20 Cdo 2596/2003
Datum rozhodnutí: 16.12.2004
Dotčené předpisy: § 243a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2596/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Františka Ištvánka v exekuční věci oprávněné H. M., s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému M. S., pro částku 1,741.303,51 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 11203/2002, o dovolání Ing. Z. H., jako správce konkursní podstaty úpadce povinného, zastoupeného advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2003, č. j. 58 Co 201/2003-28, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (v napadené, tj. vyhovující části) potvrdil usnesení z 8. 10. 2002, č. j. 25 Nc 11203/2002-5, kterým okresní soud nařídil na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. Vykonávaný notářský zápis odvolací soud považoval za (materiálně) vykonatelný.

Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal (původní) správce konkursní podstaty úpadce (povinného) dovolání, v němž posuzováno podle jeho obsahu namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ) spatřuje především v posouzení podkladového notářského zápisu jako materiálně vykonatelného, ač v něm není stanoveno, zda dlužníci (povinný a jeho manželka) jsou zavázáni splnit dělitelné (totiž peněžní) plnění společně a nerozdílně či naopak zda má každý z nich splnit určitým (a v tom případě jakým) dílem. Za nesprávné považuje dovolatel také to, že odvolací soud o nařízení exekuce rozhodl dne 12. 5. 2003 přesto, že na majetek povinného již byl prohlášen konkurs. Pochybení odvolacího soudu spatřuje také v tom, že návrhu na nařízení exekuce bylo vyhověno, ač v téže věci o stejném majetku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením z 15. 4. 2003, č. j. 24 Co 65/2003-43, tentokrát proti povinné J. S. (manželce povinného), ovšem tak, že návrh pro nedostatek materiální vykonatelnosti stejného notářského zápisu zamítl. V závěru dovolání pak dovolatel namítl, že odvolací soud pominul skutečnost, že před podáním návrhu na exekuci byla do té doby dlužná částka uhrazena ještě ve vyšším rozsahu než bylo oprávněným požadováno.

Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání pro jeho nedůvodnost.

Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesením Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích, sp. zn. 48 K 94/2002, ze dne 14. 3. 2003, byl s účinností k témuž dni prohlášen na majetek povinného konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustanoven (nejprve) Ing. Z. H.

Z ustanovení § 14 odst. 1 (ve spojení s ustanovením § 13 odst. 4) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění plyne, že dnem prohlášení konkursu přechází oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce, a právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné (písmeno a/); řízení o výkon rozhodnutí se prohlášením konkursu nepřerušuje (písmeno c/), avšak nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty (písmeno e/); zanikají též úpadcovy příkazy, plné moci, včetně prokury a dosud nepřijaté návrhy na uzavření smlouvy, jestliže se týkají majetku patřícího do podstaty (písmeno h/ věta před středníkem).

Nejvyšší soud již ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/1998, uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že i po prohlášení konkursu lze nařídit výkon rozhodnutí pro pohledávku věřitele proti úpadci postihující majetek patřící do konkursní podstaty, že však výkon rozhodnutí nelze provést, a že účastníkem exekučního řízení - povinným - je v takovém případě úpadce (srov. bod XXVI. stanoviska). V exekučním řízení, postihujícím úpadcův majetek patřící do konkursní podstaty, které bylo zahájeno před prohlášením konkursu, se správce konkursní podstaty rovněž nestává účastníkem řízení (povinným) místo úpadce. Jak totiž vyplývá z ustanovení § 14 odst. 1 písm. c/ zákona, vstupuje jako účastník (stává se účastníkem místo úpadce) zásadně jen do těch řízení, která se prohlášením konkursu přerušují; exekuční řízení však takovým řízením není. Navíc platí, že nelze-li provést výkon rozhodnutí postihující majetek patřící do podstaty (§ 14 odst. 1 písm. e/ zákona), není exekuční řízení řízením o nárocích, které mají být uspokojeny z majetku podstaty (nevede ke zmenšení majetku podstaty, ani k jejímu zatížení jinými břemeny, ke kterým by muselo být v konkursu přihlédnuto). Účastníky exekučního řízení tedy i po prohlášení konkursu zůstávají věřitel jako oprávněný a úpadce jako povinný.

Správce konkursní podstaty se tedy prohlášením konkursu na majetek povinného účastníkem exekučního řízení v dané věci (namísto povinného úpadce) nestal. Protože ustanovení § 240 o.s.ř. právo dovolání (pokud to zákon nevylučuje) přiznává jen účastníku řízení, z uvedeného vyplývá, že k podání dovolání správce konkursní podstaty v daném případě legitimován není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1105/2000 a usnesení téhož soudu z 29. 2. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2842/99, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 11 a č. 7, ročník 2000 pod poř. č. 125 a 91, jejichž závěry se sice týkají odvolání, avšak jsou pro dovolací řízení použitelná obdobně).

Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání jako podané osobou neoprávněnou podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné, jež by jinak měla právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1, věta první, o. s. ř.) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to svým obsahem (návrhem na zamítnutí dovolání pro jeho nedůvodnost) k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání, aniž jeho důvodnost mohla být zkoumána) nevedlo.

V Brně dne 16. prosince 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu