20 Cdo 2698/99
Datum rozhodnutí: 25.05.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2698/99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného V. Č., proti povinnému Z. K., vyklizením bytu povinného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 E 631/98, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. června 1999, č. j. 13 Co 153/99-15, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví citovaným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 13. října 1998, č. j. 35 E 631/98-7, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 18. března 1998, sp. zn. 21 C 227/95, výkon rozhodnutí vyklizením ve výroku určeného bytu.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný, zastoupen advokátem, včasným dovoláním, jímž jednak namítá, že předchozí řízení (tedy řízení nalézací, jež vyústilo v rozsudek, který je titulem nyní nařízeného výkonu rozhodnutí) trpí vadami podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), a jednak odvolacímu soudu v exekučním řízení vytýká, že napadeným usnesením ze dne 8. června 1999 rozhodl dříve, než bylo v nalézacím řízení pravomocně rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 18. března 1998, sp. zn. 21 C 227/95; městský soud totiž usnesením z 25. května 1999 odvolání odmítl, avšak toto usnesení bylo doručeno teprve 17. června 1999 žalobci a asi 8. července 1999 povinnému (v nalézacím řízení žalovanému). Povinný dále (aniž tuto okolnost podřadil pod kterýkoli z taxativně vymezených dovolacích důvodů) konstatoval, že v napadeném rozhodnutí též chybí rozhodnutí o nákladech řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.

Ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Z obsahu spisu však žádná z vad uvedených v taxativním výčtu ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) - g) o. s. ř. - k nimž je dovolací soud povinen podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - nevyplývá a - pro předmětné, tedy vykonávací řízení - ji nenamítá ani samotný dovolatel. Případné vady řízení nalézacího (namítané v dovolání) za vady řízení o výkon rozhodnutí (tedy tohoto řízení) pokládat nelze (shodně Nejvyšší soud uzavřel např. v usnesení ze dne 29. dubna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1400/98).

Použitelnost ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dána proto, že napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení.

Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 239 o. s. ř.; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil a podle odstavce druhého proto, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl.

Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených zákonných ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat otázkou jeho důvodnosti (a námitkou absence výroku o nákladech řízení) - bez jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 4 a 5 věta za středníkem a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u oprávněného však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věty první (per analogiam), § 224 odst. 1 a 243b odst. 4, o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. května 2000

JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová