20 Cdo 2705/2004
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy: § 59 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb., § 72 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb., § 351 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2705/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného T. H., zastoupeného Nezávislou vyšetřovací komisí, proti povinné České republice Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, uvedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. Nc 3161/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2003, č.j. 16 Co 504/2003-49, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením městský soud zrušil usnesení ze dne 30. 6. 2003, č.j. Nc 3161/2002-36, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 zastavil exekuci s odůvodněním, že exekutor není oprávněn vést exekuci ukládáním pokut, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I. rozhodováno pod č.j. 16 Co 504/2003-49). Mimo jiné uzavřel, že exekuci ukládáním pokut předpokládá ustanovení § 72 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb ), jež upravuje postup exekutora při exekuci k uspokojování práv na nepeněžité plnění. Stejně tak upravuje postup exekutora ustanovení § 17 vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti.

Rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně, napadla povinná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ). Podle dovolatelky se nejedná o exekuci provedením prací a výkonů, a proto exekutor není oprávněn exekuci vykonat. Soud se měl zabývat listinnými důkazy svědčícími o tom, že povinná uloženou povinnost dobrovolně splnila, takže exekuce neměla být vůbec nařízena, neboť předpokladem jejího nařízení je absence dobrovolného plnění. Poukázala na nejednotnost rozhodování soudů v obdobných sporech a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že přípustnost provedení exekuce pro nepeněžité plnění ukládáním pokut podle § 351 o.s.ř. vyplývá z ustanovení § 52 odst. l, § 59 odst. 2 písm. d/, § 72 odst. l a 2 a § 73 zákona č. 120/2001 Sb. Navrhl, aby dovolání povinné dovolací soud odmítl, popř. zamítl.

Podle § 237 odst. l písm. a/ o.s.ř. (ve spojení s § 238a odst. l písm. d/, odst. 2, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.) je dovolání přípustné proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). Podle tohoto ustanovení je v souzené věci přípustnost dovolání třeba posuzovat, ačkoliv odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Okolnost, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozhodnutí, tedy zda odkázal na ustanovení § 221 o.s.ř., není sama o sobě významná; podstatné je porovnání obsahu obou rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9/1999 pod č. 52, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7). Měřeno tímto hlediskem, odvolací soud dospěl k jinému právnímu závěru než soud prvního stupně, uzavřel-li, že exekuci ukládáním pokut lze vést 72 zákona č. 120/2001 Sb.). Podle obsahu rozhodnutí je tedy usnesení odvolacího soudu ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodnutím měnícím, a dovolání je tak přípustné (navzdory nesprávnému poučení o dovolání) podle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu.

Dovolání není důvodné.

Podle § 59 odst. 2 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. způsob exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Takovou exekuci lze provést provedením prací a výkonů.

Podle § 72 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. pokuty uložené při provedení exekuce podle ustanovení § 351 občanského soudního řádu je povinný vždy povinen zaplatit na účet soudu, který vydal usnesení o nařízení exekuce.

Podle § 351 odst. 1 o.s.ř., ukládá-li vykonávané rozhodnutí jinou povinnost, uloží soud za porušení této povinnosti povinnému pokutu až do výše 100 000 Kč. Nesplní-li povinný ani poté vykonávané rozhodnutí, ukládá mu soud na návrh oprávněného další přiměřené pokuty, dokud výkon rozhodnutí nebude zastaven. Pokuty připadají státu.

Ukládá-li exekuční titul, aby povinný provedl nějakou práci či výkon, citované ustanovení § 59 odst. 2 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb. umožňuje, aby při nesplnění uložené povinnosti bylo možno exekuci provést provedením prací a výkonů. Nařízení exekuce a její provedení závisí na tom, zda uložená povinnost může být provedena i někým jiným než povinným (tzv. zastupitelné plnění - § 350 o.s.ř.), nebo ji musí splnit povinný osobně (nezastupitelné plnění - § 351 o.s.ř.). Jestliže ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. odkazuje na ustanovení § 351 o.s.ř., je nepochybné, že i v exekučním řízení lze pro nesplnění povinnosti spočívající v osobním plnění povinného nařídit a provést exekuci ukládáním pokut. Ustanovení § 72 odst. l zákona č. 120/2001 Sb. ostatně umožňuje vydat exekuční příkaz, jde-li o práce a výkony, které může vykonat i někdo jiný než povinný; není důvodu omezovat tento způsob provedení toliko na plnění zastupitelné.

Lze tak uzavřít, že odvolací soud věc po stránce právní posoudil správně. Správnost závěrů nemůže zvrátit ani dovolací námitka o dobrovolném plnění uložené povinnosti. Okolnost, zda povinný titulem uloženou povinnost splnil, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení výkonu nezjišťuje, nýbrž vychází z tvrzení obsaženého v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (že povinnost dobrovolně splněna nebyla). V řízení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemá proto tvrzení povinné o zániku vymáhaného práva místa. To je vyhrazeno řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. l písm. g/, h/, odst. 4 o.s.ř., § 55 zákona č. 120/2001 Sb.), který může soud zastavit i bez návrhu (§ 269 odst. l o.s.ř.).

Protože se povinné správnost závěru odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a v mezích dovoláním založeného přezkumu je usnesení odvolacího soudu správné, Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. l, věta první, o.s.ř.), dovolání zamítl (§ 234b odst. 2, věta před středníkem, o.s.ř.).

O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. l zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu