20 Cdo 2564/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 348 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



20 Cdo 2564/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné M. V. , P., zastoupené JUDr. Olgou Löblovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 689/40, proti povinnému R. V. U. , P., zastoupenému JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Šaldova 466/34, pro rozdělení společné věci, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 3002/2014, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2016, č. j. 14Co 469/2015-69, takto:

Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 10. 7. 2015, č. j. 48 EXE 3002/2014-47, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh povinného ze dne 5. 3. 2015 na zastavení exekuce vedené na základě pověření vydaného týmž soudem dne 5. 1. 2015 pod č. j. 48 EXE 3002/2014-32. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul (rozsudek Okresního soudu Praha západ ze dne 2. 4. 2009, č. j. 5 C 205/2007-108, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedených ve výroku I. rozsudku, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, č. j. 27Co 279/2010-210, kterým byl rozsudek soudu okresního soudu změněn ve výroku II. a III. tak, že se nařizuje prodej nemovitostí uvedených ve výroku I. s tím, že každému z účastníků bude vyplacena polovina z výtěžku prodeje) je vykonatelný, že v něm správně není stanovena lhůta, protože účastníkům není ukládána povinnost, kterou by žalovaný byl povinen v určené lhůtě splnit. Smyslem vedené exekuce je prodej nemovitostí a rozdělení prodejem získaného výtěžku mezi účastníky.
Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, eventuelně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak . Uvedl, že exekuční řízení bylo zahájeno contra legem, neboť soudní exekutor ve svém vyrozumění o zahájení exekuce, stejně jako v exekučním příkaze ze dne 10. 2. 2015 a ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti opomíjí, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, č. j. 27Co 279/2010-210 byl opraven opravným usnesením téhož soudu ze dne 25. 3. 2013, č. j. 27Co 279/2010-234. Exekuční návrh podle dovolatele nesplňuje všechny podstatné náležitosti podle § 38 odst. 1 ex. řádu, a proto měl soudní exekutor vyzvat oprávněnou k odstranění jeho vad. Nesouhlasí se závěrem, že u vykonávaného exekučního titulu nebylo třeba stanovit lhůtu k plnění. Stanovení lhůty souvisí s otázkou etiky a spravedlnosti prodeje nemovitých věcí v případě, že by se účastníci obrátili na exekuční soud až po několika letech, neboť by po tu dobu žili v nejistotě. V souvislosti s lhůtou k plnění a otázkou materiální vykonatelnosti exekučního soudu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 525/2006. Dále uvedl, že v budově č. p. 250 žije se svojí přítelkyní a synem, kteří zde mají trvalé bydliště. Povinný odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami, jeho rozhodnutí považuje za zmatečné, nepředvídatelné a nepřezkoumatelné. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. aby jej změnil tak, že se exekuční řízení zastavuje.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen o. s. ř. .
Dovolání není přípustné.
V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu Praha západ ze dne 2. 4. 2009, č. j. 5 C 205/2007-108, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků (oprávněné a povinného) k nemovitostem uvedených ve výroku I. rozsudku, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, č. j. 27Co 279/2010-210, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se nařizuje prodej nemovitostí ve výroku I. s tím, že každému z účastníků bude vyplacena polovina z výtěžku prodeje.
Dovolatel předně namítal, že exekuční řízení bylo zahájeno contra legem, neboť oprávněná a následně soudní exekutor odkázali na neúplný exekuční titul, když opomenuli skutečnost, že předmětný rozsudek krajského soudu byl opraven opravným usnesením téhož soudu. Podle dovolatele exekuční návrh z tohoto důvodu nesplňoval všechny podstatné náležitosti dle § 38 odst. 1 ex. řádu. Tato námitka není důvodná.
Z nalézacího spisu Okresního soudu Praha západ sp. zn. 5 C 205/2007 vyplývá, že opravným usnesením ze dne 25. 3. 2013, č. j. 27Co 279/2010-234, Krajský soud v Praze opravil rozsudek téhož soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. 27Co 279/2010-210 (exekuční titul) ve druhém odstavci tak, že správně zní: Ve výroku II. a III. se mění tak , přičemž v původním rozsudku bylo chybně uvedeno: Ve výroku II. a II. se mění tak . Došlo ke zřejmé nesprávnosti spočívající v písařské chybě, která byla opravena postupem podle § 164 o. s. ř., nikoli ke změně samotného obsahu výroku rozhodnutí.
Otázkou neexistence lhůty ke splnění povinnosti (k prodeji nemovitosti) v exekučním titulu, kterým je rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje nemovitosti a rozdělením výtěžku, se Nejvyšší soud zabýval v rámci své předchozí rozhodovací praxe. Uzavřel, že rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje nemovitosti a rozdělením výtěžku není rozsudkem, jímž by byla stanovena nějaká povinnost, a proto se stává vykonatelným, jakmile nabude právní moci (neobsahuje tedy žádnou lhůtu ke splnění povinnosti). Záleží proto na postoji spoluvlastníků, zda na základě takového rozhodnutí zajistí realizaci prodeje nemovitosti a rozdělení výtěžku sami nebo zda k tomu dojde v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3623/2010).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolací soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu