20 Cdo 2669/2007
Datum rozhodnutí: 23.06.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2669/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) Ing. M. K., b) MUDr. M. K., bytem tamtéž, zastoupených advokátem, proti povinné J. J., zastoupené advokátkou, pro 19.459,19 Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 E 567/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2007, č.j. 21 Co 433/2006-115, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 5. 2006, č.j. 1 E 567/2002-98, kterým Okresní soud v Kroměříži zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 7. 6. 2002, č.j. 1 E 567/2002-10, k uspokojení pohledávky 19.459,19 Kč s příslušenstvím), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 326a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), nemůže obstát vzhledem k následně provedenému soupisu dalších movitých věcí povinné a že aplikace § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. rovněž není namístě, neboť ze soupisu movitých věcí se nepodává, že by výtěžek z jejich prodeje nepostačil ani ke krytí nákladů výkonu rozhodnutí. Námitka povinné, že do soupisu zahrnutý barevný televizor je vlastnictvím jejího otce, důvodem zastavení výkonu sama o sobě není a tvrzení, že stejná movitá věc (sedací souprava) byla již dříve sepsána v jiném exekučním řízení a že věci sepsané pod položkami 3 až 4 nemají žádnou hodnotu, nevyplývá z obsahu spisu.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž poukázala na to, že v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 1 Nc 3294/2002 Okresní soud v Kroměříži v obdobné situaci týkající se vymáhání dlužného nájemného po povinné exekuci podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. zastavil. Z rozdílného rozhodování odvolacích soudů dovozuje, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a že je na dovolacím soudu, aby sjednotil rozhodovací praxi. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

Oprávnění (při tomto úkonu nezastoupeni advokátem) se ve vyjádření ztotožnili s rozhodnutím odvolacího soudu.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Aby dovolací soud mohl přijmout závěr stran významu napadeného rozhodnutí po stránce právní, musela by dovolatelka jak vyplývá shora uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Takové uplatnění vyžaduje uvést konkrétní námitku proti posouzení konkrétní právní otázky, na níž odvolací soud založil své rozhodnutí, resp. výsledek řízení. Nestačí tedy odkázat na rozhodnutí v jiné věci (byť týkající se týchž účastníků), kterým byla exekuce zastavena, nebo na text zákona, případně uvést toliko citaci skutkové podstaty daného dovolacího důvodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2005 pod č. 31).

Absence dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. znamená, že tu není prostor pro vyhodnocení napadeného rozhodnutí jako zásadně právně významného; odtud současně vyplývá závěr, že podmínky přípustnosti dovolání nejsou dány ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněným náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu