20 Cdo 2487/2004
Datum rozhodnutí: 27.07.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2487/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města P., zastoupeného advokátem, proti povinným 1/ Ing. A. A. a 2/ J. A., zastoupené advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. E 122/2001, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2003, č.j. 62 Co 358/2003-25, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 700 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. J. M.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 6. 12. 2001, č.j. 26 E 122/2001-7, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 6 C 359/99, výkon rozhodnutí vyklizením bytu č. 54 na 4. podlaží domu č.p. 836 v P. ve S. ulici (I.), povinným uložil nahradit oprávněnému náklady řízení 3 650 Kč a k jejich vydobytí nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nacházejících se ve vyklizovaném bytě (II.), a zároveň povinným zakázal s věcmi, které sepíše vykonavatel, nakládat (III.). Dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny, zejména že podkladové rozhodnutí je vykonatelné

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním a namítá, že postup soudu, který nebyl schopen zajistit, aby dostávala na své nezletilé děti od jejich otce (tj. povinného) výživné a mohla tak z ostatních prostředků platit nájemné, a poté ji a děti postihuje ztrátou obydlí, je v rozporu s článkem 36 odst. l Listiny základních práv a svobod. Podle jejího názoru by k přivolení k výpovědi z nájmu bytu pro neplacení nájemného mělo být přistoupeno až poté, co by byl uhrazen dluh na výživném. Protože se soudy při svém rozhodování uvedenou zásadou neřídily, považuje napadené rozhodnutí za rozhodnutí mající po právní stránce zásadní právní význam. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam a podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny.

Podle ustanovení § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. l pím. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právní, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).

Dovolatelka sice tvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, ale hodnocením argumentace podřaditelné důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. k takovému závěru dospět nelze. To, co se k přezkumu nabízí, tedy zda při nařízení výkonu rozhodnutí soud přihlíží k zákonnosti, popř. věcné správnosti exekučního titulu, vyřešil odvolací soud ve shodě s ustálenou judikaturou; Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že v řízení o výkon rozhodnutí již nelze exekuční titul z hlediska jeho věcné správnosti přezkoumávat. Důvody, pro které nemohla povinná platit nájemné, proto měly své místo jen v nalézacím řízení.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení vzniklo podle výsledku řízení oprávněnému (§ 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř.); ty spočívají v částce 625 Kč představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. l, § 12 odst. l písm. a/ bod 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů /dále jen vyhláška /) sníženou o 50 % podle § 13 odst. l vyhlášky a o dalších 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75 Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2005

JUDr. Pavel K r b e k , v.r.

předseda senátu