20 Cdo 2562/2007
Datum rozhodnutí: 23.06.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2562/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné H. C., a.s., zastoupené advokátem, proti povinnému J. K., za účasti manželky povinného M. K., pro 45.322,50 Kč, vedené u Okresního soudu Karviné pod sp. zn. 49 Nc 762/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30.11.2006, č.j. 10 Co 531/2006-16, takto:



Dovolací řízení se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 28.3.2006, č.j. 49 Nc 762/2006-8, jímž okresní soud exekuci nařízenou usnesením z 9.2.2006, č.j. 49 Nc 762/2006-2, ve vztahu k exekučnímu příkazu vydanému soudním exekutorem JUDr. K. U. ze 17.3.2006, č.j. 97 Ex 1899/06-15, podle § 268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o.s.ř. částečně zastavil s odůvodněním, že exekuce může být vedena toliko přikázáním pohledávky, která náleží povinnému a nikoli jeho manželce.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že otázku přípustnosti vedení exekuce na pohledávku manžela povinného náležející mu z titulu dávek vyplácených na základě zákona o státní sociální podpoře dosavadní judikatura neřešila ), oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že exekuci vedenou na pohledávku manželky povinného z jejího nároku na výplatu sociálního příplatku a příspěvku na bydlení podle § 20 a § 24 zákona č.117/1995 Sb. je třeba pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavit.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tudíž pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným dovolacím důvodem je Nejvyšší soud vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Dovolatelka sice námitky ve prospěch názoru, že podmínky předepsané ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu přednesla, k závěru o splnění těchto podmínek hodnocením dovolacích námitek však dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Podle dosavadní judikatury Nejvyššího soudu nelze, směřuje-li exekuční titul jen proti jednomu z manželů, vést exekuci srážkami ze mzdy manžela povinného, neboť nárok na mzdu sám o sobě do společného jmění manželů nenáleží; stejně tak nelze postihnout účet manžela povinného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1642/2004, nebo usnesení téhož soudu ze 14.4.2000, sp. zn. 21 Cdo 1774/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č.1, ročník 2001, pod poř. č. 4 či usnesení téhož soudu ze 14.3.2002, sp. zn. 20 Cdo 681/2001, publikované v téže Sbírce č. 9-10, ročník 2002, pod poř. č. 75). Obdobně Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 779/2006, vyložil, že exekucí nelze postihnout rodičovský příspěvek (který náleží jen jednomu z rodičů), jestliže nárok na jeho výplatu má manžel povinného, který na základě dohody rodičů po celý kalendářní měsíc osobně a celodenně pečuje alespoň o jedno dítě do čtyř let věku (srov. § 30 odst. 1 a 5 zákona č. 117/1995 Sb. v tehdy platném znění). Stejný závěr soud přijal (ve věci sp. zn. 20 Cdo 326/2007, týkající se téže oprávněné) i v případě sociálního příplatku vypláceného rovněž na základě zákona č. 117/1995 Sb., který se svou povahou blíží rodičovskému příspěvku, a na jehož výplatu má nárok také jen jeden z rodičů (srov. § 20 zákona č. 117/1995 Sb.). Důvod k zaujetí jiného názoru tedy není ani u příspěvku na bydlení, na jehož výplatu má nárok opět pouze jeden z rodičů nezletilého dítěte, v daném případě manželka povinného (srov. obdobné znění ustanovení § 24 odst. 3 a § 20 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb.).

Protože tudíž sám nárok na rodičovský příspěvek, sociální příplatek či příspěvek na bydlení do společného jmění manželů nepatří, závěr odvolacího soudu o nemožnosti vést exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného je správný, a to bez ohledu na znění § 299 o.s.ř., jak vyplývá ze změny provedené zákonem č. 113/2006 Sb.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodne exekutor (§ 87 a následující zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu