20 Cdo 2598/2009
Datum rozhodnutí: 10.11.2010
Dotčené předpisy: § 68 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.12.2007, § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 2598/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného: Plzeňský Prazdroj, a. s. , se sídlem v Plzni, U Prazdroje 7, IČO 453 57 366, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Skopečkem, advokátem se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 1, proti povinnému P. Č. , t.č. neznámého pobytu, zastoupenému Městskou částí Praha 9 jako opatrovníkem, za účasti soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala, Exekutorský úřad Plzeň-jih, se sídlem v Plzni, Jablonského 7, zastoupeného JUDr. Vladimírou Feistauerovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Čechova 1267, pro 99.370,- Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 Nc 130/2005, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2008, č. j. 14 Co 363/2008 - 58, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 26. 11. 2007, č. j. 74 Nc 130/2005 - 32, rozhodl, že rozdělovaná podstata z dražby nemovitostí zapsaných na LV č. 5565 pro katastrální území Teplice v částce 1.867.000,- Kč se rozvrhuje tak, že z ní bude uspokojena pohledávka společnosti CDV-2, LTD do částky 1.867.000,- Kč . Jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, obvodní soud v souladu s § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. zařadil pohledávku zástavního věřitele společnosti CDV-2, LTD v celkové částce 2.700.000,- Kč do III. skupiny v prvém pořadí, do druhého pořadí zařadil pohledávku soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala z titulu náhrady nákladů exekuce, do třetího pořadí pohledávku oprávněného, do čtvrté skupiny v prvém pořadí pohledávku Finančního úřadu v Teplicích a v druhém pořadí pohledávku Finančního úřadu pro Prahu 9. Vzhledem k tomu, že pohledávka zástavního věřitele (společnosti CDV-2, LTD) převyšovala rozdělovanou podstatu, byla uspokojena do částky 1.867.000,- Kč, čímž byla celá podstata vyčerpána.

K odvolání pověřeného soudního exekutora Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2008, č. j. 14 Co 363/2008 - 58, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Odvolací soud dospěl s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005 k závěru, že náklady soudního exekutora se uspokojí ve třetí skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. za použití § 69 exekučního řádu. Podle názoru odvolacího soudu přitom nelze v dané věci aplikovat § 68 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2008, neboť rozvrhové jednání proběhlo dne 26. 11. 2007, tedy ještě za účinnosti předchozí právní úpravy.

Proti tomuto usnesení podal soudní exekutor dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci, přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku posouzení aplikace procesního předpisu, který byl účinný v době rozhodnutí odvolacího soudu. Nesouhlasí s právním názorem městského soudu, že jeho pohledávka má být uspokojena ve třetí skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., a namítá, že při vydání rozvrhového rozhodnutí soudu druhého stupně , které proběhlo dne 16. 12. 2008, měl soud aplikovat v té době již účinné ustanovení § 68 odst. 2 exekučního řádu a přiznat mu tedy náhradu nákladů exekuce v první skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. V dané věci se totiž jedná o použití procesní právní normy a proto časová působnost novely se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v občanském soudním řízení provádějí podle zákona účinného v době, kdy je úkon prováděn; výjimku ve prospěch aplikace dřívějšího procesního zákona přechodná či závěrečná ustanovení zákona neobsahují. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zák. č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání soudního exekutora není podle § 238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s § 130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné.

K otázce aplikace ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2008, Nejvyšší soud i Ústavní soud již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. I. ÚS 1562/09, a nález téhož soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 314/09) uzavřely, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině [§ 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Dovolací soud nemá důvod se od těchto závěrů v projednávané věci odchýlit.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. f), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání soudního exekutora bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, jež by jinak měli na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, žádné náklady nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. listopadu 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu