20 Cdo 2618/2004
Datum rozhodnutí: 23.02.2005
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) předpisu č. 99/1963Sb., § 21 odst. 1 písm. h) předpisu č. 120/2001Sb., § 79 odst. 1 písm. h) předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 2618/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr.Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného R. R., zastoupeného advokátem, proti povinné L. E. s.r.o., zastoupené advokátem, o nařízení exekuce, pro 13.136.690 ,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 295/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22.července 2004, č.j.10 Co 508/2004-19, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22.července 2004, č.j.10 Co 508/2004-19 , se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce a o pověření určeného exekutora tak, že řízení o výkon rozhodnutí pro zaplacení částky 13.136.690.-Kč se smluvním úrokem 0,1% denně z této částky od 16.5.2004 do zaplacení a nákladů řízení a pověření exekutora provedením této exekuce zastavil. Podle názoru odvolacího soudu jsou exekutorské zápisy, jejichž výkonu se oprávněný domáhá, nevykonatelnými, neboť jsou sepsány exekutorským koncipientem bez písemného exekutorova zmocnění, které mělo být vyjádřeno v zápisu, a neobsahují dohodu účastníků vyžadovanou § 78 odst. 2 exekutorského řádu (míněn zřejmě zákon č. 120/2001Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ - dále jen ex. ř. ). Svůj procesní postup odvolací soud odůvodňuje ustanovením § 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.

Oprávněný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání tomuto závěru oponuje námitkou, že již postupem soudu I.stupně, který mu odvoláním povinné napadené rozhodnutí nedoručil, bylo porušeno jeho práva účastníka, v důsledku čehož nemohl napravit písařskou chybu v návrhu v označení exekutorského zápisu. Exekutorský koncipient byl příslušným exekutorem k sepisu zápisu zmocněn a odvolací soud měl vyzvat oprávněného či exekutora k doložení takové skutečnosti; ze zákona pak neplyne nezbytnost zmocnění exekutora koncipientu přímo v zápisu. Vykonávaný zápis obsahuje veškeré náležitosti vyžadované zákonem.

Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238a odst. 1 písm. c/ a odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Oprávněný v dovolání namítá existenci vady vyjmenované v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. ve smyslu § 229 odst. 3 o.s.ř., tj. že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem i odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, když mu nebylo nedoručením prvostupňového usnesení nařízujícího exekuci (a ani usnesením vyzývajícím jej k opravě) umožněno napravit chybu spočívající v nesprávném označení vykonávaného exekutorského zápisu, jehož se dopustil v návrhu na nařízení exekuce; okolnost chyby v označení exekutorského zápisu však nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu významná, nevedla k postupu a k důvodům rozhodnutí odvolacího soudu, které se staly příčinou přípustnosti dovolání.

Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), předmětem dovolacího přezkumu v dané věci jsou proto právní závěry odvolacího soudu, které jej vedly k takové změně exekuci nařizujícího usnesení soudu prvého stupně, že exekuci zastavil.

K tomu odvolacímu soudu posloužily dva dovoláním napadené právní názory.

Podle prvého z nich má z § 21 odst. 1 ex.ř. vyplývat, že pokud exekutorský koncipient sepisuje zápis podle § 78 ex.ř., musí být v zápisu uvedeno, že byl koncipient písemně zmocněn exekutorem k sepisu zápisu. Nic takového se ovšem ze znění § 21 odst. 1 ex.ř., dle nějž exekutor může koncipienta písemně zmocnit k vykonání jednotlivých úkonů, které jsou předmětem exekuční činnosti nebo další činnosti (viz hlava V. zákona), neplyne a odvolací soud zde podává výklad zákona nad rámec jeho slovního vyjádření a i logického a významového smyslu. Institut exekutorských zápisů má svůj právní základ a původ právě v zák. č.120/2001 Sb., jenž svěřil tvorbu kvalifikovaných zápisů exekutorům pověřeným exekutorským úřadem (viz § 1 zák.); v rámci takového úřadu je vykonávána činnost, jíž zákon exekutora pověřuje. Z uvedeného vyplývá, a vycházel z toho zjevně i odvolací soud, že exekutor může (na rozdíl od notáře srov. § 19 písm. c/ a § 2 zák. č. 358/1992Sb., o notářích a jejich činnosti) koncipienta zmocnit i k sepisu zápisů podle § 78 zák., neboť možnosti takového zmocnění nejsou v zákoně omezeny jediné výslovné zákonné omezení představuje vydání exekučního příkazu při exekuční činnosti uvedené v odstavci 2 ustanovení § 21 ex.ř. Je-li pak koncipient písemně zmocněn exekutorem k povoleným činnostem, provádí úkony v rámci výkonu exekutorského úřadu osobně to platí i pro formální náležitosti exekutorského zápisu vymezené v § 79 odst. 1 ex.ř., ve smyslu jehož písm. i/ má být otisk úředního razítka exekutora doplněn podpisem koncipienta - zápis tak sice musí obsahovat uvedení exekutora a jeho sídla ve smyslu náležitosti vyžadované v § 79 odst. 1 písm. b/ ex.ř., je-li však sepsán k tomu zmocněným koncipientem, nemůže být exekurorem, který jej nesepsal, podepsán. Písemné zmocnění exekutora koncipientovi je pak nezbytnou zákonnou podmínkou toho, aby vůbec šlo o exekutorský zápis pořízený v rámci činnosti exekutorského úřadu, v případě pochybností o existenci zmocnění musí být vnitřní vztah úřadu a postupu koncipienta prokázán.

Jestliže v dané věci byly exekutorské zápisy ze 4.března 2004 a z 8.března 2004 sepsány koncipientem soudního exekutora Mgr. M. T., a koncipientem Mgr. D. P. podepsány, jak zjišťuje odvolací soud, měl odvolací soud nahlížet na naplnění formálních náležitostí zápisu z hlediska požadavků § 79 odst. 1 ex.ř. a k pochybnostem o zmocnění koncipienta zápis sepsat zaměřit zjištění stavu věci. Jeho právní názor o nezbytnosti uvedení zmocnění přímo v zápisu má dovolací soud za nesprávný, nemající oporu ve znění a smyslu zákonné úpravy.

V čem konkrétně spočívá absence jednotlivých náležitostí zápisu ve smyslu § 78 odst. 2 ex.ř., odvolací soud neuvádí; z toho, jak své právní posouzení přiřazuje ke konkrétním zjištěním ze zápisů, vyplývá, že považuje obsahově (materiálně) za nedostatečný či jinak vadný takový jejich obsah, dle nějž se ze zápisu ze 4.března 2004 podává existence smlouvy o postoupení pohledávky R. R. za společností L. E. s.r.o. ve výši 12.750.000,-Kč postupníkovi P. O. za sjednanou cenu 13.136.690.-Kč a pokud podle zápisu z 8.března 2004 R. R. projevuje jako jednatel společnosti L. E. s.r.o. vůči sobě jako fyzické osobě smlouvou o přistoupení k závazku P. O. vůli zaplatit cenu pohledávky postoupené mu dne 4.března 2004.

Pokud jde z pohledu názoru odvolacího soudu o náležitosti právních úkonů, které jsou v těchto zápisech vyjádřeny, připomíná dovolací soud rozhodovací praxi (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.8.2004, sp.zn. 20 Cdo 1232/2004), dle níž exekutorský zápis je podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. d/ zák. č. 120/2001Sb exekučním. titulem , jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování exekutorských zápisů uvedené zejména v § 78 a násl. ex.ř.. Dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v exekutorském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá obdobně jako dohoda obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, ohledně jehož povahy co by titulu pro výkon rozhodnutí rozhodoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10.října 2000, sp.zn. 21 Cdo 267/2000, hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. I když je exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. § 79 odst. 7 zák. ex.ř.) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. § 159 o.s.ř.). Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v exekutorském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci. Z uvedeného vyplývá, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro nařízení exekuce vykonatelný; exekutor jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. V těchto souvislostech je na místě poukázat i na judikatorní závěr, dle nějž sepsal-li notář (a obdobně exekutor) zápis současně jak o právním úkonu, tak o svolení povinné osoby k vykonatelnosti závazku z něho plynoucího, jde o exekuční titul i tehdy, jestliže v projevu vůle, jímž dlužník k vykonatelnosti svoluje, jsou závazek, oprávněná a povinná osoba, právní důvod, předmět a doba plnění označeny jen odkazem na vlastní právní úkon (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 12/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2004 pod č. 82). Předpokladem vykonatelnosti takového notářského (a i exekutorského) zápisu však je, aby samotný právní úkon obsahoval náležitosti zvláštním zákonem požadované a aby se svolení k vykonatelnosti vztahovalo právě k povinnostem z tohoto právního úkonu vyplývajícím. Pro nařízení výkonu rozhodnutí podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti je - obdobně jako u jiných titulů - podstatné, zda obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost, a nikoliv to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky; věcnou správností se soud při nařízení výkonu rozhodnutí nemůže zabývat. Skutečnost, že exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti je takovým titulem pro výkon rozhodnutí, který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění, musí být zohledněna i v řízení o výkon rozhodnutí. Vymáhání plnění, na něž nemá oprávněný nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné. Nařídí-li soud podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Nařízený výkon rozhodnutí lze z tohoto důvodu zastavit na návrh nebo i bez návrhu (srov. § 269 odst. 1 o.s.ř.).

Požadavek vyjádřený v ust. § 79 odst. 2 písm. c/ ex.ř., aby dohoda účastníků obsahovala skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, je rovněž na místě vykládat při nařizování výkonu rozhodnutí úžeji; jde tu o takové požadavky na identifikaci pohledávky, které ji pro vztah dlužníka a věřitele činí rozpoznatelnou, k tomu při existenci jediné pohledávky v takovém subjektivním poměru může postačovat její identifikace výší, což platí i pro dohodu o postoupení pohledávky, která jinak její právní důvod v takové situaci ani vyjadřovat nemusí. Dojde-li však k pochybnostem o určitosti takto projevené vůle, nemusí takováto omezená identifikace z hlediska platnosti úkonu obstát. Při nařizování exekuce však není na místě klást na soud požadavek zkoumání, zda je závazek dostatečně identifikován z hlediska možných pochybností, soud by bez dokazování takovou okolnost ani posoudit nemohl, a proto námitka sporu o identitu pohledávky musí být rovněž vyhrazena řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.

Právní názory odvolacího soudu, které uplatnil při přezkoumávání správnosti rozhodování soudu prvostupňového, správné nejsou, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel uplatnil právem. Odvolací soud nad to spojil se závěry svého přezkumu procesně nepřiléhavou formu, když změnil usnesení soudu I.stupně exekuci nařizující tak, že řízení o výkon rozhodnutí zastavil. V důsledku odvolání povinné do nařízení exekuce měl v rovině věcného posouzení jeho přezkum vyústit pro případ odlišného názoru na důvodnost návrhu na nařízení exekuce v zamítnutí návrhu, neboť exekuce nebyla dosud pravomocně nařízena, nebyly proto rozhodně dány důvody pro postup dle § 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., jak odvolací soud své rozhodování odůvodnil.

Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2005

JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.

předseda senátu