20 Cdo 2723/2012
Datum rozhodnutí: 21.03.2013
Dotčené předpisy: § 112 obč. zák., § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.




20 Cdo 2723/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, a. s. se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, identifikační číslo osoby 00005886, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti povinnému J. M. , zastoupenému JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravská Ostrava, Sadová 1585/7, pro 206,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 7 EXE 2261/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2011, č. j. 30 Co 343/2011-84, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:


Krajský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 1. 2011, č. j. 7 EXE 2261/2010-60, kterým Okresní soud v Benešově zamítl návrh povinného na zastavení exekuce z důvodu promlčení (výrok I) a dále zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce (výrok II). Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že k promlčení práva vymáhat exekučním titulem přiznanou pohledávku nedošlo, neboť po dobu předchozího vykonávacího řízení došlo ke stavení promlčecí doby podle § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obč. zák. ).

Povinný v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2012). Předchozí výkon rozhodnutí byl zastaven podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., a proto nelze s tímto řízením spojovat stavení promlčecí doby. K ukončení stavení promlčecí doby totiž obecně dochází tehdy, nebylo-li o promlčovaném nároku meritorně rozhodnuto, např. při zpětvzetí žaloby či při zrušení konkursu z důvodu, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů řízení. Podle dovolatele sem lze řadit i případ, kdy je výkon rozhodnutí zastaven proto, že výtěžek, kterého bude dosaženo, nepostačí ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí. Z tohoto důvodu přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že exekuční titul nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 29. 12. 1998, návrh na nařízení exekuce zaslal soudu 1. 10. 2009, promlčecí doba byla stavena dle § 112 obč. zák. předchozím výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí, nařízeným dne 10. 9. 2008 pod sp. zn. 7 E 1239/2008, kdy řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 23. 4. 2009, neboť se nepodařilo zjistit jiné místo, kde by se mohly věci povinného nacházet. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl a uložil mu povinnost uhradit náklady řízení oprávněného

Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel namítá, že běh promlčecí doby (§ 112 obč. zák.) u vymáhaného dluhu se dříve probíhajícím výkonem rozhodnutí nestavil, protože výkon byl zastaven rozhodnutím podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (neboť výtěžek, kterého bude výkonem dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů), jež podle názoru dovolatele není meritorním rozhodnutím.

Rozhodnutí odvolacího soudu je však v otázce aplikace ustanovení § 112 obč. zák. v souvislosti s dříve probíhajícím výkonem rozhodnutí prodejem movitých věcí v souladu s ustálenou judikatorní praxí, od níž Nejvyšší soud nemá důvod se ani v této věci odchýlit.

Ustanovení § 112 obč. zák. pojí účinky stavení běhu promlčecí doby s uplatněním práva u soudu nebo jiného příslušného orgánu a s řádným pokračováním v zahájeném řízení, nikoli s podmínkou, aby zahájené řízení skončilo meritorním rozhodnutím.

Nejvyšší soud ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 130/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyjádřil (mimo jiné) názor, že byl-li výkon rozhodnutí zastaven sice formálně podle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy k návrhu oprávněné, avšak pouze a jedině na základě sdělení soudu, že všechny movité věci povinného již byly sepsány ve prospěch dříve nařízených exekucí, nelze takový případ kvalifikovat jako nedostatek řádného pokračování v zahájeném řízení ve smyslu § 112 obč. zák.

Obdobná situace nastala i v projednávané věci, v níž je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 12. 1998, sp. zn. 15 C 1473/98, který nabyl právní moci a stal se vykonatelným ke dni 22. 12. 1998 . Oprávněný podal návrh na nařízení exekuce k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 2. 10. 2009 . Exekuci nařídil Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 17. 6. 2010, č. j. 7 EXE 2261/2010-2, a jejím provedením pověřil JUDr. Dalimila Miku, soudního exekutora Exekutorského úřadu Klatovy. Této exekuci předcházelo řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, nařízený usnesením Okresního soudu v Benešově 10. 9. 2008 pod č. j. 7 E 1239/2008-2, a to na základě návrhu doručeného soudu dne 22. 5. 2008. Tento výkon rozhodnutí byl pro nemajetnost povinného (podle § 268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.) zcela zastaven usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 4. 2009, č. j. 7 E 1239/2008-7, v právní moci 21. 5. 2009. Soudy tedy správně uzavřely, že vymáhaná pohledávka není promlčena; návrh na nařízení exekuce byl totiž podán před uplynutím desetileté promlčecí doby (§ 110 odst. 1 obč. zák.), neboť po dobu řízení o výkon rozhodnutí u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 7 E 1239/2008 (tj. v době od 22. 5. 2008 do 21. 5. 2009) promlčecí doba neběžela (§ 112 obč. zák.).

Z obsahu dovolání je zřejmé, že povinný napadá potvrzující výrok o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce (dovolání proti rozhodnutí, jež se týká návrhu na odklad exekuce, není přípustné již ze zákona srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 4. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4447/2008). Protože Nejvyšší soud neshledal dovolání povinného přípustným, bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) je odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D., v. r. předsedkyně senátu