20 Cdo 2457/2000
Datum rozhodnutí: 23.01.2002
Dotčené předpisy: § 47 předpisu č. 99/1963Sb., § 241 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2457/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně Z. P., proti žalovanému V. B., o zaplacení částky 205.824,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 1020/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2000, č.j. 29 Co 366/2000, 412/2000-117, takto:

I. Dovolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2000, č.j. 29 Co 366/2000, 412/2000-117, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. ledna 2000, č.j. 10 C 1020/97 -109, se odmítá.

II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2000, č.j. 29 Co 366/2000, 412/2000-117, se ve výroku, jímž bylo odmítnuto odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. května 1998, č.j. 10 C 1020/97-57, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 2000, č.j. 29 Co 366/2000, 412/2000-117, potvrdil usnesení ze dne 4. 1. 2000, č.j. 10 C 1020/97-109, kterým Okresní soud v Nymburce zamítl návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání vydaného týmž soudem dne 4. 5. 1998, č.j. 10 C 1020/97-57, a odmítl - odkazuje na ustanovení § 202 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ) - odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání ze dne 4. 5. 1998, č.j. 10 C 1020/97-57, jímž mu Okresní soud v Nymburce uložil zaplatit žalobkyni částku 205.824,88,- Kč s 18 % úrokem z prodlení z částek 25.415,88 Kč od 2. 2. 1996 do zaplacení, 29.558,20 Kč od 21. 2. 1996 do zaplacení, 31.850,28 Kč od 9. 3. 1996 do zaplacení, 31.608,99 Kč od 27. 3. 1996 do zaplacení, 34.377,21 Kč od 26. 4. 1996 do zaplacení, 53.014,50 Kč od 7. 5. 1996 do zaplacení ; o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo. Při posuzování přípustnosti (a tím i důvodnosti) odvolání proti rozsudku pro zmeškání odvolací soud uzavřel, že podmínky pro jeho vydání byly splněny; zejména bylo žalovanému postupem podle § 47 odst. 1, 2 o.s.ř. řádně doručeno předvolání k prvnímu jednání, které osobně převzal dne 20. 1. 1998 (návrhům žalovaného na doplnění řízení výslechem svědků, znaleckým posudkem z oboru grafologie a čestným prohlášením K. B. odvolací soud nevyhověl). Potvrzení usnesení, jímž byl návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání zamítnut, má pak základ v úvaze, že žalovaný - krom námitek proti regulérnosti doručení předvolání k prvnímu jednání - žádný důvod, pro který by bylo lze jeho nepřítomnost u jednání omluvit, neuvedl.

Žalovaný (zastoupen advokátem) napadl usnesení odvolacího soudu včasným dovoláním, jehož přípustnost opřel v případě dovolání proti usnesení o odmítnutí odvolání o ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. a v případě dovolání proti potvrzujícímu usnesení o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Konkrétně uvádí, že se na jednání dne 4. 5. 1998 nedostavil proto, že o jeho konání nevěděl; předvolání k jednání totiž převzal dne 20. 1. 1998 někdo jiný a podpis na doručence není jeho podpisem.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání proti výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání, není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. dovolání přípustné není proto, že výrok usnesení odvolacího soudu nebyl výrokem měnícím, nýbrž potvrzujícím, a výrok napadeného rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 pod písmeny b/ až f/ o.s.ř. Podmínky stanovené v § 239 o.s.ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem usnesení přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal (odstavec 2).

Protože vady řízení podle § 237 odst. 1 písm. a/ až e/ a g/ o.s.ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, zabýval se dovolací soud pouze vadou dovolatelem výslovně tvrzenou.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, avšak jen tehdy, šlo-li o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného občanským soudním řádem a dalšími obecně závaznými právními předpisy), a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli při rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998 pod č. 27, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1998 pod č. 49).

Jestliže dovolatel s jiným postupem odvolacího soudu - než s potvrzením zamítavého usnesení soudu prvního stupně - zmatečnost nespojuje, řízení vadou podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. zjevně netrpí.

Nejvyšší soud proto dovolání proti výroku usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání jako nepřípustné podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.

Dovolání proti výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku pro zmeškání, je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné (§ 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.) a je i důvodné.

Tvrzení obsažená v dovolání, jimiž žalovaný vytýká nedostatek řádného doručení předvolání k jednání, mohou z obsahového hlediska naplnit dovolací důvody podle § 241 odst. 3 písm. b/ a d/ o.s.ř. Námitka směřující proti hodnocení předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání zahrnuje typicky kritiku právního posouzení věci (písm. d/) a jde-li o předpoklad spočívající v řádném doručení předvolání k jednání, vychází sice jeho hodnocení zpravidla rovněž z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručování), nesouhlas s výsledky šetření o okolnostech, které jsou z hlediska této úpravy významné, je však uplatnitelný především argumentem, že řízení je postiženo jinou (než v § 237 o.s.ř. uvedenou) vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písm. b/).

Vadu ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. v daném případě dovolatel namítá, když zpochybnil doručení předvolání k jednání soudu prvního stupně, jež se konalo dne 4. 5. 1998, tvrzením, že dne 20. 1. 1998 zásilku obsahující předvolání k jednání nepřevzal (podpis osoby, která zásilku přebírala, není jeho podpisem); tím současně napadl i závěr odvolacího soudu o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 153b odst. 1 o.s.ř.). Jestliže se totiž žalovanému nedostalo zásilky obsahující předvolání k prvnímu jednání, které bylo ve věci nařízeno , nemůže být usnesení, jímž odvolací soud odvolání pro nepřípustnost odmítl, správné, neboť předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny a s odvoláním měl naložit jako s přípustným opravným prostředkem (srov. § 202 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (§ 47 o.s.ř.), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

Z odkazu na ustanovení § 47 v textu citovaného ustanovení vyplývá, že zásilka obsahující předvolání k jednání musí být doručena žalovanému do vlastních rukou.

Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou (§ 45, věta první, o.s.ř.) zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje vyznačované na doručence, jež osvědčuje doručení zásilky určené do vlastních rukou adresáta, stanovila v době doručování předmětné zásilky v souladu s ustanovením § 47 odst. 2 o.s.ř. vyhláška č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb., jmenovitě body č. 17 až 21 její přílohy č. 5 ( Doprava úředních písemností s doručenkou ve vnitřním styku ).

Odvolací soud měl k dispozici spis, z jehož obsahu vyplývá, že první jednání ve věci nařídil soud prvního stupně na den 4. 5. 1998 v 8.30 hodin Předvolání k tomuto jednání bylo žalovanému prostřednictvím pošty zasláno na adresu jeho trvalého bydliště . Doručenka (č.l. 39) obsahuje razítko dodací pošty, podpis jejího pracovníka, datum převzetí písemnosti a podpis přebírajícího, jako adresát je na ní uveden žalovaný a vyplývá z ní spisová značka věci i datum nařízeného jednání. Okolnost, že předvolání k jednání soudu prvního stupně převzal osobně žalovaný, vyplynula pro odvolací soud i z dopisu České pošty, s.p., provozního ředitelství obvodu N., adresovaného zástupkyni žalovaného, podle jehož obsahu doručení zásilky R 11805 se zdařilo jenom proto, že žalovaný byl zastižen ve městě na ulici.

Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné, lišící se od listin soukromých svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ 134 o.s.ř.). Obsahuje-li všechny náležitosti, které vyžaduje poštovní řád, učiní soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení § 47 odst. 1 a 2 (a potažmo § 153b odst. 1) o.s.ř. přímo ze spisu (z doručenky v něm založené); jinak musí vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura 18/1998 pod pořadovým číslem 127).

Důsledek toho, že doručenka (s předepsanými údaji) má povahu veřejné listiny, je ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že totiž stanovený postup doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal. Žalovaný tomuto požadavku vyhověl, když ke tvrzení, že dne 20. 1. 1998 předvolání k jednání soudu prvního stupně nepřevzal (podpis na doručence není jeho podpisem), nabídl důkazy, zejména výslech manželky K. B. a dalších svědků (srov. podání ze dne 24. 1. 2000 na č.l. 111).

Odvolací soud, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení, tyto důkazy - maje je za nadbytečné - neprovedl, ačkoli šlo o důkazy způsobilé prokázat skutečnosti významné pro závěr o splnění předpokladu pro vydání rozsudku pro zmeškání (zde podmínky řádného doručení předvolání k jednání ve smyslu § 153b odst. 1 o.s.ř.), tedy i pro posouzení přípustnosti odvolání podle § 202 odst. 1 o.s.ř; tím zatížil řízení vadou podle § 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. Nejvyšší soud proto napadené usnesení ve výroku o odmítnutí odvolání zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o.s.ř.).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2002

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu