20 Cdo 2485/98
Datum rozhodnutí: 29.06.2000
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2485/98

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. K., proti žalovanému J. F., o zaplacení 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 5 C 492/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8.7.1998, č.j. 26 Co 240 a 241/98-33, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8.7.1998, č.j. 26 Co 240 a 241/98-33, ve výrocích, jimiž bylo odmítnuto odvolání žalovaného a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek Okresního soudu Praha západ ze dne 4.3.1998, č.j. 5 C 492/97-16, ve výroku ve věci samé a o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud odmítl jako nepřípustné odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání, jímž mu bylo uloženo zaplatit žalobci 350.000,-Kč s 21% úrokem z prodlení od 10.10.1996 a 38.800,-Kč na náhradě nákladů řízení; dalšími výroky rozhodl o nákladech odvolacího řízení a o odvolání proti usnesení o soudním poplatku. Odvolací soud, vycházeje z toho, že předvolání k prvnímu jednání (konanému dne 13.1.1998) bylo žalovanému řádně a s dostatečným předstihem doručeno (18.12.1997), dospěl k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání stanovené v § 153b odst. 1 o.s.ř. byly splněny, a soud prvního stupně věc posoudil správně i po stránce právní.

Ve včasném dovolání (podle obsahu směřujícím do výroku o odmítnutí odvolání) žalovaný (zastoupen advokátem) namítl, že řádně předvolán k jednání, při němž byl vydán rozsudek pro zmeškání, nebyl, jelikož soudní zásilku (v rozporu s požadavky § 47 o.s.ř.) převzala jeho manželka. V důsledku toho je závěr odvolacího soudu o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání nesprávný, a postupem soudu prvního stupně, který vycházel z téhož předpokladu, mu byla odňata možnost jednat před soudem resp. uplatnit námitky proti žalobě.

Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné, jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání.

Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady řízení vyjmenované v § 237 a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o.s.ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.

Námitka, že odmítnutí odvolání (i v případě, že bylo nedůvodné) je podřaditelné ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. (§ 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.), neobstojí. O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. jde pouze tehdy, jestliže se (odpovídající) postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování), a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Za postup soudu v průběhu řízení" lze považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předcházela, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, jímž byl průběh řízení zhodnocen. Takovým postupem proto není hodnotící úsudek (zahrnující i posouzení postupu" soudu prvního stupně), že předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 153b odst. 1 až 3 o.s.ř.) byly splněny, který odvolací soud vyslovil v napadeném rozhodnutí.

Vadou podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. řízení proto netrpí, a dovolací důvod ve smyslu § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. dán není.

Tvrzení obsažená v dovolání, jimiž dovolatel vytýká nedostatek řádného doručení předvolání k jednání, však z obsahového hlediska mohou naplnit dovolací důvody jiné, jmenovitě důvody ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b/ resp. d/ o.s.ř.; námitka směřující proti hodnocení předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání zahrnuje typicky kritiku právního posouzení věci (písm. d/), a jde-li o předpoklad, spočívající v řádném doručení předvolání k jednání, vychází sice jeho hodnocení zpravidla rovněž z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručování), nesouhlas s výsledky šetření o okolnostech, které jsou z hlediska této úpravy významné, je však uplatnitelný především argumentem, že řízení je postiženo jinou (než v § 237 uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písm. b/).

Dovolatel nezpochybňuje (naopak z ní vychází) okolnost - zřejmou ze spisu - že soud prvního stupně použil pro zásilku obálku nikoli s modrým, nýbrž s hnědým pruhem, a že zásilka obsahující uvedenou písemnost byla odevzdána (jak je poznamenáno na doručence) manželce žalovaného. Vyvozuje-li odtud argument proti závěru odvolacího soudu, že byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, uplatňuje námitku z nesprávnosti právního posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), neboť právní posouzení je nesprávné i v případě, že soud správně určenou právní normu nesprávně vyložil resp. že při její aplikaci na rozhodná skutková zjištění dospěl k nesprávným právním závěrům.

V případě odůvodněnosti této námitky nemůže být správné usnesení, jímž odvolací soud odvolání pro nepřípustnost odmítl, neboť jestliže předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání vskutku splněny nebyly, bylo odvolání ve smyslu § 202 odst. 1 o.s.ř. naopak přípustné.

Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně 5 dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§ 47), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

Z odkazu na ustanovení § 47 v textu § 153b odst.1 o.s.ř. vyplývá, že tato zásilka musí být doručena do vlastních rukou. Není-li sporu o tom, že ji žalovaný osobně nepřevzal, mohlo být doručení uskutečněno toliko náhradně, podle zásad, vyjádřených v ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. Na rozdíl od doručení prostého podle § 46 o.s.ř. nepřichází v úvahu doručení jiné osobě než adresátu, včetně doručení manželu adresáta.

Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné, a která se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ 134 o.s.ř.). Obsahuje-li všechny náležitosti, které vyžaduje poštovní řád, učiní soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. přímo ze spisu, resp. v něm založené doručenky.

Odvolací soud měl k dispozici - jak uvedeno - doručenku s hnědým pruhem, určenou k prostému doručení nikoli do vlastních rukou (podle § 46 o.s.ř.), jež dokládá, že zásilku adresovanou žalovanému (obsahující předvolání k jednání) převzala dne 18.12.1997 jeho manželka.

Dospěl-li za této situace odvolací soud k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, vyslovené v § 153b odst. 1 o.s.ř., pak buď toto ustanovení nesprávně vyložil (čemuž nasvědčuje to, že - rekapituluje výčet těchto podmínek v odůvodnění svého usnesení - požadavek doručení do vlastních rukou vztáhl toliko k žalobě) nebo - podřazuje správnému výkladu (též) zjištění o doručení předvolání manželce žalovaného, jež představuje nedostatek příslušné podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání - učinil přesto (logicky nesprávný) závěr, že tyto podmínky splněny naopak byly. V obou případech jde o nesprávné právní posouzení věci, a dovolací důvod (podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.) byl uplatněn důvodně.

Rozsudek pro zmeškání tedy vydán být neměl, a odvolání proti němu bylo podle § 202 odst. 1 o.s.ř. přípustné. Mě-li odvolací soud naopak za to, že odvolání přípustné není, je jeho usnesení, kterým je odmítl (§ 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) nesprávné. Podle § 243b odst.1 o.s.ř. proto Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení zrušil, a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je, a tomuto soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst.2 o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 234d o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. června 2000

JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková