20 Cdo 2514/2009
Datum rozhodnutí: 27.04.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 o. s. ř.




20 Cdo 2514/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné BYTY A FASÁDY Praha s.r.o., se sídlem v Praze 2, Na Švihance 10, identifikační číslo osoby 64938832, zastoupené JUDr. Michalem Schmidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 23, proti povinné Mgr. E. K. , pro 62.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 Nc 8649/2008, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 12.2.2009, č.j. 62 Co 75/2009-27, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 10.11.2008 č.j. 15 Nc 8649/2008-11, obvodní soud nařídil exekuci k vymožení částky 62.450,- Kč představující náhradu nákladů nalézacího řízení, k jejímuž zaplacení byla povinná (správkyně konkursní podstaty) zavázána jako procesně neúspěšná žalobkyně.

K odvolání povinné městský soud shora označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce (s poukazem na bod XXVI Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 17.6.1998, Cpjn 19/98, publikované pod č. 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) zamítl s odůvodněním, že pasivně legitimovaná v exekučním řízení není správkyně konkursní podstaty, byť byla exekučním titulem zavázána ona, nýbrž úpadce, jenž je i po prohlášení konkursu vlastníkem majetku patřícího do konkursní podstaty.

V dovolání oprávněná namítá nesprávné posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace správkyně konkursní podstaty. Jestliže Mgr. E. K. žalobu, kterou označila jako žalobu o zaplacení pohledávky a žalobní petit formulovala tak, že žalovaná má být povinna uhradit žalobkyni, tedy povinné Mgr. E. K., částku ve výši celkem 1.197.421,80 Kč s příslušenstvím, nic víc a nic méně , pak je podle názoru dovolatelky v exekučním řízení pasivně legitimována právě Mgr. E. K. jako fyzická osoba označená jménem, příjmením, zaměstnáním a bydlištěm, popř. dalšími údaji umožňujícími její přesnou identifikaci bránící záměně, zatímco okolnost, že tato účastnice je zároveň např. advokátem, či správkyní konkursní podstaty v postavení OSVČ, je bezvýznamná, protože vždy jde o jednu a tutéž osobu fyzickou. Na podporu své argumentace poukazuje na znění ustanovení § 25 odst. 2 a 25a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, podle nichž se za náklady podstaty považují pouze a jedině náklady sporů o pravost, výši či pořadí popřených pohledávek; v daném případě přitom nešlo ani o jeden ze tří vyjmenovaných typů řízení, nýbrž o žalobu na prostý požadavek na zaplacení určité částky k rukám Mgr. E. K.. Ve sporu o pravost, výši či pořadí popřených pohledávek nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení, v daném případě je však soud přiznal, a to podle názoru dovolatelky právě proto, že si nepochybně byl vědom skutečnosti, že povinná uplatnila jinou než shora vyjmenovanou žalobu. Kromě toho oprávněná uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; vadu, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje ve skutečnosti, že soud prvního stupně předložil spis odvolacímu soudu, aniž vyčkal doručení vyjádření oprávněné k odvolání povinné (odůvodněnému teprve s prodlením dodatečně), ačkoli mu bylo známo, že oprávněná se míní vyjádřit, že tak však nemůže učinit dříve, než jí bude doručeno odůvodnění odvolání. V postupu soudu prvního stupně spatřuje porušení jejího práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále rozvedeného v ustanoveních § 2 a § 3 o. s. ř., článků 4, 90 a 91 Ústavy a § 8 Zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) není důvodné.

Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace povinné, jakož i zjištění, zda řízení trpí namítnutou vadou..

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i a o takový případ jde v souzené věci práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak tomu v souzené věci není.

Ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17.6.1998 k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, uveřejněném pod č. 52/98 (bod XXVI) ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval závěr, podle něhož lze výkon rozhodnutí pro pohledávku věřitele proti úpadci postihující majetek patřící do konkursní podstaty nařídit i po prohlášení konkursu, nelze jej však provést. Účastníkem exekučního řízení - povinným - je v takovém případě úpadce .

V usnesení z 28.11.2003 sp. zn. 21 Co 528/2003, publikovaném pod č. 2/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Krajský soud v Hradci Králové uzavřel, že byla-li exekučním titulem přiznána pohledávka proti správci konkursní podstaty a jde-li o pohledávku za podstatou, je při nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle tohoto exekučního titulu pasivně legitimován úpadce. V odůvodnění svého rozhodnutí pak vysvětlil, že mezi pohledávky za podstatou patří i pohledávky přiznané z titulu náhrady nákladů nalézacího řízení, k jejímuž zaplacení byl exekučním titulem zavázán správce konkursní podstaty.

Pokud jde o druhý uplatněný dovolací důvod kvalifikovaný samotnou oprávněnou jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., dospívá Nejvyšší soud k závěru, že postupem po vydání svého rozhodnutí před předložením věci odvolacímu soudu soud prvního stupně sice řízení zatížil vadou, nikoli však s ohledem na výše uvedené právní závěry dovolacího i odvolacího soudu ve věci samé takovou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; namítaný dovolací důvod tudíž dán není.

Z uvedeného plyne, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou, a tedy správné; protože se oprávněné prostřednictvím uvedených dovolacích důvodů jeho správnost zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř., zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatelky, jakož i skutečností, že povinné, jež by ve smyslu výše uvedených ustanovení jinak měla právo na jejich náhradu, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu