20 Cdo 2439/2005
Datum rozhodnutí: 08.02.2006
Dotčené předpisy: § 336h odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 2439/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. L., zastoupeného advokátem, proti povinnému F. P., zastoupenému advokátem, za účasti vydražitele Z. P. s.r.o., zastoupeného advokátkou, prodejem nemovitostí, pro 296.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. E 2394/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. června 2005, č. j. 20 Co 246/2005-299, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Oprávněný je povinen zaplatit vydražiteli na nákladech dovolacího řízení částku 9.060,- Kč, k rukám advokátky.

O d ů v o d n ě n í :



Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně udělil příklep vydražiteli Z. P. s.r.o., jenž v průběhu dražebního jednání učinil nejvyšší podání. Neztotožnil se s námitkou odvolatele, podle které došlo při provedení dražby k porušení zákona, když soud prvního stupně akceptoval jako dražitele právnickou osobu, za kterou jednající osoba nepředložila úředně ověřenou listinu, prokazující její oprávnění za tohoto dražitele jednat [§ 336h odst. 3, věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen o.s.ř. )]. Odvolací soud sice připustil, že jednatel a jediný společník vydražitele skutečně před započetím dražby nepředložil listinu, která by byla úředně ověřena a jež by prokazovala jeho oprávnění za vydražitele činit podání, avšak zároveň konstatoval, že se nejedná o takovou vadu řízení, která by měla vliv na věcnou správnost přezkoumávaného rozhodnutí. Z listin, které byly obsahem spisu, měl soud prvního stupně za dostatečně prokázané, že osoba za vydražitele jednající je osobou, která je tak oprávněna činit. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že vydražitel doložil jiným způsobem, kdo je osobou oprávněnou za něj jednat, a tímto postupem proto nedošlo k takovému porušení zákona, aby odvolací soud změnil usnesení o udělení příklepu tak, že se neuděluje (§ 336k odst. 3 o.s.ř.). Neztotožnil se ani s námitkou odvolatele co do absence řádného složení dražební jistoty vydražitele, když dovodil, že osoba za něj jednající nesložila dražební jistinu s cílem dražit vlastním jménem jako osoba fyzická, ale jakožto zástupce dražitele.

Oprávněný ve včasném dovolání (ohlašuje dovolací důvody předpokládané v ustanovení § 241a odst. 2 písm a/ a b/ o.s.ř.) namítl, že soudy obou stupňů nesprávně interpretovaly ustanovení § 336h odst. 3, větu druhou o.s.ř., když připustily, aby se dražby zúčastnila za vydražitele osoba, která neprokázala své oprávnění jednat listinou, která by byla úředně ověřena. Dále namítl, že formálně vzato nebyla složena ani požadovaná dražební jistota, když tuto nesložil vydražitel Z. P. s.r.o., ale fyzická osoba T. L. A., neboť z protokolu o složení dražební jistoty (č. l. 246 spisu) nikterak nevyplývá, že by tak tato osoba činila za vydražitele. Za této situace proto nebyly splněny předpoklady pro udělení příklepu a odvolací soud pochybil, pokud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Vydražitel ve vyjádření uvedl, že oprávnění jednatele T. L. A. vyplývalo z řady dokumentů a listin, jež měl soud k dispozici ještě před okamžikem zahájení dražby (např. různá podání ze sbírky listin katastrálního úřadu s úředním ověřením podpisu jednatele, založenou plnou mocí obsahující úředně ověřený podpis pana A. a další listiny obsahující uvedení pana A. za jednatele společnosti), a také podpůrně z internetového výpisu z obchodního rejstříku a soudu i vyplývalo z jeho úřední činnosti. Nadto byl bezprostředně po dražbě soudu doložen originál výpisu z obchodního rejstříku vydražitele a zároveň soud prvního stupně výslovně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že měl jednatelství jmenovaného za hodnověrně prokázané. Co do způsobu protokolace složení dražební jistoty na pokladně je pak věcí každého soudu, jakou formu zápisu zvolí. Vydražitelka uzavřela, že postup dovolatele v dosavadním řízení považuje za čistě účelový.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení o udělení příklepu ve věci výkonu rozhodnutí; ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.

Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Jelikož k dovoláním otevřené otázce, tedy výkladu ustanovení § 336h odst. 3, věty druhé o.s.ř., co do nesplnění povinnosti osoby jednající za právnickou osobu při dražebním jednání prokázat své oprávnění listinou, jež by byla úředně ověřena, a k následkům dodatečného doložení takovéto listiny se dovolací soud v rozhodovací praxi dosud nevyjádřil, a protože její posouzení může mít zjevně širší judikatorní význam (pro soudní praxi vůbec), je namístě - proto - kvalifikovat napadení rozhodnutí jako zásadně významné (§ 237 odst. 3 o.s.ř.), a dovolání proti němu pokládat za přípustné.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Podle ustanovení § 336h odst. 3 o.s.ř. může fyzická osoba dražit jen osobně nebo prostřednictvím zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena. Za právnickou osobu, obec, vyšší územně samosprávný celek nebo stát draží osoby uvedené v §§ 21, 21a a 21b o.s.ř., které své oprávnění musí prokázat listinou, jež byla úředně ověřena, nebo jejich zástupce, jehož plná moc byla úředně ověřena.

Podle ustanovení § 21 odst. 1 písm a/ o.s.ř. za právnickou osobu jedná její statutární orgán; tvoří-li statutární orgán více fyzických osob, jedná za právnickou osobu jeho předseda, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen.

Soudy obou stupňů zcela správně v odůvodnění svých rozhodnutí zdůraznily skutečnost, že účinky udělení příklepu jsou natolik zásadní věcněprávní povahy, že je potřeba mít přiměřenou jistotu, že ten, kdo vystupoval jménem dražitele, k tomu měl skutečné oprávnění. Není sporu o tom, že účelem dražebního jednání je prostřednictvím realizace předmětu dražby docílit co nejvyššího podání a dosáhnout tak plného uspokojení oprávněného a dalších věřitelů (§ 336f o.s.ř.), spolu s úhradou souvisejících soudních nákladů. Tomuto závěru proto odpovídá procesními předpisy daná možnost účasti na dražebním jednání co nejširšího okruhu osob (jež splňují zákonem stanovené předpoklady), neboť pouze v takovémto případě lze zjistit, popř. se alespoň dostatečně přiblížit ke skutečné tržní ceně předmětu dražby. Lpění na formálních předpokladech, za nichž se může právnická osoba zúčastnit dražebního jednání - bez zohlednění dané procesní situace, a tím individuality tohoto případu - by bylo s uvedeným smyslem dražby v příkrém rozporu a bylo by ve vztahu k dražební skutečnosti jen projevem nadbytečného procesního formalismu, nerespektujícího účel daného stádia vykonávacího řízení.

V posuzované věci se z předloženého spisového materiálu podává, že soudu prvního stupně bylo oprávnění T. L. A. jednat za vydražitele známo jak z úřední činnosti (zejména pak v rámci excindačního řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 79/2002), tak také z obsahu listin, jež jsou součástí dovolacímu soudu předloženého spisového materiálu. Nadto a pro zajištění jistoty si soud I. stupně před provedením dražební licitace ověřil prostřednictvím aktuálního internetového výpisu z Obchodního rejstříku, že T. L. A. je stále jediným jednatelem a společníkem vydražitele. Na základě takto zjištěného stavu proto nelze závěru odvolacího soudu o správnosti postupu soudu prvního stupně ničeho vytknout, pokud jednatel vydražitele úředně ověřený výpis z Obchodního rejstříku po udělení příklepu soudu dodatečně doložil (č.l. 265-266 spisu), čímž byl jeho procesní nedostatek průkazu jednat (dražit) konvalidován. Ostatně ani dovolatel sám ve svém podání nezpochybňuje oprávnění T. L. A. jednat za vydražitele, nýbrž toliko setrvává na svém požadavku formalistického doložení jeho oprávnění jednat dříve než proběhne vlastní dražební licitace. Dovolatel postupem soudu při dražbě samé žádnou reálnou újmu utrpět nemohl takový vadný postup, jenž by měl za následek nesprávnost či dokonce nezákonnost dražby, byl opravným prostředkem zpochybnitelný. V dané věci v době rozhodování odvolacího soudu žádná nejistota v identifikaci vydražitele (oprávnění T. L. A. za něj jednat) neexistovala, nebylo tak - jinak řečeno - rozhodnutím odvolacího soudu co napravovat ( a to aniž byla zpochybněna regulérnost samotného průběhu a výsledku dražby) .

Nutno však zároveň zdůraznit, že na předložení listin předpokládaných ustanovením § 336h odst. 3, větou druhou o.s.ř. je na místě bezpodmínečně trvat obecně před realizací vlastní dražby tehdy, pokud soud nemá dostatečnou jistotu o oprávněném jednatelství osob vystupujících za dražitele; vždy proto musí záviset na konkrétních souvisejících okolnostech předcházející dražebnímu jednání, neboť pouze tyto jsou nezbytným východiskem a reflexí soudu při aplikaci předmětného ustanovení, mající možnost rezultovat do postupu, jenž byl zvolen soudem prvního stupně.

S názorem dovolatele namítajícím nesložení dražební jistoty vydražitelem (§ 336h odst. 2 o.s.ř.), když z protokolu soudu prvního stupně (č. l. 246 spisu) plyne, že tuto jistotu složil jednatel vydražitele toliko jakožto fyzická osoba a nikoliv jako zástupce vydražitele, se ztotožnit nelze. Odvolací soud zcela správně dovodil, že T. L. A. v průběhu dražebního jednání vystupoval jako zástupce jednající jménem vydražitele a nikoliv jménem vlastním, přičemž z obsahu spisu se nikterak nepodává, že by složil dražební jistinu za svoji osobu a chtěl se jakožto fyzická osoba dražby zúčastnit; za této situace je proto na předmětnou jistinu potřeba nahlížet jako na jistinu složenou vydražitelem samotným.

Právnímu závěru odvolacího soudu při řešení nastolené otázky nelze tudíž - se zohledněním všech relevantních okolností - ničeho vytknout. Protože je rozhodnutí odvolacího soudu správné, postupoval dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. a dovolání oprávněného jako nedůvodné zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1.1.2001, přísluší vydražiteli náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ), účinné ode dne 1.1.2001 (§ 21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokátky) vydražitele za vyjádření k dovolání povinného v částce 8.985,- Kč (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 6, § 12 odst. 1 písm. a/, bod 1, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8.února 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v.r.

předseda senátu