20 Cdo 2567/2009
Datum rozhodnutí: 15.10.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2567/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému Ing. A. S., zastoupenému advokátkou, pro 109.561,- Kč, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 13 Nc 7692/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. února 2009, č. j. 29 Co 19/2009-18, takto:


Dovolání se odmítá.


Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) :


Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2009, č. j. 29 Co 19/2009-18, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 18. 7. 2008, č. j. 13 Nc 7692/2008-4, jímž byla podle vykonatelného rozhodnutí V. z. p. Č. r. ze dne 4. 6. 2007, č. j. 2940700172, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 109.561,- Kč a pro náklady exekuce, které budou stanoveny, nařízena exekuce na majetek povinného, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. I. L. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byly splněny zákonné podmínky pro nařízení exekuce podle § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekuční řád ), neboť výkaz nedoplatků, jímž povinnému bylo vyúčtováno dlužné pojistné ve výši 50.479,- Kč a penále ve výši 59.082,- Kč ke dni 30. 5. 2007, mu byl doručen do vlastních rukou 20. 6. 2007, a vykonatelným se stal téhož dne. Námitku povinného, že k doručení písemnosti došlo uložením, proto nepovažoval za opodstatněnou.


Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Stejně jako v odvolání namítá, že rozhodnutí oprávněné nemohlo nabýt právní moci, neboť mu před nařízením exekuce nebylo doručeno; nestalo se tudíž ani vykonatelným titulem. Odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s jeho námitkou, že od 30. 7. 2008 byl odhlášen z adresy v D., na níž mu bylo doručováno, a že se z této adresy fakticky odstěhoval již v květnu 2006. Nesouhlasí proto s jeho zjištěním, že výkaz nedoplatků převzal osobně dne 20. 6. 2007, a naopak tvrdí, že podpis na doručence není jeho vlastním podpisem. Podle názoru dovolatele přitom domněnka doručení plynutím času spolu s oznámením o uložení zásilky na nesprávné adrese v daném případě neplatí . Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby soud provedl důkaz pravosti jeho podpisu na doručence listiny určené do vlastních rukou .


Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009; po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a neshledal je přípustným ani podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


Dovolatel, aniž však uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., předně zpochybnil závěr odvolacího soudu, že exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinnému byl výkaz nedoplatků doručen do vlastních rukou, a to dne 20. 6. 2007. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění, pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že zjištění odvolacího soudu ohledně doručení výkazu nedoplatků nemá oporu v provedeném dokazování, neboť mu před nařízením exekuce nebylo doručeno. I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, totiž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř.) nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005).


Námitka dovolatele, že podpis na doručence o doručení výkazu nedoplatků není jeho vlastním podpisem, byla v řízení vznesena až v dovolání, a jde tedy - z hlediska ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. - o nepřípustnou novotu.


Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je v dané věci přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 20 Odo 425/2002).


Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. října 2009


JUDr. Olga Puškinová, v. r.


předsedkyně senátu