20 Cdo 2501/2006
Datum rozhodnutí: 25.04.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2501/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného m. Č. L., zastoupeného advokátkou, proti povinné J. K., zastoupené advokátem, pro 500,- Kč, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 Nc 4523/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 20. 12. 2005, č.j. 35 Co 931/2005-11, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud (v odvoláním napadené části) potvrdil usnesení ze dne 4. 4. 2005, č.j. 12 Nc 4523/2005-2, kterým okresní soud nařídil podle pokutového bloku ze dne 27. 4. 2004, č. série CB/2003, č. B 0035070, exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že blok na pokutu na místě nezaplacenou je jakožto rozhodnutí orgánu územní samosprávy exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ). Ustanovení § 88 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 200/1990 Sb. ), nebrání vymáhání pokuty v exekučním řízení. K návrhu přiložený pokutový blok je opatřen doložkou vykonatelnosti.


V dovolání jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) povinná namítá existenci dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Je přesvědčena, že při vymáhání pokuty za přestupek je nutno postupovat podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 337/1992 Sb. ); vymáhání pokuty měla předcházet výzva k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě podle § 73 zákona č. 337/1992 Sb., což se nestalo. Usnesení o nařízení exekuce jí nebylo doručeno. Plná moc udělena Ing. J. K. jej opravňovala pouze k zastupování v řízení před soudem prvního stupně, nikoli již v odvolacím řízení; jelikož však nebyla zmocněncem přijata, není použitelná ani v řízení před soudem prvního stupně a rozhodnutí soudů proto nejsou pravomocná. K návrhu přiložený blok na pokutu není exekučním titulem a je neplatný, neboť není opatřen doložkou vykonatelnosti. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto. Bylo na oprávněném, zda při vymáhání pokuty bude postupovat podle občanského soudního řádu nebo podle zákona č. 337/1992 Sb.; zvolil-li oprávněný možnost první, nemusel podle zákona č. 337/1992 Sb. postupovat.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.


Závěr odvolacího soudu, podle něhož blok na pokutu za přestupek (§ 85 odst. 3 zákona č. 200/1990 Sb.) lze vykonat v exekučním řízení podle zákona č. 120/2001 Sb., je v souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že tento blok (obsahuje-li zákonem předepsané náležitosti) je coby vykonatelné rozhodnutí orgánu státní správy nebo územní samosprávy exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. e) zákona č. 120/2001 Sb. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 775/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2002 pod č. 4). Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li opak z ustanovení § 88 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění do 31. 12. 2005; správní orgán příslušný k výkonu rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek sice postupuje při výkonu rozhodnutí podle zákona č. 337/1992 Sb., nicméně tento zákon jej v ustanovení § 73 odst. 3, větě druhé, opravňuje požádat o provedení exekuce též soud nebo soudního exekutora.


Námitka, že soudnímu vymáhání pokuty za přestupek v souzené věci nepředcházelo zaslání výzvy k zaplacení dlužné částky v náhradní lhůtě (§ 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb.), byla v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o.s.ř. uplatněna až v dovolání, a proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže. Jen pro úplnost lze konstatovat nedůvodnost této námitky; v usnesení ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 46/2006, Nejvyšší soud vyložil, že při vymáhání daňových nedoplatků soudním výkonem rozhodnutí (a tedy i exekucí) jsou námitky ohledně vad této výzvy (a potažmo její existence vůbec) bezvýznamné.


Polemikou se zjištěním odvolacího soudu, že podkladový blok na pokutu je opatřen doložkou vykonatelnosti, uplatňuje dovolatelka dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o.s.ř., spočívající v tom, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování; tento důvod však jak již bylo řečeno způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.


Ryze procesní a k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. l písm. c) o.s.ř. tudíž nezpůsobilou je též námitka, že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž bylo dovolatelce doručeno usnesení o nařízení exekuce. Tato námitka je ostatně nedůvodná; z doručenky připojené k č.l. 8 soudního spisu vyplývá, že usnesení ze dne 4. 4. 2005, č.j. 12 Nc 4523/2005-2, jímž okresní soud nařídil exekuci, bylo dovolatelce doručeno do vlastních rukou dne 29. 7. 2005. Bezvýznamná je rovněž námitka, že napadené usnesení není pravomocné, neboť bylo doručeno někomu, kdo nebyl oprávněn dovolatelku v řízení zastupovat. Je pravdou, že plná moc ze dne 31. 7. 2005 (založená na č.l. 3 spisu) opravňovala Ing. J. K. zastupovat dovolatelku jen v řízení před soudem prvního stupně, takže napadené rozhodnutí mu doručováno být nemělo. Prohlásila-li však dovolatelka v (jí sepsaném) dovolání ze dne 19. 3. 2006, že napadené rozhodnutí jí bylo doručeno dne 23. 1. 2006, platí, že napadené rozhodnutí jí tohoto dne bylo doručeno (§ 50g o.s.ř. ve znění od 1. 1. 2005).





Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. dubna 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu