20 Cdo 2681/2006
Datum rozhodnutí: 21.06.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2681/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného T. B., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. B., pro 2 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 5664/2005, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, č. j. 40 Co 958/2006-44, takto:





I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání soudního exekutora Mgr. Ing. R. O. proti bodu I. výroku usnesení ze dne 22. 2. 2006, č.j. 47 Nc 5664/2005-31 (jímž okresní soud zastavil exekuci), jako podané osobou neoprávněnou (bod I. výroku), potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodě II. výroku o náhradě nákladů exekuce (bod II. výroku), změnil usnesení soudu prvního stupně v bodě III. výroku o náhradě nákladů exekučního řízení tak, že povinnému uložil povinnost nahradit oprávněnému na nákladech exekuce částku 4.478,60 Kč (bod III. výroku), a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod IV. výroku).


Rozhodnutí odvolacího soudu v bodech I. III. výroku napadl Mgr. Ing. R. O., soudní exekutor, dovoláním.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.


Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání proti usnesení o nákladech exekuce ani proti usnesení o nákladech řízení přípustné proto, že tato usnesení v jejich taxativních výčtech uvedena nejsou. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce ani usnesení o nákladech řízení nejsou rozhodnutími ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003 pod č. 4).


Totéž platí pro usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání podané osobou neoprávněnou; přípustnost dovolání zde nelze opřít ani o ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolání není žalobou ani jiným návrhem ve smyslu tohoto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 10, ročník 2002 pod č. 196).


Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.


Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 21. června 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu