20 Cdo 2612/2009
Datum rozhodnutí: 28.06.2011
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 470 obč. zák.




20 Cdo 2612/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné HS-EFEKT, spol. s r. o., se sídlem v Chotěboři, Třešňová 1344, identifikační číslo osoby 47455691, zastoupené JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti povinné H. B. , zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, pro 1 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 Nc 1211/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2009, č. j. 26 Co 157/2008-60, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2009, č. j. 26 Co 157/2008-60, se ve výroku II., jímž bylo usnesení soudu prvního stupně změněno a návrh na nařízení exekuce zamítnut a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, ruší a věc se vrací v tomto rozsahu krajskému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud nařídil podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. Sm 108/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2006, č. j. 43 Cm 104/1998-182, a ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2007, č. j. 6 Cmo 185/2007-233, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 000 000,- Kč s 6% ročními úroky z prodlení z částky 1 000 000,- Kč od 17. 10. 1996 do zaplacení, náklady předcházejícího řízení 185 241,- Kč a pro náklady exekuce, které budou stanoveny, exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Stanislava Moláka, a povinné zakázal nakládat se svým majetkem (výrok I., II., III.).

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. v jeho části, jíž byla nařízena exekuce na majetek povinné k uspokojení pohledávky 575 464,43 Kč, nákladů předcházejících řízení 126 135,- Kč, nákladů exekuce představovaných odměnou soudního exekutora, náhradami mu náležejícími, nákladů oprávněné, které vzniknou při provádění exekuce, a ve výrocích II. a III. potvrdil (výrok I). Dále usnesení ve výroku I. v jeho části, kterou byla nařízena exekuce na majetek povinné k uspokojení pohledávky 424 535,57 Kč, úroků z prodlení z částky 1 000 000,- Kč ve výši 6 % ročně od 17. 10. 1996 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení 59 106,- Kč a nákladů oprávněné v souvislosti s nařízením exekuce, změnil tak, že návrh oprávněné, aby podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 4. 1998, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 43 Cm 104/1998, a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 9. 2007, sp. zn. 6 Cmo 185/2007, byla nařízena exekuce na majetek povinné, zamítl v části, dle které měla být exekuce nařízena k uspokojení pohledávky 424 535,57 Kč, úroků z prodlení z částky 1 000 000,- Kč ve výši 6 % ročně od 17. 10. 1996 do zaplacení, odměny ze směnečného peníze 3 333,- Kč a nákladů předcházejícího nalézacího řízení 59 106,- Kč (bod 1. výroku II.). Ve vztahu mezi oprávněnou a povinnou žádné nepřiznal právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s nařízením exekuce ani nákladů odvolacího řízení (bod 2. výroku II.).

Krajský soud uzavřel, že v exekučním řízení již nelze zpochybňovat věcnou správnost exekučních titulů (že pohledávka byla ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu zaplacena) a že případné podání dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze je z hlediska otázek rozhodných pro nařízení exekuce irelevantní. Dále uzavřel, že pokud V. B. zemřel poté, co napadl směnečný platební rozkaz námitkami, nebyl dán prostor k tomu, aby byl učiněn závěr o rozsahu, v němž na povinnou přešly povinnosti z vydaného platebního rozkazu. Jestliže nabyla dědictví v hodnotě 575 464,43 Kč, lze nařídit exekuci jen v tomto rozsahu.

V dovolání, jež směřuje proti měnícímu výroku napadeného usnesení (výrok II.) a jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), oprávněná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedla, že námitku, že odpovídá za zůstavitelovy dluhy jen do výše ceny nabytého dědictví, měla povinná uplatnit v nalézacím řízení před Krajským soudem v Hradci Králové a Vrchním soudem v Praze. Pokud již bylo o celé pohledávce rozhodnuto, nemůže její výši přezkoumávat exekuční soud. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání proti výroku II. napadeného usnesení je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ), a je i důvodné.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval právním názorem odvolacího soudu, že povinnou lze zavázat k plnění z exekučního titulu jen do výše nabytého dědictví po zemřelém Vítězslavu Bučkovi.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V rozhodnutí uveřejněném pod číslem 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), že správnost směnečného platebního rozkazu je nutno posuzovat podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání, přičemž skutečnosti, k nimž došlo až po této době, důvodem k jeho zrušení být nemohou. Tento závěr byl učiněn ve vztahu k námitce zániku závazku ze směnky po vydání směnečného platebního rozkazu. Stejný závěr byl učiněn i k námitce, uplatněné po vydání směnečného platebního rozkazu, že cena dědictví byla (uspokojením jiných pohledávek věřitelů zůstavitele) vyčerpána, a proto dědic již za další zůstavitelovy dluhy podle ustanovení § 470 obč. zák. neodpovídá. Stejného charakteru je pak i dovolací námitka, že povinná odpovídá za zůstavitelovy dluhy jen do výše nabytého dědictví (námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu podal V. B. a namítal v nich, že směnka již byla uhrazena). Proto její případné uplatnění by nemohlo být důvodem zrušení směnečného platebního rozkazu; taková námitka je však důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jak rovněž Nejvyšší soud dovodil ve zmíněném rozsudku ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006, popř. v rozsudku uveřejněném pod číslem 104/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Odlišné právní posouzení, k němuž v projednávané věci dospěl odvolací soud, tak správné není a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž uplatněn po právu.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a § 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.), popřípadě bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu