na podkladě těchto sdělení pošty a v souladu s ujednáním v rozhodčí doložce opatřil rozhodce (vycházeje z toho, že oprávněnému byl doručen 31. 1. 2005) rozhodčí nález potvrzením o nabytí právní moci dne 10. 2. 2005 (čtvrtek), i když se povinný o tomto doručení nedozvěděl . Protože výrok zavazoval k plnění do tří dnů od právní moci, vyznačil rozhodce vykonatelnost nálezu dnem 14. 2. 2005 (pondělí). Odvolací soud dále zjistil, že od 11. 10. 2004 má povinný bydliště na adrese H., S. 1536, a nikoli na shora uvedených adresách, kam rozhodce rozhodčí nález doručoval.


Otázkou, zda si mohou strany rozhodčí smlouvy dohodou sjednat způsob, jakým jim bude doručen rozhodčí nález, se Nejvyšší soud již zabýval. Ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1612/2006, dospěl k závěru, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§ 45 a násl. o. s. ř.). Je tomu tak proto, že doručování rozhodnutí stranám není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení (§ 19 odst. 1, 2, § 13 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.). Stranám (rozhodcům) je umožněno disponovat s procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku jeho zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (srov. § 23, § 24 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb.), případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu § 27 zákona č. 216/1994 Sb. Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí tudíž zásadně nepatří. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení (srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1592/2006).


Podle ustanovení § 46 odst. 1 o. s. ř., písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje. Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí, nemůže-li jí být písemnost v označeném místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem. Podle ustanovení § 46 odst. 3 o. s. ř., nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou uloží. Jinou písemnost doručující orgán doručí vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá; není-li možno ani takto doručit, písemnost uloží. Bez předchozího pokusu o doručení písemnosti na adresu uvedenou v odstavci 1 lze písemnost uložit, jestliže o to fyzická osoba předem písemně požádá doručující orgán a jestliže podpis na žádosti byl úředně ověřen. Podle § 46 odst. 6 o. s. ř., byla-li písemnost doručována na adrese, která je vedena podle zvláštního právního předpisu jako místo pobytu fyzické osoby, nebo na adrese, kterou fyzická osoba sdělila soudu a požádala o doručování na ni, anebo na adrese, kterou fyzická osoba jinak označila soudu jako místo, kde bydlí nebo se zdržuje, podniká anebo pracuje, popřípadě jako místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, neúčinné, jestliže fyzická osoba soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena, a v době do 3 dnů, nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, v době do 10 dnů od uložení. Podle ustanovení § 50a odst. 1 o. s. ř., zjistí-li doručující orgán, že adresát zemřel nebo že se odstěhoval anebo že není v místě doručování znám, nepoužije ustanovení § 46 odst. 3, § 47 odst. 3, § 48 odst. 3, § 48a odst. 3, § 48b odst. 3, § 48c odst. 3, § 48h odst. 3 a § 48i odst. 3 a písemnost vrátí se zprávou o tom soudu, který mu ji předal k doručení. Podle § 50c odst. 4 o. s. ř., nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§ 50d odst. 1) nebo bylo-li uložení písemnosti neúčinné.


Doručení zásilek, kterými byl povinnému rozhodčí nález doručován, náhradním způsobem (uložením) ve smyslu shora uvedených ustanovení občanského soudního řádu je tedy vyloučeno. V případě zásilky odeslané na adresu H., P. 1368, je tomu tak proto, že poštou bylo zjištěno, že povinný není na uvedené adrese znám (a že tedy uložení písemnosti podle § 46 odst. 3, věty první, s následky stanovenými v § 50c odst. 4 o. s. ř. nepřicházelo v úvahu). K náhradnímu doručení zásilky odeslané na adresu V., B. H. 73, rovněž nedošlo, neboť bylo zjištěno, že povinný se na uvedené adrese v den, kdy nebyl zastižen, a v době do 10 dnů od uložení nezdržoval (a uložení písemnosti tak bylo neúčinné). Ostatně o tom, že rozhodčí nález nebyl povinnému postupem upraveným v občanském soudním řádu doručen, nejistota nepanuje; opak netvrdí ani dovolatel.


Lze uzavřít, že závěr odvolacího soudu, podle něhož rozhodčí nález není vykonatelný (protože jeho písemné vyhotovení nebylo povinné doručeno), je správný; Nejvyšší soud proto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. (povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. května 2007


JUDr. Pavel K r b e k , v. r.


předseda senátu