20 Cdo 2712/2004
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy: § 59 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb., § 79 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb., § 351 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2712/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného M. Š., proti povinné České republice Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. Nc 3160/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2003, č.j. 16 Co 491/2003-42, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením městský soud změnil usnesení ze dne 30. 6. 2003, č.j. Nc 3160/2002-33 (kterým obvodní soud zastavil exekuci s odůvodněním, že exekutor není oprávněn vést exekuci ukládáním pokut), tak, že se exekuce nezastavuje. Mimo jiné uzavřel, že exekuci ukládáním pokut předpokládá ustanovení § 72 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb.. ), jež upravuje postup exekutora při exekuci vedené k vymožení nezastupitelného jednání podle § 351 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ).

V dovolání jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. povinná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Podle jejího názoru vymáhané nezastupitelné činnosti, které nemůže vykonat nikdo jiný než povinná, nejsou pracemi a výkony ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., a exekutor tak není oprávněn exekuci vykonat. Usnesení odvolacího soudu považuje za nesprávné i z toho důvodu, že vymáhanou povinnost již splnila a že exekuční titul je nevykonatelný, neboť v něm není uvedeno, kde má být uložená povinnost splněna, a ani oprávněný toto místo v průběhu exekučního řízení neurčil. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání oprávněný poukázal na závěry odvolacího soudu o způsobilosti exekutora vést exekuci ukládáním pokut a uvedl dále, že na otázce splnění vymáhané povinnosti odvolací soud své usnesení nezaložil, a proto tato otázka nemůže být předmětem dovolacího přezkumu; vymáhaná povinnost navíc zcela splněna nebyla. Navrhl, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl, popř. zamítl.

Dovolání (přes nesprávné poučení) je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. d) a odst. 2 o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., důvodné však není.

Podle § 59 odst. 2 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. způsob exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Takovou exekuci lze provést provedením prací a výkonů.

Podle § 72 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. pokuty uložené při provedení exekuce podle ustanovení § 351 občanského soudního řádu je povinný vždy povinen zaplatit na účet soudu, který vydal usnesení o nařízení exekuce.

Podle § 351 odst. 1 o.s.ř. ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.

Ukládá-li exekuční titul, aby povinný provedl nějakou práci či výkon, citované ustanovení § 59 odst. 2 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. umožňuje, aby při nesplnění uložené povinnosti bylo možno exekuci provést provedením prací a výkonů. Nařízení exekuce a její provedení závisí na tom, zda uložená povinnost může být provedena i někým jiným než povinným (tzv. zastupitelné plnění - § 350 o.s.ř.) nebo ji musí splnit povinný osobně (nezastupitelné plnění - § 351 o.s.ř.). Jestliže ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. odkazuje na ustanovení § 351 o.s.ř., je nepochybné, že i v exekučním řízení lze pro nesplnění povinnosti spočívající v osobním plnění povinného nařídit a provést exekuci spočívající v ukládání pokut.

Lze tak uzavřít, že odvolací soud věc po stránce právní posoudil správně. Správnost závěrů nemohou zvrátit ani další dvě dovolací námitky (dobrovolné splnění vymáhané povinnosti a materiální nevykonatelnost podkladového rozhodnutí), neboť napadené rozhodnutí na jejich právním posouzení nespočívá.

Protože se povinné správnost závěrů odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a v mezích dovoláním založeného přezkumu je usnesení odvolacího soudu správné, Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. l, věta první, o.s.ř.), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, věta před středníkem, o.s.ř.).

O nákladech řízení, jež oprávněnému v dovolacím řízení vznikly, rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. l zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu