20 Cdo 2558/2006
Datum rozhodnutí: 15.03.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2558/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) Ing. V. K. a b) J. K., proti povinným 1) S. S., 2) L. S. a 3) B. V., zastoupeným advokátem, ukládáním pokut k vymožení nezastupitelného plnění, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 27 E 59/2005, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2006, č.j. 15 Co 368/2005-24, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 7. 2005, č.j. 27 E 59/2005-8, kterým městský soud nařídil podle svého usnesení ze dne 8. 4. 2005, č.j. 15 C 381/2004-62, výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 20.000,- Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že výkon rozhodnutí byl nařízen správně, neboť exekuční titul je formálně a materiálně vykonatelný a oprávnění zvolili vhodný způsob výkonu rozhodnutí.


V dovolání povinní obšírně popisují průběh svého sporu s oprávněnými, okolnosti předcházející vydání exekučního titulu i kroky, které povinní učinili v nalézacím řízení k obraně svých zájmů. Vykonávané předběžné opatření není v souladu se skutečností, bylo vydáno na základě jednostranných podkladů a nerespektuje podání žalob na nepřípustnost a neplatnost dražby. Před vydáním napadeného usnesení měly být k dokazování vyhodnoceny podklady a důkazy o stavu věci nejen v jednotlivostech, ale v celém komplexu . Jednání oprávněných je vedeno cílem připravit povinné o dům v zajímavé a klidné části B. Navrhli, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, a aby bylo zrušeno i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Povinní argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesli, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.


Je výrazem ustálené soudní praxe, že ve výkonu rozhodnutí již nelze exekuční titul věcně přezkoumávat a nelze přihlédnout ani k vadám řízení, jež předcházely jeho vydání (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, č.j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62). Proto námitky, že vykonávané předběžné opatření není v souladu se skutečností, bylo vydáno na základě jednostranných podkladů a nerespektuje podání žalob na nepřípustnost a neplatnost dražby, jsou ve výkonu rozhodnutí již bezcenné; nápravy v tomto směru se lze domáhat pouze opravnými prostředky v nalézacím řízení.


Námitkou, že před vydáním napadeného usnesení měly být dokazováním vyhodnoceny podklady a důkazy o stavu věci nejen v jednotlivostech, ale v celém komplexu , uplatňuje dovolatel dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který jak již bylo uvedeno přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemůže.


Ostatními námitkami líčícími průběh vzájemných sporů mezi oprávněnými a dovolateli se Nejvyšší soud nezabýval, neboť jimi není zpochybňován žádný z předpokladů nařízení výkonu rozhodnutí.


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.


Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť povinní na jejich náhradu právo nemají a oprávněným v této fázi řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 15. března 2007


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.


předsedkyně senátu