20 Cdo 2484/2004
Datum rozhodnutí: 22.09.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2484/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení ve V., proti povinnému F. S., zastoupenému advokátem, pro 93.234,- Kč, srážkami z důchodu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 E 4131/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, č.j. 9 Co 5/2004-16, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 10. 2003, č.j. 1 E 4131/2003-3, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (platebního výměru oprávněné ze dne 26. 10. 2000, č. 102/00) srážkami z důchodu. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny a že při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí jsou poměry povinného a výše jeho důchodu bez právního významu. Námitku nedostatku pasivní věcné legitimace povinného shledal s ohledem na pokladové rozhodnutí nedůvodnou.

V dovolání jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Uvádí, že platební výměr mu nebyl doručen, soudy nejednaly s jeho manželkou, ačkoli výkon rozhodnutí postihuje právo náležící do společného jmění manželů, a bylo porušeno ustanovení § 263 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k více řízením o výkon rozhodnutí nelze zjistit, jakou částku oprávněnému dluží.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel, aniž by však uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybnil závěr, že navržený platební výměr je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinný platební výměr, který mu byl doručován do vlastních rukou, převzal (a tuto okolnost potvrdil na doručence dne 3. 11. 2000). Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že okresní soud ani soud odvolací nezjišťovaly, zda mu byl platební výměr doručen, a předložil vlastní skutkovou verzi, že písemnost nepřevzal.

I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěných odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení platebního výměru), stejně jako vady uvedené v § 229 odst. l, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s..ř. (tzv. zmatečnosti), však přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. založit nemohou (dovolací soud je zohlední jedině v případě, je-li dovolání přípustné /§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř./).

Obecně (nad rámec výše uvedeného) platí, že správnost, příp. úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle § 241a odst. 3, ani podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Dovolatel výtku, že mu podkladové rozhodnutí nebylo doručeno, vnesl do řízení až mimořádným opravným prostředkem (aniž by ji vtělil do odvolání proti usnesení soudu prvního stupně).

Dovolatel dále zpochybnil závěr o vykonatelnosti platebního výměru námitkou, že s ohledem na další vykonávací řízení nelze zjistit, ke kterému období se vymáhaná pohledávka vztahuje. Podle ustálené judikatury však při nařízení výkonu rozhodnutí soud vychází z podkladového rozhodnutí a tvrzení oprávněného, v jakém rozsahu dosud nebyla vymáhaná pohledávka zaplacena. Zánik práva po vydání rozhodnutí je vyhrazeno řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. l písm. g/, odst. 4, § 269 odst. l o.s.ř.).

Namítá-li konečně dovolatel, že v řízení o výkon rozhodnutí srážkami z jeho důchodu by účastníkem řízení měla být i jeho manželka, dovolává se opět dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Tento dovolací důvod, jak již bylo vysvětleno výše, přípustnost dovolání v souzené věci založit nemůže.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b, odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. l a 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na ně nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k

předseda senátu