20 Cdo 2476/2007
Datum rozhodnutí: 30.03.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 2476/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. s., a. s., proti povinnému Ing. M. R., zastoupenému advokátem, pro 6.319.469,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 90 Nc 10381/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2005, č.j. 9 Co 807/2005-26, takto :

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2005, č.j. 9 Co 807/2005-26, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 20. 9. 2004, č.j. 90 Nc 10381/2004-3, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2004, č.j. 3 Sm 225/2004-12, k vymožení pohledávky 6.319.469,50 Kč s 6 % úroky od 21. 5. 2004 do zaplacení, směnečné odměny 21.064,-Kč, nákladů předcházejícího řízení 253.620,-Kč a nákladů exekuce, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. P. F., soudní exekutorku, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o exekučních nákladech. Ze zprávy nalézacího soudu ze 17. 8. 2005 odvolací soud zjistil, že právní moc směnečného platebního rozkazu byla zrušena, neboť povinný prokázal, že se v době, kdy mu byl doručován, v místě doručení nezdržoval. Námitky, které povinný proti titulu podal, jsou tudíž včasné. Na základě tohoto zjištění odvolací soud uzavřel, že oprávněná nedisponuje ve vztahu k povinnému formálně vykonatelným exekučním titulem, na základě kterého by bylo možno exekuci podle § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), nařídit.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž oponuje závěru o nevykonatelnosti exekučního titulu. Okolnostmi doručení směnečného platebního rozkazu povinnému se měl odvolací soud zabývat, namísto toho se však spokojil se sdělením soudu, který věc projednává v nalézacím řízení, aniž by o této skutečnosti provedl jakékoli dokazování. Pokud se povinný na adrese svého trvalého bydliště, na kterou mu byl exekuční titul doručován, dlouhodobě z důvodu svých aktivit nezdržoval a nezajistil přeposílání zásilek na dočasnou adresu, musí jít tato skutečnost k jeho tíži. Závěrem oprávněná navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že závěr o formální nevykonatelnosti titulu je správný, neboť právní moc směnečného platebního rozkazu byla zrušena, a po té, co mu byl směnečný platební rozkaz opětovně doručen, podal proti němu námitky, o nichž doposud nebylo rozhodnuto.

Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005, dále též jen o.s.ř. (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).

Dovolání přípustné podle § 236 odst. 1, 238a odst. 1 písm. c), odst. 2, § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb. je důvodné.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán v dovolání uplatněnými důvody včetně jejich konkretizace (srov. § 242 odst. 3, větu první, o.s.ř.). Dovolatelka uplatnila podle obsahu podání důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. námitku, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; nesouhlasí totiž s tím, že (právní) závěr o (formální) nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí (pro neúčinnost doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení) lze podepřít pouze zjištěním, že nalézací soud zrušil právní moc směnečného platebního rozkazu.

Právní posouzení je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného, ale a o takový případ jde v souzené věci i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Vykonatelnost rozhodnutí (nebo jiného titulu) je jedním z předpokladů nařízení exekuce (srov. § 37 odst. 2, § 40 odst. 1, § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.); soud se proto musí zabývat tím, zda podkladové rozhodnutí (nebo jiný titul) je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost v jednotě obou aspektů lze ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).



Je-li exekučním titulem rozhodnutí vydané soudem v občanském soudním řízení (§ 40 odst. 1 písm. a/ zákona č. 120/2001 Sb.), vychází soud především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti, případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení exekuce (§ 38 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., § 261 odst. 3 o.s.ř.); v případě pochybností je však oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí, zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno. Zda k výkonu předložené rozhodnutí je vykonatelné, musí soud vždy postavit najisto. Okolnost, že proti rozhodnutí byl podán opravný prostředek (zde námitky), tuto jistotu neposkytuje; k tomu je buď potřebné vyčkat rozhodnutí o opravném prostředku, anebo otázku, zda byl podán včas, musí exekuční soud posoudit sám.

Z ustanovení § 175 odst. 1 a 3 o.s.ř. vyplývá, že obranou jsou námitky, v nichž žalovaný musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. Tím, že povinný námitky podal, navodil procesní situaci, v níž bude v konečném důsledku vyšetřena i otázka, zda lhůta k plnění začala běžet, tj. zda mu směnečný platební rozkaz byl ve smyslu ustanovení § 175 odst. 1 věty druhé o.s.ř. řádně (účinně) doručen. Zjistí-li soud v řízení, jehož výsledkem bylo vydání vykonávaného rozhodnutí, že účinky doručení směnečného platebního rozkazu nenastaly, nemohou být námitky povinného opožděné (a proto usnesením odmítnuty); v takovém případě směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku nemá a nebrání-li tomu jiné důvody soud nařídí jednání (srov. § 175 odst. 3, 4 o.s.ř.).

Dokud soud o námitkách povinného nerozhodl, lze v exekučním řízení závěr o nevykonatelnosti směnečného platebního rozkazu přijmout jen po zjištění skutečností rozhodných pro posouzení předpokladů pro nařízení exekuce, tj. okolností významných pro posouzení otázky účinků doručení písemnosti.

Jestliže se při posuzování (formální) vykonatelnosti exekučního titulu odvolací soud neřídil tím, co je vyloženo shora, a závěr o nevykonatelnosti směnečného platebního rozkazu dovodil pouze ze sdělení Krajského soudu v Ostravě ze 17. 8. 2005, aniž sám provedl šetření nebo aniž vyčkal rozhodnutí nalézacího soudu o námitkách, posoudil věc neúplně, tedy nesprávně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 20 Cdo 569/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1808/2004).

Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí je odvolací soud vázán (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).

V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.), případně se o náhradě nákladů rozhodne ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu