20 Cdo 2429/2006
Datum rozhodnutí: 21.06.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 2429/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné D. L., zastoupené advokátem, proti povinným 1/ M. U., zastoupené advokátkou, 2/ M. Š., 3/ V. K., a 4/ V. K., pro 96 731,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. Nc 2848/2004, o dovolání povinné 1/ proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, č. j. 30 Co 480/2005-116, takto:


Dovolání se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 5. 2004, č. j. Nc 2848/2004-7, jímž okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2003, č. j. 61 Sm 109/2003-10, exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul je vykonatelný, neboť byl povinné 1/ doručen do vlastních rukou dne 13. 10. 2003. Zaplacení (části) vymáhané pohledávky lze zohlednit pouze v řízení o návrhu na (částečné) zastavení exekuce.


V dovolání jehož přípustnost dovozuje z poučení obsaženého v napadeném usnesení povinná 1/ namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. s. ř. ). Soudy neprověřily její tvrzení, že částku kolem 100 000,- Kč na vymáhaný dluh již uhradila a že exekuční titul jí nebyl doručen. V řízení nebyla zastoupena právníkem, nebyla vyzvána k podání důkazů a nebyla ověřována pravost jejího podpisu na doručence u exekučního titulu. Navrhla, aby napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně byla zrušena a věc byla vrácena odvolacímu soudu, eventuelně soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť není přípustné. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí neřešil žádnou otázku zásadního právního významu; částečná v souzené věci však nedoložená úhrada vymáhané pohledávky může být pouze důvodem částečného zastavení exekuce. Tvrzení, že povinné 1/ nebyl doručen exekuční titul, není pravdivé; o ustanovení zástupce povinná 1/ v řízení nepožádala.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ) je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Dovolatelka, aniž však uvedla, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, především zpochybnila závěr, že podkladový exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinná 1/ exekuční titul, který jí byl doručován do vlastních rukou, převzala (a tuto okolnost potvrdila na doručence dne 13. 10. 2003). Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3 o. s. ř., případně podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití druhého z uvedených důvodů dovolatelka vytýká, že okresní soud ani soud odvolací okolnost, zda jí byl exekuční titul doručen, dostatečně nezjišťovaly, a předložila vlastní skutkovou verzi, že písemnost nepřevzala a podpis na doručence není jejím pravým podpisem.


I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o jeho nevykonatelnosti založila na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž patří i dovolatelkou vytýkaná neúplnost zjišťování okolností doručení exekučního titulu), totiž jak již bylo uvedeno přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§ 238a odst. 2 o. s. ř.) založit nemohou.


Námitkou, že v řízení nebyla slyšena a vyzvána k podání důkazů a vyjádření, uplatňuje dovolatelka zmatečnost podle § 229 odst. 3 o. s. ř., spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem, jež však není dovolacím důvodem vůbec; v dovolacím řízení k ní lze přihlédnout pouze za zde nenaplněného předpokladu, že dovolání je (jinak) přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Jen pro úplnost lze konstatovat nedůvodnost této námitky; činí-li odvolací soud v exekučním řízení závěr o řádném doručení exekučního titulu pouze z obsahu spisu, v němž byl exekuční titul vydán, může tak učinit bez jednání a bez vyjádření účastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2002 pod č. 25).


Ryze procesní a k založení přípustnosti dovolání tudíž nezpůsobilou je rovněž dovolatelčina námitka, že v řízení nebyla zastoupena advokátem. Jen pro úplnost lze konstatovat nedůvodnost této námitky; jelikož zákon nestanoví, že v řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem by účastník musel být zastoupen advokátem, může soud jednat i s účastníkem nezastoupeným. Žádost o ustanovení zástupce vzala dovolatelka při výslechu u okresního soudu dne 6. 9. 2005 zpět.


Zásadní právní význam napadeného usnesení nemůže založit ani polemika se závěrem odvolacího soudu, že (částečné) zaplacení vymáhané pohledávky je relevantní pouze v řízení o (částečném) zastavení exekuce podle § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. a § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť tento závěr je v souladu s ustálenou soudní praxí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69).


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Na nepřípustnosti dovolání nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je (bez dalšího) přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).


O nákladech oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 21. června 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu