20 Cdo 2432/2010
Datum rozhodnutí: 28.03.2012
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., § 140 odst. 2 předpisu č. 140/1961Sb., § 143 předpisu č. 140/1961Sb., § 3 o. s. ř., čl. 90 předpisu č. 1/1993Sb., čl. 36 odst. 1 předpisu č. 2/1993Sb., § 175 odst. 1 o. s. ř.




20 Cdo 2432/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného EXEKUTORSKÉ CENTRUM s.r.o. , se sídlem v Praze, Vysočanech, Bassova 621/61, identifikační číslo osoby 261 12 655, zastoupeného JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 36, proti povinnému Interchalet, spol. s r.o. , se sídlem ve Veselí nad Lužnicí, Horusice 65, identifikační číslo osoby 472 17 464, zastoupenému Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Kaplická 327, pro 1.650.000,- Kč s příslušenstvím, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 E 104/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. února 2010, č. j. 19 Co 2905/2009 - 118, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. února 2010, č. j. 19 Co 2905/2009 - 118, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 26. 1. 2009, č. j. 3 E 104/2008 - 15, nařídil podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2007, č. j. Sm 19/2007 - 7, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.650.000,- Kč s 6 % úrokem z částky 1.650.000,- Kč od 9. 3. 2004 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 66.000,- Kč výkon rozhodnutí, kterým zřídil soudcovské zástavní právo na tam specifikovaných nemovitostech povinného v k.ú. Horní Planá, a rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 33.000,- Kč. K odvolání povinného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. 5. 2009, č. j. 22 Co 812/2009 - 34, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Na základě návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., obsaženého v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, odůvodněného tím, že bývalý jednatel povinného Dr. G. F. nepodepsal směnku, na základě níž byl vydán směnečný platební rozkaz (exekuční titul) a že směnka byla zfalšována, k čemuž dospívá znalecký posudek vyžádaný v trestním řízení vedeném u Policie ČR, takže výkon rozhodnutí je nepřípustný, Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 25. 8. 2009, č. j. 3 E 104/2008 - 93, nařízený výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, odvětví ruční písmo, vypracovaným Kriminalistickým ústavem Praha Policie České republiky, č.j. KUP-789/KI-3-2008, pro účely trestního řízení ve věci padělání a pozměňování peněz, padělání a pozměňování cenných papírů podle § 140 odst. 1 ve spojení s § 143 trestního zákona, vedené u Policie ČR, odboru hospodářské kriminality České Budějovice pod sp. zn. ČTS: PJC-103-25/TČ-2008-04 (dále jen posudek ), jehož předmětem zkoumání byla mimo jiné pravost podpisu výstavce Dr. G. F. (bývalého jednatele povinné) na vlastní směnce ze dne 8. 2. 2004 na částku 1.650.000,- Kč, jež byla podkladem pro vydání exekučního titulu v posuzované věci. Z tohoto listinného důkazu zjistil, že podpis výstavce na fotokopii směnky č. 1/43437 je pravděpodobně padělek beze snahy o nápodobu, než že by se jednalo o pravý úmyslně komolený podpis Dr. F. kdy pachatel nemá k dispozici vzor pravého podpisu a pouze na základě vlastní dovednosti vyhotoví podpis na dané jméno a že množství nalezených méně podobných a rozdílných znaků jednoznačně vylučuje, že by se mohlo jednat o pravý spontánní či bezděčně komolený podpis Dr. F. . Soud prvního stupně při svém rozhodnutí odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 394/05 a IV. ÚS 535/05, které sice na danou věc nedopadají přímo, podstata problému, spočívající v trestněprávním pozadí vydání rozhodnutí obecných soudů, je však totožná, a Ústavní soud proto dovozuje, že je nutno vycházet z ustanovení § 3 o. s. ř., článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a z článku 90 Ústavy, který výslovně stanoví, že soud zákonem ustanoveným způsobem poskytuje ochranu právům. S ohledem na závěry znaleckého posudku proto dovodil, že vydání směnečného platebního rozkazu bylo dosaženo protiprávním a zřejmě i trestným jednáním dosud nezjištěné osoby, takže právě s ohledem na článek 90 Ústavy ČR a další zákonná ustanovení (§ 3 o. s. ř., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) stanovící obecné principy pro rozhodování soudu, je nemožné, aby soud svým rozhodováním takové jednání dále posvěcoval , nýbrž poskytuje ochranu právům.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Českých Budějovicích shora označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh za zastavení exekuce zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud konstatoval, že námitky povinného směřují do nalézacího řízení, v němž byl exekuční titul vydán , a v němž je také měl uplatnit, přičemž v rámci výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, a jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet. Dále krajský soud vyslovil názor, že z rozhodnutí Ústavního soudu, na něž soud prvního stupně odkázal, vyjít nelze, neboť se netýkají exekučního řízení, nýbrž se zabývají porušením základních práv na soudní a jinou právní ochranu v případě, kdy se účastník nemohl řádným způsobem seznámit s existencí rozhodnutí v důsledku úmyslného organizovaného a plánovaného jednání osob vně účastníka řízení , které vykazuje znaky trestného činu. V dané věci ale povinnému nic nebránilo, aby si zásilku doručovanou na adresu uvedenou v obchodním rejstříku vyzvedl, a pokud tak neučinil, nastaly účinky fikce doručení (rozuměj doručení směnečného platebního rozkazu).

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že nedostatečně zohlednil trestněprávní pozadí věci a že dal přednost formálním aspektům s tím, že v rámci výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a že jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet. Tím se odchýlil od závěrů přijatých Ústavním soudem, který již opakovaně zdůrazňoval povinnost obecných soudů interpretovat jednotlivá ustanovení procesních předpisů z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, na nichž je celý právní řád založen, z čehož vyplývá, že soudy mají poskytovat ochranu právům, nikoliv aprobovat jednání protiprávní. Nesprávný je i názor odvolacího soudu, že soud nemůže za daných skutkových okolností zastavit výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť toto ustanovení umožňuje aplikovat i obecné zásady civilního procesu stanovené v § 1 až 3 o. s. ř., jež nelze opomenout, a případně též i ústavněprávní principy, na které odkázal soud prvního stupně. Dovolatel má tudíž za to, že jeho návrhu podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. by mělo být vyhověno, neboť výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat, spočívající v tom, že by výkonem rozhodnutí ze směnky, která je pravděpodobně zfalšovaná, k čemuž dospívá znalecký posudek, nebyla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 o. s. ř.), , neboť tento výkon by byl zjevně v rozporu s dobrými mravy . Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Povinný dále spolu s podáním, doručeným dovolacímu soudu dne 18. 7. 2011, předložil důkazy k dovolání , a to obžalobu podanou Krajským státním zastupitelstvím v Českých Budějovicích ze dne 30. 12. 2009, č. j. KZV 35/2009 - 36, na M. H., bývalého společníka a posléze i prokuristu oprávněného EXEKUTORSKÉHO CENTRA s.r.o., pro trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea prvá tr. zákona ve spojení s ust. § 143 tr. zák. , kterého se měl dopustit mimo jiné (zkráceně řečeno) tím, že vyhotovil falešnou směnku vlastní na částku 1.650.000,- Kč s uvedením data vystavení dne 8. 2. 2004, s tím, že padělal podpis dr. G. F., jednatele společnosti Interchalet spol. s r.o., přičemž tato směnka mu pak byla převedena na řad, a dále ji převedl dne 4. 12. 2006 na řad oprávněného, a dosud nepravomocný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2011, č. j. 3 T 38/2010 - 618, jímž M. H. byl pro uvedený skutek uznán vinným ze spáchání zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea prvá tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010 ve spojení s ustanovením § 238 tr. zákoníku.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.)
a po zjištění, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem, a že proti výroku napadeného usnesení o věci samé, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V posuzované věci je exekučním titulem vykonatelný směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2007, č. j. Sm 19/2007 - 7 , jímž žalovanému (povinnému) byla uložena povinnost zaplatit do tří dnů ode dne doručení tohoto platebního rozkazu žalobci (oprávněnému) směnečný peníz ve výši 1.650.000,- Kč se 6 % úrokem p.a. z částky 1.650.000,- Kč ode dne 9. 3. 2004 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 66.000,- Kč .

Ze spisu se dále podává, že Okresní soud v Českém Krumlově usnesením ze dne 10. 7. 2007, č. j. 4 Nc 736/2007 - 5, nařídil k návrhu oprávněné MARI - SIMI CK, s. r. o., proti povinnému Interchalet, spol. s r.o., podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2007, č. j. Sm 19/2007 - 7, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.650.000,- Kč s 6 % úroky od 9. 3. 2004 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení ve výši 66.000,- Kč a nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil JUDr. Marka Franka, soudního exekutora, neboť oprávněná předložila smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2007 , z níž soud zjistil, že společnost EXEKUTORSKÉ CENTRUM s.r.o. jako postupitel postoupila postupníkovi MARI - SIMI CK, s. r. o. za částku 1.200.000,- Kč pohledávku za povinným podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2007, č. j. Sm 19/2007 - 7, že Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. 10. 2007, č. j. 24 Co 2422/2007 - 16, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, že dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2008, č. j. 20 Cdo 3014/2008 - 77, že dne 1. 8. 2007 vydal soudní exekutor JUDr. Milan Frank pod č. j. 125 EX 416/07-7, exekuční příkaz na prodej nemovitostí ve výlučném vlastnictví povinného, tj. nemovitostí, na nichž bylo v daném případě zřízeno na základě usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí soudcovské zástavní právo, a že k tvrzení povinného, obsaženému v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, že oprávněný již není vlastníkem předmětné pohledávky podle směnečného platebního rozkazu, neboť ji smlouvou o postoupení pohledávky převedl potupníkovi MARI - SIMI CK, s. r. o., oprávněný EXEKUTORSKÉ CENTRUM s.r.o. odvolacímu soudu sdělil, že podáním ze dne 2. 10. 2007, podepsaným prokuristou M. H., doručeným postupníkovi dne 3. 10. 2007, od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2007 odstoupil z důvodu nezaplacení dohodnuté ceny za převod pohledávky ve výši 1.200.000,- Kč (viz čl. 32 spisu). Z insolvenčního rejstříku, coby veřejného zdroje, resp. z připojených listin, se dále podává, že dne 26. 4. 2010 byla mezi společností EXEKUTORSKÉ CENTRUM s.r.o. jako postupitelem a společností PRINCIPALE CO., registrovanou pod jurisdikcí Seychelské republiky jako mezinárodní obchodní společnost č. 063719, se sídlem Capital City, Independente Avenue, P.O.BOX 1323, Victoria, Mahé, Seychelská republika, jako postupníkem, uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, na základě které postupitel postoupil za částku 800.000,- Kč na postupitele svoji pohledávku za dlužníkem Interchalet, spol. s r.o. podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2007, č. j. Sm 19/2007 - 7.

Důvody zastavení výkonu rozhodnutí vypočítává ustanovení § 268 odst. 1 o. s. ř.; pod písmeny a) až g) uvádí důvody relativně konkrétní, pod písmenem h) důvod formulovaný všeobecně, jehož účelem je umožnit, aby výkon rozhodnutí byl zastaven i v jiných závažných případech, jež pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat, resp. podrobit konkrétnímu popisu.

Ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat, je ustanovením s relativně neurčitou hypotézou. Pravidlem výkladu takové normy je požadavek vymezit z předem neurčené množiny skutečností (kupř. demonstrativním výčtem nebo stanovením obecných kritérií) ty, jejichž pomocí lze obsah hypotézy normy určit; přitom výklad normy, kterou v konkrétní věci podal soud (a tím i jeho právní posouzení věci), je možné mít za nesprávný jen tehdy, lze-li učinit spolehlivý závěr, že to určení hypotézy, k němuž dospěl, z objektivních hledisek (logických nebo věcných) nemůže obstát.

Nauka i soudní praxe jsou jednotné potud, že důvody, pro které je výkon rozhodnutí nepřípustný, se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení výkonu podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], s pochybeními při nařízení výkonu (např. postižením jiného účtu než účtu povinného - srov. § 303 a násl. o. s. ř.), s rušivými okolnostmi při provádění výkonu (např. odmítne-li oprávněný poskytnout součinnost při výkonu odebráním věci podle § 345 a násl. o. s. ř., nebo setrvávají-li v bytě, který má být podle § 340 a násl. o. s. ř. vyklizen, osoby, jež důvod bydlení neodvozují od povinného), případně se specifickým jednáním povinného (vznese-li důvodně námitku promlčení, způsobí-li započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, event. vymáhanou pohledávku uspokojí do takové výše, že se další výkon stane nevhodným) [srov. též Kurka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s., 2004, strana 387].

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. září 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, uvedl, že z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení výkonu) musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění výkonu je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí (jakožto procesní institut) vybudován [srov. § 268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§ 261 o. s. ř.), totiž zajistit splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. § 268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho, že se žádá, aby výkon byl prohlášen za nepřípustný, plyne, že musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzívně a v podstatné míře; přirozeným smyslem výkonu totiž je, aby byl proveden, nikoli zastaven. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo.

Dále je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 2131/2008, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod číslem C 8225, a ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 1452/2010, v nichž dospěl k závěru, že docílil-li oprávněný vydání exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu) spácháním trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zákona (za užití ustanovení § 143 tr. zák.), za nějž byl pravomocně odsouzen, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Jestliže v posuzované věci bylo ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví ruční písmo, vypracovaného Kriminalistickým ústavem Praha Policie ČR, č.j. KUP-789/KI-3-2008, pro účely trestního řízení ve věci vedené u Policie ČR, odboru hospodářské kriminality České Budějovice pod sp. zn. ČTS: PJC-103-25/TČ-2008-04, jímž soud prvního stupně provedl důkaz jako listinou, zjištěno, že množství nalezených méně podobných a rozdílných znaků jednoznačně vylučuje, že by se - na směnce ze dne 8. 2. 2004 - mohlo jednat o pravý spontánní či bezděčně komolený podpis Dr. F. , tedy, že podpis Dr. G. F. (výstavce směnky) byl zfalšován, a vydání směnečného platebního rozkazu tak bylo dosaženo protiprávním a zřejmě i trestným jednáním dosud nezjištěné osoby, je argumentace dovolatele, že tato zjištěná okolnost je právě jiným důvodem, pro který není možné podkladové rozhodnutí (směnečný platební rozkaz) vykonat, důvodná. Dovolací soud (stejně jako soud prvního stupně) zastává názor, že povinnému je v daném případě třeba poskytnout ochranu, spočívající v zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť výkon je v rozporu s procesními principy, jež ovládají občanské soudní řízení (§ 1 a 3 o. s. ř.) a řízení o výkon (§ 261 o. s. ř.), i v rozporu s účelem výkonu, neboť soud zákonem ustanoveným způsobem poskytuje ochranu právům (článek 90 Ústavy), a nikoliv protiprávnímu jednání. Byl-li na základě takového (značně společensky nebezpečného) jednání dosud nezjištěné osoby vydán exekuční titul, ačkoliv soudu předložená směnka nebyla pravá (podpis výstavce na ní není jeho pravým podpisem), bylo by v rozporu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., kdyby takovýto směnečný platební rozkaz nebyl kvalifikován za vadný exekuční titul, způsobující nepřípustnost výkonu rozhodnutí, neboť na základě nepravé směnky a jejího udání u soudu povinnému žádná platební povinnost z hlediska hmotného práva nemohla vzniknout. V této souvislosti je třeba poukázat na ustanovení § 175 odst. 1, větu první, o. s. ř. a na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 1996, sp. zn. 5 Cmo 466/95, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy číslo 2, ročník 1997, str. 36, s touto právní větou: Podle § 175 odst. 1 o. s. ř. nevydá soud směnečný platební rozkaz, má-li pochybnosti o pravosti předložené směnečné listiny , z nichž pro danou věc vyplývá, že pokud by soud měl vědomost o tom, že mu oprávněný předložil směnku, která nebyla pravá, směnečný platební rozkaz by nevydal.

Za nesprávný přitom dovolací soud považuje názor odvolacího soudu, že nelze vyjít ze závěrů rozhodnutí Ústavního soudu, na něž soud prvního stupně odkázal, v nichž je poukazováno na to, že podle ustanovení § 3 o. s. ř. je občanské soudní řízení jednou ze záruk zákonnosti a slouží jejímu upevňování a rozvíjení; každý má právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno. Článek 90 Ústavy ČR stanoví, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu . Přestože Ústavní soud se v nálezu ze dne 6. února 2008, sp. zn. IV. ÚS 535/05, vyjadřoval k podmínkám vydání platebního rozkazu a prominutí zmeškání lhůty pro podání odporu proti platebnímu rozkazu, a v nálezu ze dne 20. listopadu 2007, sp. zn. I. ÚS 394/05, k podmínkám vydání rozsudku pro zmeškání, je podle názoru Nejvyššího soudu namístě, aby uvedená zákonná ustanovení stanovící obecné principy pro rozhodování soudů byla respektována (aplikována) i v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., když Ústavní soud v prvním citovaném nálezu opakovaně zdůraznil povinnost obecných soudů interpretovat jednotlivá ustanovení procesních prostředků z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, které prozařují celým právním řádem .

Protože rozhodnutí odvolacího soudu není ve výroku o věci samé z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správné, Nejvyšší soud je v tomto výroku a závislém výroku o nákladech řízení podle § 243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a věc mu podle § 243b odst. 3, věty první, o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor uvedený v tomto rozhodnutí je závazný (§ 226 a § 243d odst. 1 o. s. ř.); v novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu