20 Cdo 244/2009
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 244/2009


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné NLB Factoring, a.s. , se sídlem v Ostravě Moravské Ostravě, Gorkého 3037/2, identifikační číslo osoby 47677881, proti povinnému Ing. P. K. , zastoupenému JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou se sídlem v Brně, Tišnovská 167, za účasti manželky povinného Mgr. G. K., zastoupené JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou se sídlem v Brně, Tišnovská 167, pro částku 5.295.083,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 16 Nc 168/2006, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Brně z 31. 7. 2007, č. j. 12 Co 419/2007-108, takto:

Dovolání se odmítají .

O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím krajský soud s poukazem na ustanovení § 44 odst. 10 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 odmítl odvolání povinného a jeho manželky proti usnesení z 2. 5. 2006, č. j. 16 Nc 168/2006-13, jímž okresní soud na jeho majetek nařídil exekuci, s odůvodněním, že odvolání neobsahují skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce; krajský soud uzavřel, že takovými z hlediska ustanovení § 44 odst. 10 exekučního řádu ve znění do 31. 10. 2009 relevantními okolnostmi není ani námitka věcné nesprávnosti exekučního titulu, ani namítaná skutečnost, že proti částečnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 7. 11. 2005, č. j. 4 Cmo 115/2004-114, jímž byl ve vztahu k povinnému ponechán v platnosti k exekuci navržený směnečný platební rozkaz, povinný podal dovolání; namítá-li konečně povinný, že exekučními příkazy postižené nemovitosti nejsou v jeho vlastnictví, může to být podle odvolacího soudu pouze důvodem k navržení zastavení exekuce, k němuž je příslušný okresní soud.

V dovolání (zásadní právní význam přisuzují napadenému rozhodnutí s odůvodněním, že je v něm řešena otázka, zda může odvolací soud za této situace , tedy kdy je exekuční titul napaden mimořádným opravným prostředkem, odmítnout odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, ačkoli podání dovolání proti exekučnímu titulu podle jejich názoru zjevně je takovou skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce) povinný a jeho manželka posuzováno podle obsahu dovolání namítají nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřují v závěru odvolacího soudu, že podání dovolání proti exekučnímu titulu skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce není. Zdůrazňují přitom, že vrchní soud ve svém měnícím rozsudku, jímž vykonávaný směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti, rozhodl (ve stejném složení senátu) opačně než v předchozím (zrušujícím) rozhodnutí z 8. 7. 2003, č. j. 4 Cmo 526/2001-69, v němž vyjádřil pro soud prvního stupně závazný právní názor, že povinnému nepochybně náleží vznesená kauzální námitka (v důsledku čehož soud prvního stupně rozsudkem ze 16. 10. 2003, č. j. 3 Cm 83/2001-91, platební rozkaz vůči povinnému zrušil); současně ovšem vrchní soud ve svém v pořadí druhém rozhodnutí připustil povinnému podat dovolání. Dovolatelé mají zato, že odvolací nalézací soud tím povinnému odňal možnost se ve věci bránit, porušil jeho procesní postavení i právo na spravedlivý proces a zásadu rovnosti účastníků, a navodil tak právní zmatenost, když své oproti předchozímu usnesení odlišné rozhodnutí vůbec neodůvodnil. Podle jejich názoru musí být na základě již podaného dovolání, případně následně podané ústavní stížnosti výše citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze 7. 11. 2005 zrušen, jelikož v řízení před jeho vydáním došlo k porušení zákonných práv povinného, vyplývajících mu z ustanovení článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny.

Oprávněná navrhla odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle § 44 odst. 10 věty druhé zákona č. 120/2001 Sb. odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci proto, že na rozdíl od jiných skutečností neobsahovalo skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, je rozhodnutím ve věci samé; z hlediska materiálního jde vlastně o potvrzení usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce (srov. bod XI. stanoviska k výkladu exekučního řádu, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod poř. č. 31). Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), však v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Dovolatelé napadenému rozhodnutí sice přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Námitka nezákonnosti, případně neústavnosti podkladového rozhodnutí je k založení přípustnosti dovolání nezpůsobilá, jelikož směřuje proti věcné (ne)správnosti exekučního titulu, tu však v exekučním řízení již přezkoumávat nelze; obsahem podkladového rozhodnutí je exekuční soud vázán a je povinen z něho vycházet (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, č.j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Na tom nic nemění ani podání dovolání proti rozsudku, jímž byl vykonávaný směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, neboť jak je výrazem ustálené soudní praxe podání mimořádného opravného prostředku v nalézacím řízení nemá suspenzivní účinek, neodkládá tedy právní moc ani vykonatelnost exekučního titulu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 1997 pod č. 50).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolání povinného proti částečnému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 7. 11. 2005, č. j. 4 Cmo 115/2004-114, jímž byl k exekuci navržený směnečný platební rozkaz ve vztahu k němu ponechán v platnosti, bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 29. 7. 2008, č. j. 29 Odo 1004/2006-161, jako nedůvodné pravomocně dnem 7. 10. 2008 zamítnuto.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu